Václav Bernard Ambrosi

český malíř

Václav Bernard Ambrosi, německy Wenzel Bernard Ambrozy, Ambrozi nebo Ambrozzi, česky také Ambrož, latinsky Ambrosius (26. září 1725 Kutná Hora[1]30. dubna 1806 Praha[2]) byl český malíř, kreslíř, restaurátor, přísežný odhadce a znalec umění.

Václav Bernard Ambrosi
Narození2. července 1723
Kutná Hora
České královstvíČeské království České království
Úmrtí26. dubna 1806 (ve věku 82 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povolánímalíř, kreslíř, restaurátor a soudní znalec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Bernard Ambrosi se narodil v rodině Václava a Markéty Ambrožových v Kutné Hoře. V raném dětství se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde v osmi letech přišel o otce. Studoval u jezuitů v Praze gymnázium a univerzitní přípravku filozofie. Malířství studoval nejdříve u svého bratra Josefa, který byl miniaturistou, a pokračoval školením u pražského malíře a kanovníka řádu premonstrátů na Strahově Siarda Noseckého. Zamýšlel vstoupit do řádu jezuitů, ale nakonec se oženil a zůstal malířem pracujícím na zakázku, sběratelem a znalcem obrazů, a také uznávaným restaurátorem. Díky svému talentu a společenským stykům byl jmenován dvorním malířem císařovny Marie Terezie. Byl posledním zvoleným představeným pražského cechu malířů před jeho zrušením císařem Josefem II. Tento císař i jeho následovník František I. Ambrosimu uznali statut dvorního malíře a znalce vývěsních štítů, registrovaného u magistrátu a u českých zemských desek.[3][4]

  • Bratr Josef Ambrozi, malíř-miniaturista, připomíná se pouze jednou k roku 1733.
  • Václav Bernard Ambrosi měl s manželkou Annou tři syny:
    • Syn František Matěj Václav (1762–1815) galerista, starožitník a znalec umění, vedl svou galerii, sbírku grafiky a knihovnu v Teplicích[5]
    • Syn Anton Ambrozi (1768 – 14.5.1788 Praha), byl rovněž malíř. Podle Jána Kollára namaloval scény podle Ovidia,[6] nejspíše jeho Proměn. Jeho otec mu dal postavit náhrobek s textem:"Hic jacet Antonius Ambrozius, adolescens morum candore et artis pictoriae praestantia nulli secundus ordini naturae nimis maturae obsecundus, Die XIV May MDCCLXXXVIII aetatis suae XX.",[7] podle Dlabače na obecním novoměstském hřbitově, jímž patrně mínil hřbitov Olšanský.
    • Syn František Václav, také jen Václav Ambrozi (1799–1883), byl rovněž malíř, bydlel v otcovském domě ve Spálené ulici čp. 72/II., a 11.2.1844 se oženil s Marií Jaruschkovou[8]
 
Mdloba Ester před Ahasverem a Korunování Ester, olej na mědi

Ambrosi maloval portréty, oltářní obrazy a nástěnné malby, fresky. Nejlépe o jeho činnosti byl informován Bohumír Jan Dlabač, z jeho životopisného lexikonu čerpali všichni ostatní encyklopedisté.

  • Freska nad schodištěm v paláci Sylva-Taroucca v Praze na Novém Městě, Na příkopě čp. 852/II, po roce 1766, kdy se majiteli paláce stali Nosticové.[9]
  • Nedochované fresky šesti českých knížat (Přemysla Oráče, Nezamysla, Mnaty, Vojena, Vratislava a sv. Václava) [10] na fasádě mezi okny prvního patra rohového domu čp. 415/II na nároží ulic Vyšehradské č. 9 a Na hrobci. Dům byl v asanaci zbořen, na jeho místě stojí novorenesanční dům U pěti králů z roku 1906.[11] Námět maleb bývá oceňován jako první národně obrozenecké dílo v české malbě.
  • Nedochované fresky v klášteře celestinek v Praze na Novém Městě v Jindřišské ulici, zbořeném po josefínských reformách.
  • oltářní obrazy: pro rodinu Nosticů v zámeckém kostele v Měšicích u Prahy
  • oltářní obraz sv. Havla v Cítolibech
  • oltářní obraz sv. Ludvíka v Linci pro hraběte Štampacha
  • Královna Ester omdlévá před Ahasverem; Královská korunovace Ester dvojice protějškových miniatur, olejomalba na mědi, 35 x 25,5 cm. aukce Berlín 2011
  • votivní obrazy převážně malých formátů.

