Takšoň (okolo 931 – počátkem 70. let 10. století; maďarsky Taksony) byl od roku 955 až do své smrti počátkem 70. let 10. století uherský velkokníže z rodu Arpádovců.

Takšoň
velkokníže uherský
Miniatura Takšoně (Chronicon Pictum)
Miniatura Takšoně (Chronicon Pictum)
uherský velkokníže
Období asi 955 – asi 972
Předchůdce Fajsz
Nástupce Gejza

Narození asi 931
Úmrtí asi 972
Manželka princezna z Chazarské říše, z kmene Pečeněhů či z Volžského Bulharska
Potomci Gejza
Michal Uherský
Dynastie Arpádovci
Otec Zoltán
Matka dcera Menumoruta (?)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se jako syn Zoltána a Menumorutovy dcery asi roku 931. Uherským velkoknížetem se stal po katastrofické porážce Maďarů v bitvě na Lechu z roku 955. Ačkoli se jako mladý účastnil nájezdů do západní Evropy, za jeho vlády Maďaři útočili na Byzantskou říši. Podle kroniky Gesta Hungarorum se za vlády Takšoně v Uhersku usadily muslimsképečeněžské skupiny. Zemřel na počátku sedmdesátých let 10. století.

ŽivotEditovat

 
Socha Zoltána, Takšoňova otce, v Soltě

Takšoň se narodil jako syn Zoltána[1] a jeho neznámé ženy, snad dcery Menumoruta, knížete, který byl údajně poražen při maďarském vpádu do Evropy krátce před rokem 907.[2][3] Není však vyloučené, že vládce Menumorut je jen fiktivní postava, neboť jeho jméno označuje také Velkomoravskou říši.[4] Kronika Gesta Hungarorum Takšoňovo narození datuje do roku 931.[5][6] Na velkoknížecí stolec dle ní nastoupil po otcově abdikaci v roce 947,[7][8] tedy tři roky před jeho smrtí.[9]

Moderní historici tyto informace však zpochybňují. Soudobý kronikář Liutprand z Cremony tvrdí,[10] že Takšoň v roce 947 vedl výpravu proti Italům, zřejmě se tedy narodil hluboko před rokem 931.[6] Při tažení do Itálie Takšoň údajně dosáhl až města Otranta v Apulii. Odtáhl prý poté, co mu zaplatil italský král Berengar II.[11] Vládu Takšoňova otce zaznamenal pouze autor Gesta Hungarorum, podle něhož byl Zoltán také předkem všech uherských panovníků. Gesta Hungarorum tak není pro panování otce Zoltána spolehlivým zdrojem.[12]

Podle kroniky Johannese Aventina z 15. století Takšoně v roce 948 porazili Rakušané a Korutanci.[11] Jiný Takšoňův současník, byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennetos uvádí, že okolo roku 950 Maďarům vládl Fajsz, Takšoňův bratranec.[13]

 
Obraz Takšoně od Josefa Kriehubera

Podle Johannese Aventina se Takšoň roku 955 účastnil bitvy na Lechu.[2] V ní budoucí císař Ota I. Veliký porazil téměř osmitisícové maďarské vojsko.[14] Pokud by Aventinus měl pravdu, byl by Takšoň jedním z mála maďarských velitelů, kteří bitvu přežili.[2] Na základě Aventina se historici Gyula Kristó[6]Zoltán Kordé[2] domnívali, že Fajsz Takšoňovi předal vládu právě po bitvě na Lechu. Tuto možnost potvrzuje Alberic z Trois-Fontaines, podle něhož se jeden z přeživších Maďarů stal jejich králem.[11] Porážka na Lešském poli ukončila staromaďarské vpády do střední a západní Evropy a Maďary donutila, aby se trvale usadili na území mezi řekami EnžeTraisen.[15] Jejich vpády však i nadále pokračovaly do Byzantské říše.[15][16] Tak například v roce 965 se Maďaři zúčastnili útoku bulharského cara, Petra I., do Byzance a o pět let podpořili intervenci kyjevského knížete Svjatoslava I. na Balkán.[17]

