Třída Veinticinco de Mayo

Třída Veinticinco de Mayo byla třída těžkých křižníků argentinského námořnictva, postavená na argentinskou objednávku italskou loděnicí OTO. Postaveny byly dvě jednotky. Jejich projekt byl zmenšenou verzí domácích těžkých křižníků třídy Trento.[1] Ve službě byly v letech 1931–1961. Nahradily je dva křižníky třídy Brooklyn pocházející z přebytků amerického námořnictva.

Třída Veinticinco de Mayo
ARA Veinticinco de Mayo (C-2)
ARA Veinticinco de Mayo (C-2)
Obecné informace
Uživatelé Argentinské námořnictvo
Typ těžký křižník
Lodě 2
Osud vyřazeny
Technické údaje
Výtlak 6800 t (standardní)
9000 t (plný)
Délka 170,8 m
Šířka 17,8 m
Ponor 4,66 m
Pohon 2 turbíny, 6 kotlů
Rychlost 32 uzlů
Posádka 600
Výzbroj 6× 190mm kanón (3×2)
12× 100mm kanón (6×2)
6× 40mm kanón (6×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
Pancíř boky 70 mm
paluba 25 m
věže 50 mm
Letadla 2

Pozadí vznikuEditovat

Stavba této třídy byla součástí desetiletého plánu na obnovu floty, schváleného roku 1926. Plán zahrnoval stavbu dvou těžkých křižníků třídy Veinticinco de Mayo, lehkého křižníku ARA La Argentina, dvanácti torpédoborců (z toho dvě jednotky španělské třídy Churruca, tři jednotky třídy Mendoza a sedm jednotek třídy Buenos Aires) a tří ponorek třídy Santa Fe.[1] Oba křižníky této třídy postavila italská loděnice OTO. Křižníky vstoupily do služby v roce 1931. Vyřazeny byly v letech 1960–1961 a následně byly sešrotovány.[2]

Jednotky třídy Veinticinco de Mayo:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Dodání Poznámky
ARA Veinticinco de Mayo (C-2) 1927 1929 1931 vyřazen 24. března 1960 a sešrotován[2]
ARA Almirante Brown (C-1) 1927 1929 1931 vyřazen 27. června 1961 a sešrotován[2]

KonstrukceEditovat

 
Almirante Brown během spuštění na vodu

Hlavní výzbroj tvořilo šest 190mm kanónů, umístěných ve dvoudělových věžích. Protiletadlovou výzbroj představovalo dvanáct dvouúčelových 100mm kanónů ve dvoudělových věžích a dalších šest jednohlavňových 40mm kanónů. Křižníky také nesly dva trojhlavňové 533mm torpédomety. Byly vybaveny dvojicích průzkumných hydroplánů Grumman J2F Duck. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny Parsons a šest kotlů Yarrow. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 342 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 
  2. a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 171. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 

Externí odkazyEditovat