Vedžahorresnet
| Vedžahorresnet v hieroglyfickém zápisu | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
|
Vedžahorresnet († kolem roku 509 nebo 517 př. n. l.)[1][2] byl vojenský velitel a hodnostář ve starověkém Egyptě v období závěru 26. a počátku 27. dynastie. Narodil se v rodině kněze[3] ve městě Sau v nilské deltě, které v té době bylo sídlem vlády. Po bitvě u Pelúsia, v jejímž důsledku došlo k pádu 26. dynastie a k obsazení Egypta Peršany, se podle svého historicky významného životopisu] stal jednou z hlavních opor nového režimu a představitelem jeho politiky respektování alespoň části domácí elity.[4] V pozdější době byl pokládán za významného mudrce. Jeho architektonicky jedinečná hrobka[5] v Abúsíru, reprezentující unikátní typ šachtových hrobek, byla objevena a prozkoumána Českým egyptologickým ústavem.
| Vedžahorresnet | |
|---|---|
 Vedžahorresnetova naoformní socha popsaná životopisným nápisem | |
| Narození | 6. století př. n. l. |
| Povolání | lékař, staroegyptský kněz a úředník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
_2.JPG)
Vedžahorresnet byl za vlády Ahmose II. a Psammetika III. kromě jiných úřadů také velitelem řeckých žoldnéřů v Egyptě a velitelem vojenských i obchodních královských lodí spojených s Byblem.[4][2] Nepochybně se účastnil bojů proti Peršanům, které v této době musely zahrnovat i námořní aktivity.[3] Další okolnosti Vedžahorresnetovy kariéry nejsou známy; jisté je pouze to, že po obsazení Egypta dobyvateli se stal „společníkem krále“ a dozorcem paláce – snad tedy zodpovídal za výběr zaměstnanců pracujících pro novou vládu.[3]
Později získal titul vrchního lékaře Horního a Dolního Egypta. Není jasné, jaký byl jeho přesný význam; pravděpodobně měl tento úřad vztah ke státním financím a podobal se úřadu kancléře.[2] Český egyptolog Ladislav Bareš se ovšem domnívá, že se mohl vztahovat jen k osobnímu postavení nositele jako favorita perského panovníka, protože osobní lékaři byli obvykle svým vládcům blízcí.[4] Každopádně vyjadřuje skutečnost, že se Vedžahorresnet stal pravděpodobně nejbližším egyptským spolupracovníkem krále Kambýsa: seznámil jej s domácími zvyklostni a náboženskými tradicemi[4][6] a sestavil pro něj a jeho nástupce Dareia I. tradiční faraonskou titulaturu.[7] Řada tvrzení, která se v autobiobrafii objevují a která zdůrazňují Vedžahorresnetův vliv na krále a na politické události, nepochybně může být připsána spíše soudobým pravidlům literárního žánru životopisu než skutečnosti,[6][8] nicméně o historickém podkladu podstatných z nich není třeba pochybovat.[8][7] Vedžahorresnet zdůrazňuje především svou zásluhu na obnově města Sais, zejména tamního chrámu bohyně Neity[9] a Hlavní centra starověkého Egypta. Pyramidy (zde Rachefova) a Velká sfinga v Gíze jsou dnes nejznámějšími symboly staroegyptské civilizace Domu života, a pomoc místním obyvatelům a kněžím, jimž se snažil zmírnit následky perské okupace.[8][10]
Vedžahorresnetův životopisný nápis je porušen v místě, kde se uvádí, že byl povolán Dareiem I. do Persie, aby zde pomohl s egyptským vojskem potlačit místní povstání; z toho někteří badatelé vyvozují závěr, že mohl zemřít a být pohřben mimo Egypt. Žádný přesvědčivý důkaz pro to ovšem neexistuje a není jasné, zda jeho hrobka v Abúsíru byla skutečně použita nebo zda je pouhým kenotafem.[11][2] O Vedžahorresnetově významném postavení a zvláštní úctě k němu ovšem svědčí, že jeho hrobka se podle všeho stala centrem samostatného pohřebiště na lokalitě,[1] dlouho po své smrti byl pokládán za významného mudrce a v Mennoferu byl pěstován jeho kult.[2][1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 85. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189. Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ a b c d e VERNER, Miroslav. Objevování starého Egypta : půlstoletí českých egyptologických výzkumů ve stínu pyramid. Praha–Litomyšl: Paseka, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7185-896-6. S. 321n.
- ↑ a b c WILKINSON, Toby H. A. Lidé starého Egypta. Překlad Hana Navrátilová a Renata Landgráfová. Praha: Mladá fronta, 2008. 336 s. ISBN 978-80-204-1819-7. S. 306n.
- ↑ a b c d BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 82n. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189. Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 492.
- ↑ a b TRIGGER, Bruce Graham, et al. Starověký Egypt: dějiny společnosti. Překlad Renata Landgráfová, Jana Mynářová. Praha: Volvox Globator, 2005. 451 s. ISBN 80-7207-535-7. S. 277n.
- ↑ a b BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 88. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189. Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ a b c BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 83. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189. Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.
- ↑ Neit [online]. Univerzita Karlova, Praha: 2013. Dostupné online.
- ↑ VACHALA, Břetislav. Abúsír: Staroegyptské královské pohřebiště. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 2006. 117 s. ISBN 80-7204-399-4, ISBN 80-210-3735-0. S. 80.
- ↑ VERNER, Miroslav. Ztracené pyramidy, zapomenutí faraoni : Abúsír. Praha: Academia, 1994. 247 s. ISBN 80-200-0507-2. S. 205n.
Literatura
editovat- BAREŠ, Ladislav. Vedžahorresnet – tradicionalista, pragmatik nebo zrádce?. Pražské egyptologické studie. 2003, s. 81–89. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-21. ISSN 1214-3189. Archivováno 21. 6. 2007 na Wayback Machine.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vedžahorresnet na Wikimedia Commons