Autor Gesta Hungarorum uvádí, že se za Takšoňova panování v Uhersku usadili muslimovéVolžského Bulharska.[18][19][20] Tuto zprávu podporuje deník Ibráhíma ibn Jákúba z roku 965, podle něhož do Prahy přicházeli muslimové z Uher.[21][22] Gesta Hungarorum také uvádí, že se za Takšoně usadili v Uhersku Pečeněhové. Gesta Hungarorum tvrdí, že jim Takšoň udělil území kolem Tisy.[18][23] Jedinou zmínkou o Takšoňově západní politice je zpráva Liutpranda z Cremony,[21] podle jehož výpovědi se měl v roce 963 do Uherska vypravit jistý Zacheus, který měl Takšoně popudit proti císařovi Otovi.[21][24][25] Není nicméně známo, jestli Zacheus do Uher skutečně dorazil. Za svého života se Takšoňovi rovněž podařilo zařídit sňatek svého staršího syna Gejzy se Sarolt, dcerou transylvánského knížete Gyuly II. Zemřel na počátku 70. let 10. století.[21]

RodinaEditovat

Kronika Gesta Hungarorum za Takšoňovou manželku považuje ženu ze země Kumánů.[18] Takšoňova žena pocházela pravděpodobně z Chazarské říše, anebo z kmene Pečeněhů či z Volžského Bulharska. Podle Gesta Hungarorum zařídil tento sňatek Takšoňův otec Zoltán.[2][6] Historik György Györffy se domníval, že s Takšoňovou ženou byl příbuzný Tonuzoba, pečeňežský náčelník, který od Takšoně dostal území kolem řeky Tisy.[26] Prvním Takšoňovým synem byl Gejza, který se stal uherským velkoknížetem. Jeho druhým synem byl Michal Uherský, jehož potomci v Uhersku vládli od roku 1046.[27]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taksony of Hungary na anglické Wikipedii.

  1. KRISTÓ, Gyula; MAKK, Ferenc. Az Árpád-ház uralkodói. Budapest: I.P.C. Könyvek, 1996. 288 s. ISBN 9637930973. OCLC 1087538045 S. 22, 24. (maďarsky) Dále jen [Az Arpád]. 
  2. a b c d e KORDÉ, Zoltán. Taksony. In: KRISTÓ, Gyula; ENGEL, Pál; MAKK, Ferenc. Korai magyar történeti lexikon (9.−14. század). 1. vyd. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1994. ISBN 9789630567220. S. 659. (maďarsky)
  3. MADGEARU, Alexandru. The Romanians in the Anonymous Gesta Hungarorum: Truth and Fiction.. Cluj-Napoca: Romanian Cultural Institute, Center for Transylvanian Studies, 2005. 218 s. ISBN 973-7784-01-4. S. 26. (anglicky) 
  4. Słownik starożytności słowiańskich. Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossoliński, 1996. S. 439–440. (polsky) 
  5. Deeds of the Hungarians. Redakce Martyn C. Rady, László Veszprémy; překlad Martyn C. Rady, János M. Bak. Budapest: Central European University Press, 2010. 326 s. ISBN 9781441694997. S. 121. (anglicky) Dále jen [Deeds of the Hungarians]. 
  6. a b c d Az Arpád, s. 24.
  7. ENGEL, Pál. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. New York: Tauris Publishers, 2001. ISBN 1-86064-061-3. S. 19. (anglicky) Dále jen [The Realm of St Stephen]. 
  8. TÓTH, Sándor László. Zaltas. In: KRISTÓ, Gyula; ENGEL, Pál; MAKK, Ferenc. Korai magyar történeti lexikon (9.−14. század). 1. vyd. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1994. Dále jen [Korai]. ISBN 9789630567220. S. 741. (maďarsky)
  9. Korai, s. 741.
  10. GYÖRFFY, György. A magyarok elődeiről és a honfoglalásról: kortársak és krónikások hiradásai. Maďarsko: Gondolat, 2002. 354 s. ISBN 963-389-272-4. S. 212, 220. (maďarsky) Dále jen [A magyarok]. 
  11. a b c KRISTÓ, Gyula. Szent István Király. Budapest: Neumann Kht., 2002. Dostupné online. Kapitola A felmenők. (maďarsky) 
  12. Az Arpád, s. 21.
  13. Az Arpád, s. 22-23
  14. SPINEI, Victor. The Great Migrations in the East and South East of Europe from the Ninth to the Thirteenth Century. vydavatel = Romanian Cultural Inst., Center for Transylvanian Studies. Cluj-Napoca: [s.n.], 2003. 835 s. ISBN 973-85894-5-2. S. 81. (anglicky) Dále jen [The Great Migrations]. 
  15. a b The Great Migrations ,s. 82.
  16. The Realm of St Stephen, s. 15.
  17. MAKKAI, Lászlo. The establishment of the Árpad dynasty. In: SUGAR, Peter; HANÁK, Péter; FRANK, Tibor. A History of Hungary. 1. vyd. Bloomington: Indiana University Press, 1994. ISBN 0-253-35578-8. S. 15. (anglicky)
  18. a b c Deeds of the Hungarians, s. 127.
  19. A magyarok, s. 180, 291.
  20. BEREND, Nora. At the Gate of Christendom: Jews, Muslims and "Pagans" in Medieval Hungary, c. 1000–c.1300. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. 364 s. ISBN 978-0-521-02720-5. S. 65. (anglicky) Dále jen [At the Gate]. 
  21. a b c d Az Arpád, s. 25.
  22. At the Gate, s. 65–66.
  23. The Great Migrations, s. 126.
  24. Liutprand z Cremony. The Complete Works of Liudprand of Cremona. Překlad Paolo Squatriti. Washington, D.C: CUA Press, 2007. 296 s. ISBN 978-0-8132-1506-8. S. 224. 
  25. BEREND, Nora; LASZLOVSZKY, József; SZAKÁCS, Béla Zsolt. The kingdom of Hungary. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. 460 s. ISBN 978-0-521-87616-2. S. 329. (anglicky) 
  26. GYÖRFFY, György. King Saint Stephen of Hungary. New York: East European Monographs, 1994. 213 s. ISBN 0-88033-300-6. S. 36. (anglicky) 
  27. Az Arpád, kapitola Dodatek 1

