Upír Nosferatu (film, 1979)

německý film

Nosferatu - Fantom noci (v německém originále Nosferatu: Phantom der Nacht) je hororový film Wernera Herzoga z roku 1979. Jde o přepracování klasického němého snímku Upír Nosferatu režiséra Friedricha Wilhelma Murnaua z roku 1922. Taktéž jde o adaptaci románu Drákula spisovatele Brama Stokera. Do hlavních rolí byli obsazeni Klaus Kinski, Bruno Ganz a Isabelle Adjaninová. Pro potřeby širší distribuce byl Nosferatu - Fantom noci natočen v anglickém i německém znění. Existují tedy dvě jazykové verze snímku.

Nosferatu - Fantom noci
Původní název Nosferatu: Phantom der Nacht
Země FrancieFrancie Francie
NěmeckoNěmecko Německo
Jazyky němčina, angličtina a rumunština
Délka 107 minut[1]
Žánr horor
Předloha Upír Nosferatu
Drákula
Scénář a režie Werner Herzog
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Klaus Kinski
Isabelle Adjaniová
Bruno Ganz
Roland Topor
Jacques Dufilho
… více na Wikidatech
Produkce Werner Herzog Filmproduktion, Gaumont, Zweites Deutsches Fernsehen
Hudba Popol Vuh
Kamera Jörg Schmidt-Reitwein
Střih Beate Mainka-Jellinghausová
Výroba a distribuce
Premiéra 1979
Produkční společnosti Werner Herzog Filmproduktion
ZDF
Nosferatu - Fantom noci na ČSFD IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Snímek měl premiéru 10. února 1979 na filmovém festivalu ve švédském Göteborgu.[2] Dále byl uveden na 29. ročníku mezinárodního filmového festivalu Berlinale. V Česku se snímek promítal v kinech v roce 2009 v rámci Projektu 100.[3] Film byl v době uvedení přijat jak diváky, tak kritikou. Dosáhl rovněž i komerčního úspěchu.[4]

DějEditovat

Příběh se odehrává na konci 19. století. Hlavním hrdinou je realitní agent Jonathan Harker z německého Wismaru. Jeho nadřízený, Renfield, ho informuje, že jistý hrabě Drákula má v plánu koupit ve městě nemovitost. Jonathan se musí vydat do vzdálené Transylvánie, aby s hrabětem uzavřel smlouvu. Opouští svou ženu Lucy a vydává se na čtyřtýdenní cestu. Když doputuje k průsmyku Borgo, rozhodne se přenocovat v jedné z přilehlých vesnic. Místní ho před Drákulou varují. Jonathan se přesto vydává na jeho sídlo a s hrabětem se setká. Postupně si však začíná uvědomovat, že varování bylo na místě. Když pochopí, že je hrabě upír, je už příliš pozdě. Drákula ukrytý v černé rakvi odjíždí pryč. Jonathana nechává na hradě uvězněného. Hrabě Drákula se dostává na loď plující do Wismaru. Během plavby postupně pozabíjí celou posádku a loď do cíle nakonec dorazí bez zjevných známek života. Na palubě jsou jen krysy, které postupně zaplaví celé město. Jeho obyvatelé usoudí, že posádka lodi zemřela na mor. S vědomím, že se nemoc nyní rozšíří do celého města, začínají všichni panikařit. Jonathan se konečně dostává domů. Zdá se však, že nepoznává svou vlastní ženu. Tu v noci navštíví Drákula, který po ní touží. Lucy ho však zažene. Zároveň si uvědomí, že za zkázou města nestojí mor, ale právě hrabě. Když ji Drákula znovu navštíví, rozhodne se ho zdržet až do úsvitu. Stojí ji to sice život, ale její plán se vydaří. Sluneční paprsky Drákulu ochromí. Doktor Van Helsing potom Drákulovi probodne srdce kůlem, čímž ho nadobro zneškodní. Paradoxně je však doktor vzápětí obviněn z vraždy a je odveden do vězení. Jonathan, který se mezitím stal upírem, ujíždí pryč na koni.

