Tamburaši
Tamburaši jsou orchestr drnkacích nástrojů, název je odvozen od tambury, nástroje patřícího do skupiny louten, původem z Balkánu. Známí byli například Pražští tamburaši.
| Tamburaši | |
|---|---|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
.jpg)
Poprvé se začalo tamburašské hudbě vyučovat v roce 1882 na univerzitě v Záhřebu. První profesionální tamburašský orchestr na světě vznikl počátkem 19. století na území dnešní České republiky.[1]
Nástroje
editovatTambury (tamburice) jsou lidovým nástrojem jižních Slovanů.[2] Náleží k nástrojům loutnovým. Soubor nebo orchestr může využít ucelenou řadu. Jsou to (od nejmenších):
- bisarnice a kontrašice – melodie a přiznávky ve vysokých tónech, dvě zdvojené struny D
- brače I-IV – hlavní melodické nástroje ve čtyřech velikostech, zdvojené struny G a D
- bugarie I a II – rytmické nástroje podobné kytaře, čtyři struny laděné v akordu G nebo D
- berdeto a berde – basový doprovod, dvě zdvojené struny G a D
Původní balkánští tamburaši
editovatPodle jednoho z názorů přinesli do Bosny tamburu Turci; odsud se tento nástroj šířil do Chorvatska, Srbska a dalších zemí. Podle jiné teorie je předchůdcem tambury starořecký panduris.
Historie tamburašů v českých zemích
editovatTamburašská hudba se do českých zemí začala šířit přibližně od roku 1860 z Balkánského pohoří. Naučili se ji vojáci rakousko-uherské armády, kteří se vraceli ze služby v Bosně-Hercegovině. Posléze ji v českých zemích provozovali chorvatští a srbští studenti. V roce 1890 založili „Sbor tamburašský“ při „Jihoslovanském akademickém spolku Slavia“. V Týně nad Vltavou působil ve škole od roku 1887 hudebník Jan Vojta, který zde založil místní tamburašský orchestr. [3]
Roku 1903 vznikl Svaz tamburašských spolků českoslovanských, který evidoval 89 souborů z Čech, Moravy a Slezska a v letech 1903–1907 vydával v Praze měsíčník Tamburašský věstník: list svazu tamburašských spolků českoslovanských. E. Vondráček založil „Specielní závod pro tamburaše“, kde vyráběl kvalitní nástroje, tiskl hudebniny a praktickou učebnici Nauka tamburašská. Boom pokračoval i za první republiky, kdy byly soubory často zakládány tělocvičnými jednotami – Sokolem, Dělnickou tělocvičnou jednotou aj. Z této doby existuje řada dobových fotografií.[4][5][6][7] Hudebniny vydával také kapelník z Písku Josef Táborský (1879–1952), a to v edici „Tamburašská edice J.T.“
Od roku 1896 působil v Táboře „Tamburašský sbor“.[8] Na konci roku 1918 založil klub poděbradských velocipedistů tamburašský soubor „Lyra“, který existoval do roku 1975 (s krátkou přestávkou několika týdnů za protektorátu).[2]
V letech 1928–1936 vydával v Praze „Svaz dělnických tamburašů v RČS“ časopis Tamburaš: věstník československých tamburašů.
Po druhé světové válce již řada souborů neobnovila činnost. Postupně také docházelo k zániku nebo slučování souborů. Ve 21. století tak byli Pražští tamburaši, založení v roce 1910 jako „Klub tamburašů Vyšehrad“, kteří činnost přerušili v roce 2020, již ojedinělým orchestrem. Ve 21. století zanikl také plzeňský soubor založený v roce 1912 pod názvem „Tamburašský soubor Dalibor“. Dosud působí orchestr ze Studénky, Tamburašský soubor Brač, který vznikl roku 1913. V roce 1990 na 1. ročníku Festivalu drnkacích souborů v Praze obsadil ve své kategorii první místo. V roce 1998 obsadil druhé místo na festivalu tamburašské hudby v chorvatském Osijeku, a to v konkurenci 35 souborů z celé Evropy.
Z dobového tisku
editovat| „ | Tamburašské soubory jsou ty, které ušlechtilou zábavou odvracejí vrtkavé myšlenky dospívající mládeže od zábav a sportu často útlému lidskému zdraví nebezpečných a jež vštěpují mládeži lásku k hudbě a probouzí v jejich nitru cit pro krásno vůbec. | “ |
| — Tamburašský věstník, ročník I. (1903), č. 1 | ||
| „ | Obliba pro tamburaše šířila se do všech vrstev českého lidu a není dnes většího města v Čechách, aby tam nebyla větší nebo menší skupina tamburašů. | “ |
| — Osvěta Americká, 13. 3. 1912 | ||
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Tamburica na anglické Wikipedii.
