Otevřít hlavní menu

Tomas Tranströmer

švédský spisovatel, překladatel a psycholog, Nobelova cena 2011

Tomas Tranströmer (výslovnost ˌtʊmːas ˈtɹɑːnstɹœməɹ), též Tomas Gösta Tranströmer, (15. dubna 1931 Stockholm26. března 2015 tamtéž) byl švédský básník, spisovatel, překladatel a psycholog. V roce 2011 získal Nobelovu cenu za literaturu. Je považován za nejvlivnějšího švédského básníka současnosti.[1]

Tomas Tranströmer
Transtroemer.jpg
Narození 15. dubna 1931
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Úmrtí 26. března 2015 (ve věku 83 let)
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Místo pohřbení Katarina kyrkogård
Povolání jazykovědec, básník, překladatel, psycholog a spisovatel
Alma mater Stockholmská univerzita
Významná díla Baltics
For the Living and the Dead
The Sorrow Gondola
Ocenění Literární cena novin Aftonbladets (1958)
Kellgren Award (1981)
Cena Aniara (1985)
Literární cena Severské rady (1990)
Svenska Akademiens nordiska pris (1991)
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Monica Bladh
Děti Emma Tranströmer
Paula Tranströmer
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Narodil se v rodině novináře. Když byly Tomasovi tři roky, rodiče se rozvedli. Ve svém rodném městě studoval na latinském gymnáziu, ve studentských časopisech publikoval první básně. V letech 1951–1956 studoval psychologii a náboženství na Stockholmské univerzitě.[2] Po promoci získal místo na Psychotechnickém institutu Stockholmské univerzity. Zde působil do roku 1960, kdy nastoupil jako psycholog v nápravném ústavu pro mladistvé v Linköpingu, kde se věnoval práci s mladými delikventy a drogově závislými.[1] Za dalších šest let ho jako psychologa zaměstnal městský úřad ve Västerås, kam se rok před tím i s rodinou přestěhoval. Zde žil do roku 2000, kdy se přestěhoval do stockholmské čtvrti Södermalm, nedaleko místa, kde se narodil. V roce 1980 začal pracovat na poloviční úvazek v Institutu pro trh práce. Profesi psychologa se věnoval souběžně s literaturou až do roku 1990, kdy jej postihla mozková mrtvice.

Tranströmer hodně cestoval. Zážitky z cest se promítají v jeho básních. Ještě během studií navštívil Turecko, Řecko, Itálii a Jugoslávii, Maroko, Španělsko a Portugalsko. Často jezdil do USA, 1959 byl v Egyptě, v letech 1985 a 2001 navštívil Čínu. Roku 1958 se oženil s Monikou Bladhovou, s níž měl dcery Emmu a Paulu.

Přestože trpěl důsledky svého postižení (ochrnutí pravé ruky a nohy, ztráta schopnosti mluvit (afasie), nepřestal se stýkat se svými čtenáři a nevzdal se aktivního života. V roli jeho mluvčí vystupovala manželka Monika, která jej doprovázela na cestách a při veřejných setkáních. V srpnu 1998 se zúčastnil 18. světového kongresu básníků v Bratislavě. Hlavní město Slovenska navštívil ještě v roce 2000.[3]

Tranströmer a ČechyEditovat

V rámci své cesty po zemích střední Evropy navštívil básník v říjnu 1969 Prahu. O svém pobytu napsal svému příteli, americkému básníkovi Robertu Blyovi, mj. toto: "Spisovatelé, dělníci, členové strany, občané... všichni reagovali stejně. Byli milí, srozumitelní a věděli, že představují 99 % veřejného mínění, ale byli přesvědčeni o tom, že zbylé 1 % připravuje teror, čistky jako za starých časů. Celková atmosféra se zhoršila těsně před mým příjezdem – Husák dal zavřít hranice. Lidi se zoufale snažili udržet si aspoň nějaké kontakty se zbytkem Evropy..."[4] V roce 1976 překládal společně s J. Čechem libreto Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Měla premiéru v Královské opeře ve Stockholmu v říjnu toho roku.[5]

V České republice vyšly do roku 2014 pouze ukázky jeho tvorby. Poprvé to byly dvě básně z jeho první sbírky, které otiskla v roce 1971 Revue světové literatury. Podruhé v roce 1992 v časopise Světová literatura v překladu Libora Štukavce (roč. XXXVII, č. 4) a pak v roce 1999 v rámci antologie švédské poezie Ostrými paprsky v překladu Milana Richtera a Dagmar Hartlové.[1] Nakladatelství Dauphin vydalo v prosinci 2014 výběr Přijde smrt a vezme ti míry (překlad Milan Richter a Vít Janota). Rok nato vydalo totéž nakladatelství překlad sbírky Smuteční gondola.