LokaceEditovat

Werner Herzog chtěl původně natáčet v Rumunsku, aby mohl zachytit skutečnou Transylvánii. Kvůli obtížím při získávání povolení se ale rozhodl točit v tehdejším Československu.[5] Natáčelo se ve Vysokých Tatrách, Nedvědici pod Pernštejnem, na hradě Pernštejn a v Telči. Zde současně probíhala produkce Herzogova dalšího filmu Woyzeck.[6] Scény odehrávající se ve městě Wismar se natáčely v Nizozemském Delftu. V Mexiku byly natočeny úvodní záběry filmu s mumiemi, které byly vypůjčeny z muzea ve městě Guanajuato.[7]

HudbaEditovat

Ve filmu je použita hudba západoněmecké new-age kapely Popol Vuh, která s Wernerem Herzogem na několika projektech již spolupracovala. V soundtracku filmu se objevují skladby z alba Brüder des Schattens – Söhne des Lichts. Ve filmu dále můžeme slyšet předehru opery Zlato rýna od Richarda Wagnera, část Svatocecilské mše Charlese Gounoda, či Gruzínskou lidovou píseň Tsintskaro.

StylEditovat

Nosferatu - Fantom noci je daleko více přepracováním Murnauova Upíra Nosferatu nežli věrnou adaptací románu Drákula, který v řadě aspektů spíše popírá. Werner Herzog se snažil hraběte vyobrazit tak, aby v divácích vzbuzoval spíše lítost nežli strach. Klaus Kinski byl přitom nalíčen ve velmi podobném duchu, jako byl nalíčen Max Schreck, který ztvárnil Drákulu v původním němém filmovém zpracování. Nosferatu - Fantom noci odkazuje na tento film i svým stylem, v rámci kterého jsou uplatněny klasické postupy expresionistických filmů, jako je stylizované herectví, jednoduché svícení a práce se stíny, výrazné líčení očí černou barvou, statická kamera a lineární střihová skladba.[8]

ObsazeníEditovat

Do role hraběte Drákuly obsadil Werner Herzog svého dvorního herce Klause Kinkského. S Kinským spolupracoval celkem na pěti filmech. Postavu Jonathana Harkera ztvárnil Bruno Ganz a v roli Lucy Harkerové se objevuje Isabelle Adjaniová. Francouzský výtvarník a spisovatel Roland Topor byl obsazen do role Renfielda.

Klaus Kinski Hrabě Drákula
Isabelle Adjaniová Lucy Harker
Bruno Ganz Jonathan Harker
Roland Topor Renfield
Walter Ladengast Dr. Van Helsing
Dan van Husen Warden
Jan Groth lodivod
Carsten Bodinus Schrader
Martje Grohmann Mina
Rijk de Gooyer úředník
Clemens Scheitz úředník
Lo van Hensbergen asistent lodivoda
John Leddy kočí
Margiet van Hartingsveld žena
Tim Beekman nosič rakví
Jacques Dufilho kapitán


ReferenceEditovat

  1. NOSFERATU THE VAMPIRE (AA) [online]. 9 January 1979 [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. GIESEN, Rolf. The Nosferatu Story: The Seminal Horror Film, Its Predecessors and Its Enduring Legacy. McFarland, 2019, s 158 - 159.
  3. 25fps [online]. 2009-01-25 [cit. 2020-07-05]. Dostupné online. (česky) 
  4. CHAFFIN-QUIRAY, Garrett. An Adaptation With Fangs by Garrett Chaffin-Quiray. www.kinoeye.org [online]. Kinoeye. Dostupné online. 
  5. PRAGER, Brad. The Cinema of Werner Herzog: Aesthetic Ecstasy and Truth. Columbia University Press, 2007.
  6. SCHMIDLIN, Charlie (2014). Werner Herzog Talks His 1979 Classic ‘Nosferatu The Vampyre,’ Respect For ‘Twilight,’ & His Mad Idea For A Children’s Book. IndieWire. Dostupné online.
  7. Filming Locations for Werner Herzog's Nosferatu, Phantom Der Nacht (1979), with Klaus Kinski; in the Czech Republic, Slovakia, the Netherlands and Mexico.. The Worldwide Guide to Movie Locations [online]. [cit. 2020-07-05]. Dostupné online. 
  8. BORDWELL, David. Umění filmu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství AMU, 2011. ISBN 978-80-7331-217-6. S. 596-599.