Třída Raimondo Montecuccoli
Třída Raimondo Montecuccoli byla třída lehkých křižníků italského královského námořnictva. Jednalo se o třetí skupinu rozsáhlé třídy Condottieri. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1935–1964. Oba křižníky byly nasazeny ve druhé světové válce. Jeden byl ve válce zničen a druhý po válce převzalo obnovené italské námořnictvo, které jej provozovalo jako cvičnou loď.
| Třída Raimondo Montecuccoli | |
|---|---|
 Raimondo Montecuccoli | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina Italské námořnictvo |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 2 |
| Osud | 1 potopen 1 vyřazen |
| Předchůdce | třída Luigi Cadorna |
| Nástupce | třída Duca d'Aosta |
| Technické údaje Raimondo Montecuccoli[1] | |
| Výtlak | 7405 t (standardní) 8853 t (plný) |
| Délka | 182,2 m |
| Šířka | 16,6 m |
| Ponor | 6 m |
| Pohon | 2 turbínová soustrojí, 6 kotlů 2 lodní šrouby 106 000 hp |
| Rychlost | 37 uzlů |
| Dosah | 4122 nám. mil při 18 uzlech |
| Posádka | 588 |
| Výzbroj | 8× 152mm kanón (4×2) 6× 100mm kanón (3×2) 8× 37mm kanón (4×2) 8× 13,2mm kulomet (4×2) 4× 533mm torpédomet (2×2) |
| Pancíř | 60mm boky 30mm paluba 70mm věže |
| Letadla | 1× katapult 2× hydroplán |
Stavba editovat
Oproti předcházejícím dvěma skupinám třídy Condottieri (třídy Di Giussano a Luigi Cadorna) měly tyto křižníky významně zesílené pancéřování, což se projevilo nárůstem výtlaku o přibližně 2000 t. Nový byl můstek a typ přídě, katapult byl přesunut mezi komíny a do prostoru za druhým komínem byly přesunuty 100mm kanóny. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Jejich stavba byla zahájena v roce 1931, v roce 1934 byly spuštěny na vodu a roku 1935 byly zařazeny do služby.[2]
Jednotky třídy Raimondo Montecuccoli:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Raimondo Montecuccoli | Ansaldo, Janov | 1931 | 2. srpna 1934 | 30. června 1935 | Od roku 1949 cvičná loď. Vyřazen 1964. |
| Muzio Attendolo | CRDA, Terst | 1931 | 9. září 1934 | 30. června 1935 | Ztratil příď po zásahu torpédem britské ponorky HMS Unbroken (P42). Dne 4. prosince 1942 byl, během oprav v Neapoly, těžce poškozen spojeneckým náletem, později byl sešrotován. |
Konstrukce editovat
Výzbroj představovalo osm 152mm kanónů ve dvoudělových věžích, šest 100mm kanónů, osm 37mm kanónů, osm 13,2mm kulometů a čtyři 533mm torpédomety. Křižníky byly vybaveny jedním katapultem a až dvěma hydroplány. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a dvě sestavy turbín o výkonu 106 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů. Dosah byl 4122 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]
Modifikace editovat
V roce 1943 byly odstraněny kulomety a torpédomety, naopak výzbroj posílilo dvanáct 20mm kanónů.[2]
Křižník Raimondo Montecuccoli byl po válce upraven na cvičnou loď. Byla demontována druhá dělová věž se 152mm kanóny a jedna se 100mm kanóny, naopak přibylo osm 40mm kanónů a čtyři 20mm kanóny. Instalovány byly americké radary. Demontovány byly rovněž dva kotle, výkon pohonného systému klesl na 75 000 hp a nejvyšší rychlost se snížila na 29 uzlů.[3]
Operační nasazení editovat
_c1962.jpg)
Raimondo Montecuccoli a Muzio Attendolo bojovaly v červenci 1940 v bitvě u Punta Stilo. Muzio Attendolo poté bojoval v prosinci 1941 v první bitvě u Syrty a dlouhodobé vyřazení z boje pro něj znamenala spojenecká Operace Pedestal v srpnu 1942. Během ní křižník 13. srpna 1942zasáhlo torpédo vypuštěné britskou ponorkou třídy U HMS Unbroken a způsobilo odlomení celé přídě (oprava trvala přibližně tři měsíce).
Raimondo Montecuccoli byl nasazen proti britské Operaci Harpoon. Dne 4. prosince 1942 oba křižníky v Neapoly vážně poškodilo spojenecké letectvo. Zatímco Muzio Attendolo do konce války opraven a byl po ní sešrotován, Raimondo Montecuccoli se vrátil do služby jen několik týdnů před italskou kapitulací a po ní ho čekala internace.
Raimondo Montecuccoli byl po válce vrácen Itálii a v letech 1947–1949 byl přestavěn na cvičnou loď. Obnovené italské námořnictvo křižník vyřadilo roku 1964.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b "Condottieri 3rd group" type light cruisers (1935) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 130 s. ISBN 80-206-0357-3.
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 142.
Literatura editovat
- BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN 978-1-84832-115-1. Kapitola Montecuccoli class – first and second group, s. 90 až 95. (anglicky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Raimondo Montecuccoli na Wikimedia Commons