Jeho rokokový dekorativní malířský styl se blížil vrstevníkům a přátelům Josefu Hagerovi a Josefu Grundovi, v jeho stopách šel Antonín Tuvora. Inspiroval se snad i pracemi Václava Vavřince Reinera[12][13]. Dlabač a podle něj Constantin von Wurzbach uvádějí, že Ambrosi maloval v benátském stylu a užíval jasné a živé barvy. Jeho obrazy mají dobrou kompozici, tváře postav jsou dobře charakterizovány, pozadí tvoří architektura.[14]

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Kutná Hora
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsv. Trojice ve Spálené ulici, příčina smrti: zápal plic
  3. Schematismus des Königsreichs Böhmen ..für das Jahr 1789, s.143
  4. Vojtěch VOLAVKA, České malířství 19. století. SPN Praha 1968, s. 12
  5. Radka Heisslerová v Quirin-lexikonu
  6. Ján KOLLÁR, Cestopis obsahující cestu do Horní Italie a odtud přes Tyrolsko a Baworsko, se zwláštním ohledem na slawjanské žiwly roku 1841 konanau a sepsanau od Jana Kollára.
  7. Gottfried Johann Dlabacž: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon... I, Prag 1815, s. 42
  8. Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných u Nejsv. Trojice ve Spálené ulici, s. 46 v původní paginaci
  9. Růžena Baťková a kol.:Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad, Academia Praha 1998, s. 474]
  10. celkové foto domu v Encyklopedii Prahy 2
  11. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad, Academia Praha 1998, s. 319
  12. George Long, 1843, s. 443
  13. Vojtěch Volavka o Reinerově vlivu pochyboval.
  14. Constantin von Wurzbach, 1856, s. 28

Literatura

editovat
  • Gottfried Johann Dlabacž: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theil auch für Mähren und Schlesien.(Theil 1: A - H. Gottlieb Haase Prag 1815, s. 42-44.
  • Georg Kaspar Nagler: Neues allgemeines Künstler-Lexicon oder Nachrichten von dem Leben und den Werken der Maler, Bildhauer, Baumeister, Kupferstecher, Formschneider, Lithographen, Zeichner, Medailleure, Elfenbeinarbeiter (Band 1, 1835, Strana 99, (On line na Google Books)
  • George Long, The Biographical Dictionary of the Society for the Diffusion of Useful Knowledge, Svazek 2, Vydání 1, Longman, Brown, Green, and Longmans, 1843 (On line na Google Books)
  • Friedrich Faber-Lorenz Clasen: Conversationslexicon für bildende Kunst (Band 1, 1843, Seiten 23/24, On line na Google Books)
  • Constantin von Wurzbach: Ambrozy, Wenzel Bernard. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 1. Theil. Universitäts-Buchdruckerei L. C. Zamarski (vormals J. P. Sollinger), Wien 1856, s. 28 (Digitalizováno).
  • Friedrich Mueller: Die Künstler aller Zeiten und Völker: oder, Leben und Werke der berühmtesten Baumeister, Bildhauer, Maler, Kupferstecher (1857, Seite 36, online bei Google Books)
  • Allgemeine Realencyklopädie oder Conversationslexikon für alle Stände (Band 1, 1865, Seite 418, On line na Google Books)
  • Prokop Toman: Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vydání, díl I. Praha 1947, s. 17.
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění- Dodatky. Academia Praha 2006, s. 70.

Externí odkazy

editovat