Třída Nembo byla lodní třída torpédoborců italského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Za první světové války byly tři potopeny. Přeživší plavidla byla roku 1921 reklasifikována na torpédovky. Vyřazena byla ve 20. letech.[1]

Třída Nembo
Nembo v Monaku v roce 1906
Nembo v Monaku v roce 1906
Obecné informace
UživatelRegia Marina
Typtorpédoborec
Lodě6
Zahájení stavby1899
Spuštění na vodu1901–1904
Uvedení do služby1902–1905
Osud3 potopeny
3 vyřazeny
Předchůdcetřída Lampo
Nástupcetřída Soldato
Technické údaje Nembo, Turbine
Výtlak325 t (standardní)
380 t (plný)
Délka63,4 m (na vodorysce)
64 m (celková)
Šířka5,94 m
Ponor2,29 m
Pohon3 kotle, 2 parní stroje
2 lodní šrouby
Rychlost30 uzlů
Dosah2200 nám. mil při 9 uzlech
Posádka53–58
Výzbroj1× 76mm kanón
5× 57mm kanón (5×1)
2× 350mm torpédomet (2×1)
Technické údaje ostatní
Výzbroj5× 57mm kanón (5×1)
4× 350mm torpédomet (4×1)

Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Vývoj vedl L. Scaglia ve spolupráci s britskou loděnicí John I. Thornycroft & Company. Jejich stavbu zajistila italská loděnice Cantiere Pattison v Neapoly. Do služby byly zařazeny v letech 1902–1905.[1]

Jednotky třídy Nembo:[1]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Nembo 1899 18. května 1901 červen 1902 Dne 17. října 1916 v jižním Jaderském moři potopen rakousko-uherskou ponorkou SM U 16.
Turbine 1899 21. listopadu 1901 srpen 1902 Dne 24. května 1915 v jižním Jaderském moři potopen rakousko-uherským křižníkem SMS Helgoland a torpédoborci SMS Csepel, SMS Tátra a SMS Lika.
Aquilone 1899 16. října 1902 říjen 1903 Vyřazen 1923.
Borea 1899 12. prosince 1902 říjen 1903 Dne 15. května 1917 u albánského pobřeží potopen rakousko-uherskými torpédoborci SMS Csepel a SMS Balaton.
Zeffiro 14. května 1904 duben 1905 Vyřazen 1924.
Espero 9. července 1904 duben 1905 Od roku 1921 Turbine. Vyřazen 1923.

Konstrukce

editovat
 
Zeffiro
 
Borea

Výzbroj torpédoborců Nembo a Turbine tvořil jeden 76mm kanón, pět 57mm kanónů a dva jednohlavňové 350mm torpédomety. Ostatní torpédoborce lišily výzbrojí tvořenou pěti 57mm kanóny, třemi jednohlavňovými 350mm torpédomety a čtvrtým torpédometem v přídi. Pohonný systém tvořily tři kotle Thornycroft a dva trojčinné parní stroje o výkonu 5200–5350 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů.[1]

Modernizace

editovat

Roku 1905 byla výzbroj torpédoborců Nembo a Turbine sjednocena s jejich sesterskými plavidly.[1]

V letech 1908–1912 byly kotle všech plavidel upraveny pro spalování topného oleje. Zároveň byl přidán další komín. Dosah po modernizaci byl 2200 námořních mil při rychlosti devět uzlů. Roku 1909 všechny torpédoborce dostaly novou výzbroj čtyř 76mm kanónů a dvou 450mm torpédometů. Roku 1915 byly přeživší torpédoborce vybaveny pro nesení deseti až šestnácti námořních min.[1]

V letech 1919–1921 byla výzbroj přeživších plavidel upravena na tři 76mm kanóny, jeden 6,5mm kulomet, dva 450mm torpédomety a deset až šestnáct min. ZároveŇ byl odstraněn jeden kotel, takže nejvyšší rychlost klesla na 25 uzlů.[1]

Reference

editovat
  1. a b c d e f g NEMBO destroyers (1902 - 1905) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. 

Externí odkazy

editovat