LiteraturaEditovat

  • Deeds of the Hungarians. Redakce Martyn C. Rady, László Veszprémy; překlad Martyn C. Rady, János M. Bak. Budapest: Central European University Press, 2010. 326 s. ISBN 9781441694997. S. 121. (anglicky) 
  • Liutprand z Cremony. The Complete Works of Liudprand of Cremona. Překlad Paolo Squatriti. Washington, D.C: CUA Press, 2007. 296 s. ISBN 978-0-8132-1506-8. S. 194. 
  • BEREND, Nora. At the Gate of Christendom: Jews, Muslims and "Pagans" in Medieval Hungary, c. 1000–c. 1300. Cambridge: Cambridge University Press, 2006. 364 s. ISBN 978-0-521-02720-5. S. 65. (anglicky) 
  • BEREND, Nora; LASZLOVSZKY, József; SZAKÁCS, Béla Zsolt. The kingdom of Hungary. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. 460 s. ISBN 978-0-521-87616-2. (anglicky) 
  • ENGEL, Pál. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. New York: Tauris Publishers, 2001. ISBN 1-86064-061-3. (anglicky) 
  • GYÖRFFY, György. A magyarok elődeiről és a honfoglalásról: kortársak és krónikások hiradásai. Maďarsko: Gondolat, 2002. 354 s. ISBN 963-389-272-4. S. 212, 220. (maďarsky) 
  • GYÖRFFY, György. King Saint Stephen of Hungary. New York: East European Monographs, 1994. 213 s. ISBN 0-88033-300-6. S. 36. (anglicky) 
  • KRISTÓ, Gyula. Géza. In: KRISTÓ, Gyula; ENGEL, Pál; MAKK, Ferenc. Korai magyar történeti lexikon (9.−14. század). 1. vyd. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1994. ISBN 9789630567220. (maďarsky)
  • KRISTÓ, Gyula; MAKK, Ferenc. Az Árpád-ház uralkodói. Maďarsko: I.P.C. Könyvek, 1996. 288 s. ISBN 9637930973. OCLC 1087538045 (maďarsky) 
  • MADGEARU, Alexandru. The Romanians in the Anonymous Gesta Hungarorum: Truth and Fiction. Cluj-Napoca: Romanian Cultural Institute, Center for Transylvanian Studies, 2005. 218 s. ISBN 973-7784-01-4. S. 26. (anglicky) 
  • MAKKAI, Lászlo. The establishment of the Árpad dynasty. In: SUGAR, Peter; HANÁK, Péter; FRANK, Tibor. A History of Hungary. 1. vyd. Bloomington: Indiana University Press, 1994. ISBN 0-253-35578-8. S. 15. (anglicky)
  • SPINEI, Victor. The Great Migrations in the East and South East of Europe from the Ninth to the Thirteenth Century. Cluj-Napoca: Romanian Cultural Inst., Center for Transylvanian Studies, 2003. 835 s. ISBN 973-85894-5-2. S. 81. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Fajsz
  Uherský velkokníže
Takšoň
955−asi 972
  Nástupce:
Gejza (velkokníže)