Václav Bednář

český hudební pedagog a operní pěvec

Václav Bednář (20. prosince 1905 Ostrava12. listopadu 1987 Praha) byl český operní pěvec-barytonista.

Václav Bednář
Václav Bednář jako Vok z Růže ve Smetanově opeře Čertova stěna (Národní divadlo, 1955)
Václav Bednář jako Vok z Růže ve Smetanově opeře Čertova stěna (Národní divadlo, 1955)
Narození20. prosince 1905
Mariánské Hory
Úmrtí12. listopadu 1987 (ve věku 81 let)
Praha
Místo pohřbeníSlavín
Vyšehradský hřbitov
Povolánípedagog a operní pěvec
OceněníStátní cena Klementa Gottwalda (1955)
zasloužilý umělec (1958)
národní umělec (1963)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původně se vyučil kominíkem. V letech 1922–1925 studoval soukromě zpěv u Karla KügleraOstravě, později v letech 1934–1942 ve Vídni u K. Grünwalda a M. Ullanovského. V letech 1928–1936 byl sólistou ostravské opery. V roce 1936 se stal sólistou brněnské opery, kde působil do svého zatčení gestapem roku 1941, které ho věznilo šest týdnů. Poté mu byla z nařízení okupačních úřadů zakázána umělecká činnost. V letech 1943–1944 působil v Českém lidovém divadle, po zavření divadel byl až do roku 1945 mimo divadlo. Dne 1. 8. 1945 se stal sólistou opery Národního divadlaPraze a setrval zde až do roku 1972, kdy odešel do důchodu. V letech 1961–1975 učil zpěv na Pražské konzervatoři.

Do Národního divadla přišel již jako zcela vyzrálá umělecká osobnost a velmi záhy se stal přední silou ve svém oboru. Základ svého repertoáru nastudoval již v Ostravě a v Brně. Těžištěm jeho repertoáru byla tvorba slovanské provenience jeho pěveckého projevu. Svůj baryton uplatnil především v dílech Bedřicha Smetany, kde na dlouhou dobu vytvořil vzor smetanovských barytonových postav. Byl Kalinou v opeře Tajemství, Vokem v opeře Čertova stěna, Tausendmarkem v Braniborech v Čechách, Tomšem v Hubičce, Přemyslem v Libuši a především králem Vladislavem v Daliborovi, jeho výkon je zaznamenán ve filmové verzi této opery z roku 1952. Za všechny ostatní je třeba vyzdvihnout Bednářovo ztvárnění ušlechtilého Bohuše z Harasova (Antonín Dvořák: Jakobín), Samka (J. B. Foerster: Eva), Revírníka (Leoš Janáček: Příhody Lišky Bystroušky) a Petra Voka (Jiří Pauer: Zuzana Vojířová). Ze světového repertoáru nastudoval např. Knížete Igora (Borodin: Kníže Igor), Eugena Oněgina (Čajkovskij: Eugen Oněgin) a Valentina (Charles Gounod: Faust).

V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[1] V roce 1977 podepsal „Antichartu“. Byl oceněn Státní cenou Klementa Gottwalda (1949), dále titulem zasloužilý umělec (1955) a v roce 1963 byl jmenován národním umělcem.

Reference

editovat
  1. Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. 1948 [cit. 2024-09-20]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava : Ostravská univerzita ; Opava : Optys, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 19–20.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 32, 332, 342, 345.
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan Pavel. Malá encyklopedie české opery. Praha : Paseka, 1999. 347 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 24.
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 111.
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně : Český divadelní slovník. III, 1884–1994 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 58–61.
  • PROCHÁZKA, Vladimír (ed). Národní divadlo a jeho předchůdci: slovník umělců divadel Vlastenského, Stavovského, Prozatímního a Národního. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 18–19.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 66. 

Externí odkazy

editovat