Tažovice (zámek)
Tažovice jsou tvrz přestavěná na zámek ve stejnojmenné vesnici u Volenic v okrese Strakonice. Původní tvrz ze čtrnáctého století byla v sedmnáctém století přestavěna na barokní zámek, ale dochovaná podoba je výsledkem pozdějších empírových úprav a utilitárních přestaveb. Mezi majitele patřily šlechtické rody Malovců z Malovic a Koců z Dobrše. Zámek je chráněn jako kulturní památka.[1] Nachází se na levém břehu Novosedelského potoka na západním okraji vesnice.
| Tažovice | |
|---|---|
 Brána severovýchodního nároží hospodářského dvora | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní, empír |
| Další majitelé | Malovcové z Malovic Kocové z Dobrše |
| Poloha | |
| Adresa | Tažovice, Volenice,  Česko |
| Souřadnice | 49°13′54,25″ s. š., 13°45′35,61″ v. d. |
  Tažovice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 46263/3-4411 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
První písemná zmínka o Tažovicích pochází z roku 1360. Tvrz ve vesnici byla poprvé zmíněna až roku 1544,[2] ale existovala už ve čtrnáctém století.[3] Nejstaršími známými držiteli vesnice byli Oldřich Tažovec z Ohrazenic a Petr z Tažovic, kteří užívali erb se dvěma vedle sebe položenými klíči. Po roce 1390 byl majitelem Lvík z Tažovic a na počátku patnáctého století žili jeho synové Bohuslav a Oldřich z Tažovic. Posledním známým příslušníkem rodu byl Jan Tažovec z Tažovic připomínaný roku 1445, který však sídlil v Němčicích. Tažovice v roce 1466 patřily Rendlovi z Úšavy.[4]
Okolo roku 1520 v Tažovicích sídlil Václav Chřepický z Madliškovic, který celý statek prodal Petrovi Sedleckému od Dubu.[4] Dalšími majiteli se stali Petrovi synové Jan starší a Jan mladší Sedlečtí, kteří roku 1544 Tašovicemi pojistili věno své matky Magdalény z Cetně. Právě při této příležitosti byla poprvé zmíněna tvrz. Svůj společný majetek si roku 1569 nechali zapsat do desk zemských. Patřily k němu Tažovice se dvorem a tvrzí, Tažovická Lhota a Zvotoky.[2] Když roku 1583 zemřel Jan starší, dohodl se jeho bratr s vdovou Alenou Sedleckou z Malovic, že nebude požadovat bratrovu polovinu panství. Svůj podíl roku 1587 prodal Janu Markvartovi Kocovi z Dobrše, který jej připojil k Ohrazenicím. Alena Sedlecká z Malovic druhou polovinu Tažovic vlastnila až do své smrti. Statek po ní převzal Petr Mikuláš z Malovic, který však musel vypořádat nároky jejích sester, k čemuž mu Alena odkázala peníze.[4]
Petr Mikuláš z Malovic žil ještě v roce 1629 a zanechal po sobě tři syny. Jeho polovinu Tažovic zdědil Jan Dětleb Malovec z Malovic, který svůj majetek odkázal bratrovi Janu Kryštofovi a synům bratra Mikuláše. Když roku 1663 zemřel, zdědily jeho část statku Jan Kryštof a Mikuláš Malovcové. Malovcové o tažovický majetek přišli roku 1669, kdy jej prodali Markétě Voračické z Paběnic, protože neměli dostatek prostředků, aby vyplatili podíly dětí dcery Jana Kryštofa. Markéta o tři roky později zemřela a Jan Kryštof Malovec roku 1680 prodal polovinu Tažovic Janu Kryštofu Kocovi z Dobrše na Ohrazenicích.[4]
Část vsi, která patřila Kocům, byla mezitím oddělena od ohrazenického panství, pro Adama Koce z Dobrše, který roku 1615 zemřel. Jeho dědicem byl syn Jan Markvart. V letech 1628–1629 používal přídomek na Tažovicích Zdeněk Vojslav z Branišova, ale roku 1646 už byl majitelem znovu Adamův syn Jan Markvart, který svou část opět připojil k Ohrazenicím. Celý tažovický statek tak získal až roku 1680 Jan Kryštof Koc. Adam Humprecht Fortunát Koc o rok později Tažovice prodal Františku Eusebiu Khuenovi z Belasy, ale roku 1695 je Kocové získali zpět.[4] Doba přestavby na barokní zámek je nejasná. Podle Památkového katalogu byli inciátory přestavby Malovcové a pánovy z Belasy,[3] ale Emanuel Poche uvádí, že přestavba proběhla až v první čtvrtině osmnáctého století.[5]
Kocové nechali na počátku sedmnáctého století tvrz přestavět na zámek, na který přenesli sídlo panství z Ohrazenic.[4] Tažovice jim poté patřily až do roku 1776, kdy je Jan Markvart prodal Václavovi z Rumerskirchu, aby mohl splatit své dluhy. Roku 1793 zámek koupili manželé Benedikt a Monika z Lobes,[2] kteří nechali provést empírové úpravy.[5] Dalším majitelem se v roce 1825 stal František Šafařík a od roku 1869 rodina Mayerů.[2]
Ve druhé polovině dvacátého století zámek vlastnila Inženýrská dodavatelská organizace továren strojírenské techniky v Praze, která jej upravila na přechodné bydlení pro své zaměstnance.[2] Těmito úpravami došlo k rozsáhlému poškození památkových hodnot zámku i přilehlého parku.[3]
Stavební podoba editovat
Hlavní zámecká budova je jednopatrová a má dvě křídla. Empírové fasády z doby okolo roku 1800 zanikly při úpravách ve druhé polovině dvacátého století. Na východní straně se nachází nádvoří ohraničené balustrádou, ve kterém je květinová zahrada s kašnou, na níž je umístěn erb Kryštofa Koce a jeho manželky Anny Vojnické z Branišova. Architektonicky řešené zahrada k budově přiléhá i ze západní strany. V parteru je druhá květinová zahrada s kašnou. Na zahradu navazuje kaskáda, nad níž stojí nízký pavilon a dále areál uzavírá ohradní zeď se slepou bránou. Ve středu brány je výklenek s torzem sochy.[2] Francouzský park vedl k označení tažovického zámku jako Versailles v Pošumaví.[3]
Zámecká budova má nároží zdůrazněná bosováním a fasádu člení pilastry. Místnosti v přízemí mají valené klenby nebo valené klenby s výsečemi. Součástí areálu je hospodářský dvůr založený okolo roku 1700.[5]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-01-15]. Identifikátor záznamu 158758 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 296 s. Kapitola Tažovice – zámek, s. 193.
- ↑ a b c d Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-01-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Rábí, s. 105.
- ↑ a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Tažovice, s. 31.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tažovice na Wikimedia Commons
