Fajsz nebo také Fajs (počátek 10. století – po 955; maďarsky Falicsi) byl od počátku 50. let 10. století až do roku 955 uherským velkoknížetem z rodu Arpádovců.

Fajsz
velkokníže uherský
Reliéf Fajsze v obci Fajsz
Reliéf Fajsze v obci Fajsz
uherský velkokníže
Obdobíasi 950955
PředchůdceZoltán?
NástupceTakšoň

Narození počátek 10. století
Úmrtí po 955
Dynastie Arpádovci
Otec Jutotzas
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se jako syn Jutotzase, mladšího syna Arpáda, zakladatele Arpádovců, a jeho neznámé ženy. V roce 947 byl šomoďský kníže. Není jisté, jestli se účastnil neúspěšné bitvy na Lechu. Každopádně brzy po ní se stal novým knížetem Takšoň. Informace o jeho životě nezaznamenala žádná uherská středověká kronika, jelikož zřejmě nepatřil k nejmocnějším mužům v té doby. Jediná zmínka o něm pochází z autentického textu Konstantina VII. Porfyrogenna.

ŽivotEditovat

 
Obraz Fajsze od Josefa Kriehubera.

Byl jediným synem Jutotzase, třetího syna Arpáda, který vedl staromaďarské kmeny do Karpatské kotliny mezi roky 895 až 907.[1] Po smrti Arpáda[2] došlo k zásadním změnám ve vládě kmenové konfederace.[3] Ačkoli různé kmeny mohly i poté jednat ve shodě s nájezdy, již se nepodřídily silné ústřední autoritě. Přesto vláda Arpádovců přinejmenším oficiálně pokračovala,[2] což dokládají zprávy od byzantského císaře Konstantina VII.[4] Fajszův otec, Jutotzas, panoval zřejmě na území mezi Dunají a Zagyvou nebo na území mezi Rábou a Enží.[5]

Jediná zmínka o Fajszovi pochází z listu Konstantina VII. Porfyrogenneta. Ten v roce 948 tituloval Fajsze jako krále Maďarů.[4] O jeho vládě se neví nic. Podle Lászla Kontlera byly za Fajszovy vlády položeny základy křesťanství.[6] Jistá není ani jeho účast v bitvě na Lechu, kde Maďaři utrpěli katastrofickou porážku. Podle Marcela Eliáše se bitvy neúčastnil.[7] Poté však zřejmě abdikoval a novým knížetem se stal Takšoň.[4] Někdy poté zemřel.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fajsz na anglické Wikipedii.

  1. Kristó a Makk 1196, s. 18–22.
  2. a b Molnár 2001, s. 17.
  3. Curta 2006, s. 20.
  4. a b c Engel 2001, s. 20.
  5. Eliáš 2007, s. 14.
  6. Kontler 2001, s. 39.
  7. Eliáš 2007, s. 15.

LiteraturaEditovat

  • CURTA, Florin, 2006. Southeastern Europe in the Middle Ages, 500-1250. [s.l.]: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-521-89452-4. (anglicky) 
  • ELIÁŠ, Marcel. Ostrihom a Stoličný Belehrad. Dve centrá ranostredovekého Uhorska. Brno, 2007. 86 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Martin Wihoda. s. 14. Dále jen Ostrihom a Stoličný Belehrad. Dostupné online.
  • ENGEL, Pál, 2001. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. [s.l.]: I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3. (anglicky) 
  • KONTLER, László; PRAŽÁK, Richard, 2001. Dějiny Maďarska. Překlad Miloslav Korbelík. Brno: Lidové Noviny. 601 s. ISBN 80-7106-405-X. S. 39. Dále jen Dějiny. 
  • KORDÉ, Zoltán, 1994. Korai magyar történeti lexikon (9-14. század). [s.l.]: Akadémiai Kiadó. ISBN 963-05-6722-9. Kapitola Falitzi, s. 207. (anglicky) 
  • KRISTÓ, Gyula; MAKK, Ferenc, 1996. Az Árpád-ház uralkodói. [s.l.]: I.P.C. Könyvek. ISBN 963-7930-97-3. (maďarsky) 
  • MOLNÁR, Miklós, 2001. A Concise History of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-521-66736-4. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Zoltán (náčelník)
  Uherský velkokníže
Fajsz
asi 948955
  Nástupce:
Takšoň