Tenis na Letních olympijských hrách 1912

tenis na Letních olympijských hrách 1912

Tenis na Letních olympijských hrách 1912 ve Stockholmu měl na programu osm soutěží, nejvíce v historii olympijského turnaje. Odehrány byly mužská dvouhra a čtyřhra, ženská dvouhra a smíšené čtyřhry, venku i v hale. Na programu tak chyběl pouze ženský debl.

Tenis na Letních olympijských hrách 1912
Datum5.–12. května 1912 (hala)
28. června – 5. července 1912 (venku)
Ročník5.
MístoÖstermalms IP
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Povrchantuka (venku) / dřevěný povrch (hala)[1]
Počet82 tenistů (69 mužů / 13 žen) ze 14 zemí
Vítězové zlaté medaile
mužská dvouhra
Jižní Afrika Charles Winslow
ženská dvouhra
Francie Marguerite Broquedisová
mužská čtyřhra
Jižní Afrika Harold Kitson / Charles Winslow
smíšená čtyřhra
Německá říše Dorothea Koringová / Heinrich Schomburgk
mužská dvouhra v hale
Francie André Gobert
ženská dvouhra v hale
Spojené království Edith Hannamová
mužská čtyřhra v hale
Francie Maurice Germot / André Gobert
smíšená čtyřhra v hale
Spojené království Edith Hannamová / Charles Dixon
Tenis na letních olympijských hrách
1908
1920 >

Jednalo se o druhý a současně poslední ročník olympijského turnaje, který hostil halové soutěže. V důsledku první světové války se další hry uskutečnily až v roce 1920.

Olympijský turnaj

editovat

Halový turnaj na krytých dvorcích s dřevěným povrchem probíhal mezi 5.–12. květnem 1912, jakožto zahajovací disciplína olympijských her. Venkovní soutěže na antukových dvorcích se uskutečnily od 28. června do 5. července 1912.[2][3] Turnaj se odehrál v areálu Östermalms IP, dokončeného v roce 1906. Plán olympiády přinesl rekonstrukci, aby se v něm mohly konat venkovní i halová část.[4]

Šest států – Švédsko, Velká Británie na Letních olympijských hrách 1912, Dánsko, Australasie, Francie a Čechy, vyslaly do halového turnaje celkem dvacet dva reprezentantů. Jediným australasijským olympionikem v něm se stal Novozélanďan Anthony Wilding, který představoval úřadujícího wimbledonského vítěze. Z turnaje si odvezl bronzovou medaili.[5] Úvodní zápasy byly odehrány 5. května. Wildinga v semifinále vyřadil britský hráč Charles P. Dixon.[6] Zlatý kov připadl Francouzi André Gobert po finálové výhře nad držitelem stříbrné medaile Dixonem, když v zápase neztratil ani jeden set.[7]

Do venkovního turnaje nastoupilo sedmdesát účastníků z dvanácti států. Žádného reprezentanta však nevyslala Velká Británie pro paralelně hraný grandslam ve Wimbledonu 1912. Olympijský organizační výbor odmítl posunout datum stockholmské události i přes žádost britských autorit. Významní hráči, včetně Anthonyho Wildinga, Andrého Goberta a Arthura Gorea, tak odmítli startovat na olympiádě a zvolili účast ve Wimbledonu.[8] Zlato a stříbro si v mužské dvouhře rozdělili Jihoaričené Charles Winslow a Harold Kitson, když první z nich triumfoval po setech 7–5, 4–6, 10–8 a 8–6.[9] Tato dvojice vytvořila pár do mužské čtyřhry, kterou vyhrála. Stříbrné kovy si odvezli poražení finalisté Felix Pipes a Arthur Zborzil z Rakouska.[10] Šampionkou ženského singla se stala Francouzka Marguerite Broquedisová, jež v boji o zlato zdolala německou olympioničku Dorotheu Koringovou.[11] Smíšenou soutěž ovládl německý pár Schomburgk a Koringová po výhře nad Švédy Frickovou a Setterwallem.[12]

Zúčastněné země

editovat

Celkově nastoupilo osmdesát dva hráčů a hráček, z toho šedesát devět mužů a třináct žen ze čtrnácti národů (muži ze 14 a ženy ze 6 národních olympijských výprav):

 
Finále smíšené čtyřhry v hale

Přehled medailí

editovat

Medailisté

editovat
Soutěž  Zlato  Stříbro  Bronz
Mužská dvouhra   Charles Winslow
Jihoafrická unie (RSA)
  Harold Kitson
Jihoafrická unie (RSA)
  Oscar Kreuzer
Německo (GER)
Mužská dvouhra (hala)   André Gobert
Francie (FRA)
  Charles Dixon
Velká Británie (GBR)
  Tony Wilding
Australasie (ANZ)
Ženská dvouhra   Marguerite Broquedisová
Francie (FRA)
  Dorothea Koringová
Německo (GER)
  Molla Bjurstedtová
Norsko (NOR)
Ženská dvouhra (hala)   Edith Hannamová
Velká Británie (GBR)
  Sofie Castenschioldová
Dánsko (DEN)
  Mabel Partonová
Velká Británie (GBR)
Mužská čtyřhra   Harold Kitson
  Charles Winslow
Jihoafrická unie (RSA)
  Felix Pipes
  Arthur Zborzil
Rakousko (AUT)
  Albert Canet
  Edouard Mény de Marangue
Francie (FRA)
Mužská čtyřhra (hala)   Maurice Germot
  André Gobert
Francie (FRA)
  Carl Kempe
  Charles Dixon
Švédsko (SWE)
  Alfred Beamish
  Charles Dixon
Velká Británie (GBR)
Smíšená čtyřhra   Dorothea Koringová
  Heinrich Schomburgk
Německo (GER)
  Sigrid Ficková
  Gunnar Setterwall
Švédsko (SWE)
  Marguerite Broquedisová
  Albert Canet
Francie (FRA)
Smíšená čtyřhra (hala)   Edith Hannamová
  Charles Dixon
Velká Británie (GBR)
  Helen Aitchisonová
  Herbert Barrett
Velká Británie (GBR)
  Sigrid Ficková
  Gunnar Setterwall
Švédsko (SWE)

Pořadí národů

editovat
Pořadí Země  Zlato  Stříbro  Bronz Celkově
1.   Francie (FRA) 3 0 2 5
2.   Velká Británie (GBR) 2 2 2 6
3.   Jihoafrická unie (RSA) 2 1 0 3
4.   Německo (GER) 1 1 1 3
5.   Švédsko (SWE) 0 2 1 3
6.   Rakousko (AUT) 0 1 0 1
  Dánsko (DEN) 0 1 0 1
8.   Australasie (ANZ) 0 0 1 1
  Norsko (NOR) 0 0 1 1
Celkově 8 8 8 24

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tennis at the 1912 Summer Olympics na anglické Wikipedii.

  1. Olympic Tennis Event: Past Venues [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2015-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-14. (anglicky) 
  2. Tennis at the 1912 Stockholm Summer Games [online]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-02-15. 
  3. Official Report (1913): s. 616.
  4. Official Report (1913): s. 617
  5. Official Report (1913): s. 618
  6. Official Report (1913): s. 620.
  7. Official Report (1913): s. 621.
  8. Official Report (1913): s. 630
  9. Official Report (1913): s. 633
  10. Official Report (1913): s. 634
  11. Official Report (1913): s. 636
  12. Official Report (1913): s. 637

Externí odkazy

editovat