TvorbaEditovat

 
Tranströmer a Modhir Ahmed

Básně psal Tranströmer od třinácti let. V roce 1954 mu vyšla první básnická sbírka.[2] Ve svém díle rozvíjel tradice modernistického, expresionistického a surrealistického jazyka poezie 20. století.[1] Z jeho básní je zřejmá hudební inspirace (v minulosti hrál na piano a na varhany) a jsou v nich často reflektovány náboženské zkušenosti i úděl člověka ztraceného v současném světě. Básníkův jazyk je úsporný, současně jím však evokuje vizuálně jasné obrazy plné paradoxů, za jejichž nejpříhodnější látku považuje volný verš, který používal od svých prvních sbírek.

V roce 2011 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Již předtím získal několik literárních ocenění, například Petrarkovu cenu v Německu (1981), švédskou Bonnierovu cenu za poezii (1983), Griffinovu cenu v Kanadě, Literární cenu Severské rady (únor 1990), literární cenu Neustadt (1990), Augustovu cenu švédských vydavatelů (1996) nebo Cenu Jána Smreka na Slovensku (1998).[1] Obdržel čestné doktoráty několika univerzit, například v Oklahomě a Stockholmu (obě 1990).

Jeho básnické sbírky byly přeloženy do přibližně padesáti světových jazyků. Na Slovensku vyšel v roce 1996 výběr Básne pre živých a mŕtvych (překlad Milan Richter; Knižná dielňa Timotej) a v roce 2001 vyšly jeho sebrané básně Medzi allegrom a lamentom (překlad Milan Richter; MilaniuM).[2]

DíloEditovat

  • 17 dikter (17 básní, 1954)
  • Hemligheter på vägen (Tajemství na cestě, 1958)
  • Den halvfärdiga himlen (Polodokončené nebe, 1962)
  • Klanger och spår (Zvuky a stopy, 1966)
  • Mörkerseende (Vidění ve tmě, 1970)
  • Stigar (Schody, 1973)
  • Östersjöar (Baltská moře, 1974)
  • Sanningsbarriären (Bariéra pravdy, 1978)
  • Det vilda torget (Divoké tržiště, 1983)
  • För levande och döda (Pro živé a mrtvé, 1989)
  • Minnena ser mig (Vzpomínky mě vidí, 1993, memoáry)
  • Sorgegondolen (Smuteční gondola, 1996)
  • Den stora gåtan (Veliká hádanka, 2004)
  • Galleriet: Reflected in Vecka nr. II (Galerie: Úvahy z Vecka č. II, 2007 – doprovodný text k umělecké knize Modhira Ahmeda)

Česká vydáníEditovat

  • Přijde smrt a vezme ti míry, Dauphin, Podlesí 2014, vybral Milan Richter, přeložili Milan Richter a Vít Janota.
  • Smuteční gondola, Dauphin, Podlesí 2015, přeložil Jonáš Thál.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Nobelovu cenu za literaturu dostal švédský básník Tranströmer [online]. idnes.cz, 2011-10-06 [cit. 2011-10-06]. Dostupné online. 
  2. a b c Nobelovu cenu za literaturu získal Tomas Tranströmer [online]. literarky.cz, 2011-10-06 [cit. 2011-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  3. TRANSTRÖMER, Tomas. Přijde smrt a vezme ti míry. Podlesí: Nakladatelství Dauphin, 2014/15. 199 s. ISBN 978-80-7272-481-9. Kapitola Richter, Milan, Kalendárium, s. 181–190.  (Dále jen Tranströmer 2014/15.) Většina údajů v Životopisu je založena na citovaném Kalendáriu.
  4. Transtromer 2014/15, s. 184–185.
  5. SÄLLSTRÖM, Ake. Opera på Stockholmsoperan. Stockholm: Norstedt, 1977. ISBN 91-1-773051-1. S. 176. 

LiteraturaEditovat

  • Espmark, Kjell, Resans formler. En studie i Tomas Tranströmers poesi (Formule cesty. Studie o poezii Tomase Tranströmera), Stockholmská univerzita 1983 (první monografie o básníkovi).
  • Schiöler, Niklas, Tolkningar: Tomas Tranströmer, (Interpretace: Tomas Tranströmer), Albert Bonniers, Stockholm 1999, ISBN 978-9100569129.
  • Bergsten, Staffan, Tomas Tranströmer: Ett diktarporträtt (Tomas Tranströmer: Portrét básníka), Albert Bonniers, Stockholm 2011, ISBN 978-9100125158.
  • Airmail: The Letters of Robert Bly and Tomas Tranströmer (Letecká pošta: Dopisy mezi Robertem Blyem a Tomasem Tranströmerem), Bloodaxe Books Ltd, Eastburn 2013, ISBN 978-1852249953.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat