ARA La Argentina

argentinský lehký křižník, samostatná jednotka

ARA La Argentina byl lehký křižník argentinského námořnictva, postavený na argentinskou objednávku britskou loděnicí Vickers-Armstrongs. Konstrukce křižníku byla odvozena od britské třídy Arethusa.[1] Křižník La Argentina byl ve službě v letech 1939–1972. Fakticky byl především školní lodí, která v této roli nahradila letitou fregatu ARA Presidente Sarmiento.[1]

ARA La Argentina (C-3)
ARA La Argentina (C-3)
Základní údaje
Vlajka
Typlehký křižník
Jméno podleArgentina
Objednána1935
Zahájení stavby1936
Spuštěna na vodu16. dubna 1937
Uvedena do služby1939
Osudvyřazen a sešrotován 1972
Takticko-technická data
Výtlak6500 t (standardní)
7500 t (plný)
Délka164,9 m
Šířka17,2 m
Ponor5 m
Pohon4 turbíny, 4 kotle
54 000 shp
Rychlost30 uzlů
Posádka556
Pancířboky 75 mm
paluba 50 mm
věže 50 mm
Výzbroj9× 152mm kanón (3×3)
4× 102mm kanón (4×1)
8× 40mm kanón (8×1)
6× 533mm torpédomet (2×3)
LetadlaSupermarine Walrus

Pozadí vzniku

editovat
 
ARA La Argentina

Stavba křižníku byla součástí desetiletého plánu na obnovu floty, schváleného roku 1926. Plán zahrnoval stavbu dvou těžkých křižníků třídy Veinticinco de Mayo, lehkého křižníku, dvanácti torpédoborců (z toho dvě jednotky španělské třídy Churruca, tři jednotky třídy Mendoza a sedm jednotek třídy Buenos Aires) a tří ponorek třídy Santa Fe.[1]Samotný křižník La Argentina postavila v letech 1936–1939 britská loděnice Vickers-Armstrongs v Barrow in Furness. Ze služby byl vyřazen roku 1972. Následně byl sešrotován.[2]

Konstrukce

editovat
 
Supermarine Walrus

Oproti třídě Arethusa byl tento křižník větší a silněji vyzbrojený. Hlavní výzbroj tvořilo devět 152mm kanónů, umístěných ve třídělových věžích (Arethusa jich nesla pouze šest, umístěných ve stejném počtu dvoudělových věží). Sekundární výzbroj představovaly čtyři jednohlavňové 102mm kanóny, které doplňovalo osm jednohlavňových 40mm protiletadlových kanónů. Křižník dále nesl dva trojhlavňové 533mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři parní turbíny Parsons a šest kotlů Yarrow. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů.

Reference

editovat
  1. a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 344 s. ISBN 80-206-0357-3. 
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 171. 

Literatura

editovat
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

Externí odkazy

editovat