Wikipedie

Užovník

rod rostlin
Možná hledáte: kaládium (Caladium), rod někdy též nazývaný užovník.

Užovník[1] (Sauromatum) je rod rostlin z čeledi árónovité. Jsou to vytrvalé byliny s celistvými nebo členěnými listy, zatahující do podzemní hlízy. Květenstvím je palice s toulcem. Květenství páchnou po shnilém mase a jsou opylována hmyzem. Rod zahrnuje 9 druhů a je rozšířen v jižní, východní a jihovýchodní Asii, subsaharské Africe a Arábii. Největší počet druhů roste v Číně. V minulosti byl rod Sauromatum spojován na základě morfologické podobnosti s příbuzným rodem Typhonium, výsledky molekulárních analýz ale takové uspořádání nepodporují.

Jak číst taxoboxUžovník
alternativní popis obrázku chybí
Užovník skvrnitý (Sauromatum venosum), kvetoucí hlíza
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádžabníkotvaré (Alismatales)
Čeleďárónovité (Araceae)
Rodužovník (Sauromatum)
Schott, 1832
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace Sauromatum brevipes

Nejznámějším zástupcem rodu je užovník skvrnitý, který je občas pěstován jako botanická kuriozita ve sbírkách rostlin i v domácnostech. Některé druhy jsou využívány v domorodé medicíně nebo jako potrava.

Popis editovat

Užovníky jsou vytrvalé byliny, sezónně zatahující do podzemní, zploštěle kulovité hlízy. Listy jsou celistvé, střelovité, trojlaločné nebo znoženě členěné. Květenstvím je palice s toulcem, rozkvétá před listy nebo souběžně s nimi. Na palici jsou celkem 4 zóny: dole jsou samičí květy, nad nimi sterilní zóna se staminodii, nad ní jsou samčí květy a celá palice je zakončena přisedlým nebo stopkatým přívěskem. Toulec je asi zdéli palice nebo delší. Samčí květy obsahují 1 až 3 tyčinky. Semeník samičích květů obsahuje jedinou komůrku s 1 nebo 2 vajíčky. Plodem jsou vejcovité, většinou jednosemenné bobule v palicovitém plodenství.[2]


  •  
    Rašící hlíza užovníku skvrnitého
  •  
    List užovníku skvrnitého
  •  
    Detail květenství

Rozšíření editovat

Do rodu užovník je řazeno celkem 9 druhů.[3] Je rozšířen od Pákistánu a Číny přes Indočínu po Indonésii a v subsaharské Africe a Arábii.[2][4] Největší počet druhů se vyskytuje v Číně, kde roste 7 druhů, u toho 2 endemické. Největší areál rozšíření má užovník skvrnitý, který je také jediným africkým zástupcem rodu. Je rozšířen v Africe od Kamerunu po Súdán a Etiopii a na jih po Angolu a Mosambik, na Arabském poloostrově, v Asii od Pákistánu po Čínu a Thajsko.[5]

Ekologické interakce editovat

Užovníky mají velmi specializovaný způsob opylování. Samoopylení je zabráněno tím, že blizny dozrávají dříve než prašníky (protogynie) a v době kdy se z tyčinek samčích květů uvolňuje pyl již nejsou aktivní a schopné opylení. Toulce páchnou po shnilém mase (a nezřídka mají i podobnou barvu) a lákají zejména různé mouchy a brouky, jimž však neposkytují žádný zřejmý užitek v podobě nektaru, pylu či jiné potravy. U užovníku skvrnitého bylo zjištěno, že toulec opylovače dočasně uvězní. V průběhu ontogeneze květenství byly pozorovány 3 fáze. V první fázi je hmyz nalákán mrtvolným pachem dovnitř toulce a prolézá zúženou částí kolem zóny samčích květů do květní komory. Hmyz vyvíjející se v mršinách zde klade vajíčka. V této fázi jsou blizny samičích květů schopné opylení. V komoře jsou průsvitná okna, která poskytují hmyzu iluzi východu a nedovolují mu najít skutečnou cestu ven. Na noc, kdy by toto vylepšení nefungovalo, se navíc toulec kolem horní části květní palice stahuje a celou komoru uzavírá. Kolem 3. hodiny v noci dozrávají prašníky, které popráší pylem hmyz chycený v květní komoře. Kolem 6. hodiny ranní se pak květenství otevírá a umožňuje hmyzu uniknout.[6][7]

