Thomas Mathews

britský admirál

Thomas Mathews (1676, Llandaff Court, Anglie2. října 1751, Londýn, Anglie) byl britský admirál, účastník dynastických a koloniálních válek první poloviny 18. století. Za války o rakouské dědictví dosáhl hodnosti admirála a byl vrchním velitelem ve Středomoří (1742–1744). Po neúspěšné bitvě u Toulonu byl předvolán před válečný soud a vyškrtnut ze seznamu námořních důstojníků. Poté žil v soukromí na svých statcích ve Walesu, do smrti zůstal poslancem Dolní sněmovny.

Admirál Thomas Mathews
Admiral Thomas Mathews.jpg
Narozeníříjen 1676
Glamorgan
Úmrtí2. října 1751 (ve věku 74–75 let)
Londýn
Povolánínámořní důstojník a politik
FunkceMember of the 9th Parliament of Great Britain
Member of the 10th Parliament of Great Britain
Některá data mohou pocházet z datové položky.

KariéraEditovat

Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny z Walesu (pravopis příjmení rodu kolísá v podobách Mathew, Matthew nebo Mathews). Narodil se na rodovém sídle Llandaff Court jako syn plukovníka Edwarda Mathewse (†1700). Thomas vstoupil do námořnictva v roce 1690 a zúčastnil se několika bitev devítileté války, po válce sloužil pod admirálem M. Aylmerem ve Středomoří. V letech 1700–1703 působil v Karibiku, s hodností kapitána (1703) se vrátil do Evropy a za války o španělské dědictví sloužil pod admirálem Berkeleyem v Lamanšském průlivu. V letech 1710–1711 krátce sloužil v severní Americe, pak se vrátil do Anglie a zbytek války o španělské dědictví strávil v soukromí na svých statcích ve Walesu. Do aktivní služby byl povolán znovu za války Aliance čtyř a s admirálem Byngem bojoval v bitvě u mysu Passaro (1718). Později byl vyslán do Indie (1722–1724), v roce 1724 se vrátil do Anglie a delší dobu byl opět mimo aktivní službu. Usadil se znovu na rodovém majetku ve Walesu a v letech 1727 a 1734 neúspěšně kandidoval ve volbách do parlamentu. V letech 1736–1742 byl správcem loděnic v Chathamu.

Válka o rakouské dědictvíEditovat

Na počátku války o rakouské dědictví byl v roce 1742 povýšen na viceadmirála a jmenován vrchním velitelem ve Středomoří (1742–1744). Do jeho působení zde se promítly napjaté vztahy s admirálem Lestockem, které byly staršího data, a Mathews neúspěšně usiloval o jeho odvolání. V osobním kontaktu tehdy ale nebyli, protože Mathews byl zároveň vyslancem v Sardinii a měl diplomatické úkoly v Neapoli (1742–1743). V roce 1743 byl povýšen na admirála a v letech 1744–1746 zastával čestnou hodnost kontradmirála Velké Británie.

Špatná komunikace s admirálem Lestockem vyvrcholila v bitvě u Toulonu v únoru 1744, která kvůli špatné koordinaci bojových operací skončila britskou porážkou, i když se spíše jednalo o nerozhodné střetnutí s francouzsko-španělskou flotilou. Mathews i Lestock byli povoláni do Londýna před válečný soud, kde se vzájemně obviňovali z neschopnosti. Lestock byl nakonec díky vlivným přátelům (Henry Fox) osvobozen a mohl se vrátit do aktivní služby. Mathews byl rozhodnutím soudu vyškrtnut ze seznamu námořních důstojníků a poslán do penze (1746). Během soudního jednání byl nicméně zvolen do Dolní sněmovny za hrabství Glamorgan, kde vlastnil statky, a poslancem zůstal až do smrti (1747–1751).

Byl dvakrát ženatý, z prvního manželství měl syna Thomase, který sloužil v armádě. Podruhé se oženil v roce 1738 s bohatou dědičkou Millicent Fullerovou, dcerou londýnského šerifa Johna Fullera.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 419 s. ISBN 978-80-7557-176-2

Externí odkazyEditovat