- ↑ Historie tamburašské hudby. In: Tamburašský soubor, Studénka [online]. [2004] [cit. 1. 3. 2025]. Dostupné z: http://www.tamburasi.cz/
- ↑ a b Vernisáž výstavy „Tamburaši“ (výklad Bc. Pavel KNYTL, DiS.). Poděbrady. 11.4.2014. Dostupné online [cit. 1. 3. 2025].
- ↑ SUDOVÁ, Martina; PROCHÁZKA, Lubomír. Vltavotýnský poutník. 1. vyd. Praha: Baset, 2007. ISBN 978-80-7340-098-9. S. 91.
- ↑ HUBIČKA, Jan; ŠECHTLOVÁ, Marie. Šechtl a Voseček: foto kategorie Tamburaši [online]. Šechtl a Voseček [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
- ↑ Smiřice a Holohlavy – Tamburaši. Smiřice a Holohlavy [online]. B. r. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.
- ↑ Tamburaši v muzeu [online]. [cit. 2021-04-06]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ KRSEK, Martin. Velký hit přelomu století: tamburaši!. Ústecký deník. 2012-06-01. Dostupné online [cit. 2021-04-06].
- ↑ KLVÁČKOVÁ, Kateřina. Hudební spolek v Táboře v letech 1877–1918. Olomouc 2011, s. 15. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Lenka Křupková, Ph.D. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie. Dostupné také z: https://theses.cz/id/lvb2wk/00067524-545839055.pdf
Literatura
editovat- HRDLIČKA, Richard. Počátky národní hudby jihoslovanské v Čechách: na třicetiletou památku založení tamburašského sboru v Táboře. Část 3, Různé zvěsti. Tábor: Rich. Hrdlička, [19--?]. 24 s., [2] s. obr. příl. Staré i nové letopisy táborské.
- JARÁ, Ludmila. Kamil Kisch-Trojan a První československá nototiskárna v Benátkách nad Jizerou. Olomouc 2024. 101 s. Magisterská práce. Ved. práce doc. Mgr. Jana Spáčilová, Ph.D. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie. Dostupné také z: https://theses.cz/id/q2y81r/Jara_Kisch_JS_.pdf
- jh. Unikátní tamburaši ze Studénky drnkají už sto let. In: Česká televize [online]. 18. 6. 2013 [cit. 1. 3. 2025]. + video (reportáž Kristiny Kačmarské). Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/unikatni-tamburasi-ze-studenky-drnkaji-uz-sto-let-308991
- KLVÁČKOVÁ, Kateřina. Hudební spolek v Táboře v letech 1877–1918. Olomouc 2011. 94 s. Bakalářská práce. Ved. práce doc. PhDr. Lenka Křupková, Ph.D. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra muzikologie. Dostupné také z: https://theses.cz/id/lvb2wk/00067524-545839055.pdf
- KRSEK, Martin. Vybrané příběhy darů a jejich dárců. In: Příspěvky k ústecké vlastivědě. Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 2012, č. 5, s. 8–13. Stať Velkobřezenští tamburaši měli přísný řád, s. 12–13. Dostupné také z: https://www.muzeumusti.cz/wp-content/uploads/2021/08/Prispevky-k-ustecke-vlastivede_05_2012.pdf
- SUDOVÁ, Martina a PROCHÁZKA, Lubomír. Vltavotýnský poutník aneb Týnem nad Vltavou a okolím ze všech stran. 1. vyd. Praha: Baset, 2007. 247 s. Poutník, sv. 5. ISBN 978-80-7340-098-9.
- VUKOSAVLJEV, Sava. Vojvođanska tambura. Novi Sad: Matica srpska, 1990. 102 s. Odeljenje za scenske umetnosti i muziku. Matica srpska, knj. 3.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu tamburaši na Wikimedia Commons - Brač, tamburašský soubor, Studénka
- Dalibor – Tamburašský soubor 2020-01-21
- PODĚBRADY – Vernisáž výstavy „Tamburaši“ 6. 3. 2014
- amburašský soubor „Dalibor“ z Plzně v pořadu Crescendo na ČT2 (2000) 8. 2. 2010, Marek Špelina
- https://antonindvorak.nm.cz/en/correspondence/detail/tamburassky-sbor-sokola-dvorak-antonin/754#&gid=1&pid=1 dopis Tamburašského sboru Sokola v Praze Antonínu Dvořákovi
- sbor tamburašů při tělocvičné jednotě Sokol ve Štěrboholech
- Medzinárodný tamburášsky festival Šurany 20. 10. 2016
- Šurianski tamburáši Tamburáši Šurany 2015