Taxonomie editovat

Rod Sauromatum byl popsán H. W. Schottem v roce 1832. Druh S. venosum byl popsán již v roce 1789 jako Arum venosum a nezávisle na tom v roce 1831 jako Arum guttatum. V roce 2000 byl tento rod vřazen spolu s monotypickým rodem Lazarum do široce pojatého rodu Typhonium. Všechny tyto rody jsou si po morfologické stránce velice podobné. Světlo do této záležitosti vnesla fylogenetická studie tribu Areae z roku 2011, založená na analýze nukleární a chloroplastové DNA. Ve studii se ukázalo, že rod Sauromatum v klasickém pojetí je monofyletický taxon, představující sesterskou větev kladu zahrnujícího skupinu rodů s centrem rozšíření ve Středomoří, mezi něž náleží Arum, Biarum, Helicodiceros či Eminium. Naopak rod Typhonium se ukázal jako polyfyletický, složený ze 2 samostatných vývojových větví, z nichž jednu tvoří australští zástupci a druhou zbytek druhů tohoto rodu.[3][8]

Africké populace Sauromatum venosum byly popsány Schottem v roce 1856 jako Sauromatum nubicum. Od asijských populací se odlišují širšími listovými segmenty a užší koncovou částí toulce. Později byly oba druhy ztotožněny.[9]

Zástupci editovat

Význam editovat

 
Kvetoucí hlíza užovníku skvrnitého

Užovník skvrnitý je občas pěstován ve sbírkách rostlin i v domácnostech jako botanická kuriozita. Listy a řapíky se v Asii konzumují vařené jako zelenina. Pasta připravená z hlíz a stonku je aplikována zevně na spáleniny, záněty, kožní infekce, hadí uštknutí a bodnutí štírem, extrakt se používá vnitřně zejména při dýchacích obtížích a otocích ústní dutiny.[10][11] Hlízy Sauromatum diversifolium slouží a Asii jako nouzová potrava. Hlíza Sauromatum giganteum je v asijské medicíně používána k léčení traumatických zranění, tetanu a tuberkulózního zduření mízních uzlin.[11]

Pěstování editovat

Hlízu užovníku je třeba na jaře vysadit do dobře propustné, humózní půdy. Sází se ve chvíli, kdy začíná rašit pupen na vrcholu hlízy, do hloubky asi 7 až 10 cm. Užovník skvrnitý je schopen vykvést i z nezasazené hlízy. Květenství silně páchnou a nedoporučuje se je v době květu nechávat v místnosti, v níž pobývají či spí lidé. Rostlina vyžaduje ve vegetační sezóně teplo, vlhko a světlé stanoviště bez přímého slunečního svitu. Po odkvětu se objevuje list, který pak na podzim odumírá a rostlina zatahuje do klidového stádia. Poté je možno hlízu vyjmout ze země. Přes zimu se uchovává v teple a suchu. Množí se snadno drobnými hlízkami, které se každoročně hojně vytvářejí v okolí mateřské hlízy.[12][13][14]

Přehled druhů a jejich rozšíření editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b LI, Heng; HETTERSCHEID, Willbert L.A. Flora of China: Sauromatum [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b CUSIMANO, Natalie et al. A phylogeny of the Areae (Araceae) implies that Typhonium, Sauromatum, and the Australian species of Typhonium are distinct clades. Taxon. Apr. 2010, čís. 59(2). Dostupné online. 
  4. ↑ a b HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Plants of the World online. Sauromatum venosum. [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ DAKWALE, Sandhya; BHATNAGAR, S. Insect-trapping behaviour and diel periodicity in Sauromatum guttatum Schott (Araceae). Current Science. July 1985, čís. 54(14). 
  7. ↑ MEEUSE, Bastiaan J.D.; HATCH, Melville. Beetle pollination in Dracunculus and Sauromatum (Araceae). The Coleopterists Bulletin. Sep. 1960, čís. 14(3). Dostupné online. 
  8. ↑ HETTERSCHEID, W.L.A.; BOYCE, P.C. A reclassification of Sauromatum Schott and new species of Typhonium Schott (Araceae). Aroideana. 2000, čís. 23. Dostupné online. 
  9. ↑ BRYAN, John E. Bulbs. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ RAMAWAT, K.G. (ed.). Herbal drugs: Ethnomedicine to modern medicine. Berlín: Springer, 2009. ISBN 978-3-540-79115-7. (anglicky) 
  11. ↑ a b QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  12. ↑ BRYAN, John E. Bulbs. Pocket guide. Portland: Timber Press, 2005. (anglicky) 
  13. ↑ SCHMID, W. George. En Encyclopedia of Shade Perennials. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-88192-549-7. (anglicky) 
  14. ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Užovník&oldid=23463829“