Otevřít hlavní menu

Tarquinius Priscus

římský král

Lucius Tarquinius Priscus, nebo také Tarquin Nejstarší, byl legendárním pátým římským králem. Vládl v letech 616–579 př. n. l. Jeho ženou byla Tanaquil, která byla stejně jako on původem z Etrurie.

Tarquinius Priscus
Lucius Tarquinius Priscus na ilustraci ze 16. století vydané Guillaumem Rouillém
Lucius Tarquinius Priscus na ilustraci ze 16. století vydané Guillaumem Rouillém
Narození 7. století př. n. l.
Tarquinia
Úmrtí 579 př. n. l.
Řím
Manžel(ka) Tanaquil
Děti Tarquinius Superbus
Tarquinia
Arruns Tarquinius
Rodiče Demaratus the Corinthian a
Příbuzní Arruns Tarquinius (sourozenec)
Sextus Tarquinius, Arruns Tarquinius, Tito Tarquinio a Tarquinia (vnuci)
Funkce Římský král (616 př. n. l.–579 př. n. l.)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MládíEditovat

Podle římského historika Livia pocházel Tarquinius Priscus z Etrurie. Poté co zdědil veškerý otcův majetek, pokoušel se získat nějaký politický úřad. Jelikož pro řecký původ svého otce nemohl získat politický úřad v Tarquinii, odešel se svou ženou Tanaquil na její radu do Říma. Podle pověsti prý při jejich příjezdu do Říma ve válečném voze sebral Tarquiniovi orel pokrývku hlavy a poté mu ji vrátil zpět na hlavu. Tanaquil, jež byla zběhlá ve výkladu proroctví, to vyložila jako předzvěst Tarquiniovy budoucí velikosti.

Tarquinius Priscus si v Římě získal uznání díky své laskavosti. Všiml si ho sám král a ustanovil jej poručníkem svých synů.[1]

Římský králEditovat

 
Tarquinius a orel

Přestože byl čtvrtý římský král Ancus Marcius (asi 677–617 př. n. l.) vnukem druhého krále Numy Pompilia (asi 750 – 672 př. n. l.), neujal se po něm vlády jeho syn, protože v Římě ještě neplatil princip dědičné monarchie. Po žádném z prvních tří králů se nestal nástupcem jeho syn, neboť všichni jejich následníci byli za vládce prohlášeni římským lidem. Po Marciově smrti se Tarquinius obrátil na kurijní shromáždění (comitia curiata) a přesvědčil patricije, že by měl být zvolen králem, protože Marciovi synové jsou ještě příliš mladí. Podle Tita Livia byli Marciovi synové v době otcovy smrti na lovecké výpravě, a nemohli proto rozhodování shromáždění nikterak ovlivnit.[2]

Tarquinius podle Tita Livia dal rozšířit počet senátorů) na dvojnásobek, když jej doplnil o sto příslušníků menších předních rodů.[2] Mezi nimi byl i rod

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lucius Tarquinius Priscus na anglické Wikipedii.

  1. Livius, Titus. Dějiny od založení Města. 1:34
  2. a b Livius, Titus. Dějiny od založení Města. 1:35