Třída Duca d'Aosta

Třída Duca d'Aosta byla třída lehkých křižníků italského královského námořnictva. Jednalo se o čtvrtou skupinu rozsáhlé třídy Condottieri. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1935–1964. Účastnily se bojů druhé světové války. Po válce byly předány vítězům, po jednom získaly Řecko a SSSR.

Třída Duca d'Aosta
Eugenio di Savoia
Eugenio di Savoia
Obecné informace
Uživatelé Regia Marina
Sovětské námořnictvo
Řecké námořnictvo
Typ lehký křižník
Lodě 2
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Raimondo Montecuccoli
Nástupce třída Duca degli Abruzzi
Technické údaje Duca d`Aosta[1]
Výtlak 8317 t (standardní)
10 374 t (plný)
Délka 186,9 m
Šířka 17,5 m
Ponor 6,5 m
Pohon 2 turbínová soustrojí, 6 kotlů
2 lodní šrouby
110 000 hp
Rychlost 36,5 uzlu
Dosah 3900 nám. mil při 14 uzlech
Posádka 578
Výzbroj 8× 152mm kanón (4×2)
6× 100mm kanón (3×2)
8× 37mm kanón (4×2)
12× 13,2mm kulomet (6×2)
6× 533mm torpédomet (2×3)
Pancíř 70mm boky
35mm paluba
90mm věže
Letadla 1× katapult
hydroplán

StavbaEditovat

Křižníky byly mírně větší než předchozí třída Raimondo Montecuccoli a bylo u nich dále zesíleno pancéřování. Pro udržení rychlosti, srovnatelné s předchozími třídami, byl posílen pohonný systém.[2] Celkem byly postaveny dva křižníky této třídy. Jejich stavba byla zahájena v letech 1932–1933, v letech 1934–1935 byly rozestavěné lodě spuštěny na vodu a v letech 1934–1936 byly zařazeny do služby.[1]

Jednotky třídy Duca d'Aosta:

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Emanuele Filiberto Duca d'Aosta OTO, Livorno 1932 22. dubna 1934 13. července 1934 Dne 2. března 1949 jej získal Sovětský svaz, přejmenován na Stalingrad a později Kerč. Od března 1958 cvičná loď OS-32.
Eugenio di Savoia Ansaldo, Janov 1933 16. března 1935 16. ledna 1936 Dne 1. července 1951 jej získalo Řecko, přejmenován na Elli. Vyřazen 1964.

KonstrukceEditovat

Výzbroj představovalo osm 152mm kanónů ve dvoudělových věžích, šest 100mm kanónů, osm 37mm kanónů, dvanáct 13,2mm kulometů a šest 533mm torpédometů. Křižníky byly vybaveny jedním katapultem a až dvěma hydroplány. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a dvě sestavy turbín o výkonu 110 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,5 uzlu. Dosah byl 3900 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]

ModifikaceEditovat

V letech 1943–1944 byly odstraněny hydroplán, torpédomety a kulomety, které nahradilo dvanáct 20mm kanónů.[1]

Operační službaEditovat

 
Sovětský křižník Kerč (ex Emanuele Filiberto Duca d'Aosta)

Křižníky byly nasazeny ve druhé světové válce. V červenci 1940 se oba účastnily bitvy u Punta Stilo. Duca d'Aosta bojoval v prosinci 1941 v první bitvě u Syrty. Eugenio di Savoia byl v červnu 1942 nasazen proti britské Operaci Harpoon a naopak Duca d'Aosta vyplul proti souběžně probíhající Operaci Vigorous.

Oba křižníky válku přečkaly a po ní byly v rámci reparací předány SSSR a Řecku. Duca d'Aosta získal 12. února 1949 Sovětský svaz, ve kterém sloužil pod názvem Stalingrad (později Kerč). V březnu 1958 křižník změnil svou roli na cvičnou loď OS-32.[3] Eugenio di Savoia získalo 1. července 1951 Řecko jako náhradu za italskou ponorkou potopený malý křižník Elli.[4] Po přejmenování Elli se stal vlajkovou lodí řeckého námořnictva. Vyřazen byl roku 1964.[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d "Condottieri 4th group" type light cruisers (1935-1936) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 130 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 
  3. KERCH' cruiser (1935 / 1949) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ELLI light cruiser (1936/1951) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 29. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky) 

Externí odkazyEditovat