Otevřít hlavní menu

Třída Tátra byla nejmodernější třída torpédoborců Rakousko-uherského námořnictva z doby první světové války. Tvořilo ji celkem deset jednotek, postavených ve dvou skupinách (respektive třech, ale druhá skupina nebyla realizována), přičemž třetí skupina byla označená jako Ersatz Triglav (tj. náhrada za Triglav) a bývá někdy považována za samostatnou třídu.

Třída Tátra
model lodi SMS Tátra
model lodi SMS Tátra
Obecné informace
Uživatelé Rakousko-uherské námořnictvo Rakousko-uherské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 1 skupina:
Tatra, Balaton, Csepel, Lika, Triglav, Orjen

2 skupina: 6 jednotek zrušeno[1]

3 skupina (Ersatz Triglav):
Triglav II, Lika II, Dukla, Uzsok
Zahájení stavby 19111916
Spuštění na vodu 19121917
Uvedení do služby 19131918
Předchůdce třída Huszár
Technické údaje
Výtlak 850 t konstrukční u 1. skupiny[2]
880 t konstrukční u 3. skupiny[3]

1045 t plný[3]
Délka 83,5 m celkem 1. skupina[2]
85,28 m celkem 3. skupina a Csepel po opravě[3]
Šířka 7,8 m obě skupiny[4]
Ponor 2,42 m při konstrukčním výtlaku[4]
3,2 m při plném výtlaku[4]
Pohon 6 vodotrubných kotlů Yarrow
2 turbíny AEG-Curtis Škoda
2 šroub
Rychlost 32,6 uzlů[1]
Posádka 105[1]
Výzbroj 2× 100 mm L/50 Škoda
66mm L/45 Škoda
1× 8 mm kulomet[1]
4× 450mm torpédomet (2×II)

První skupinaEditovat

První skupina, kterou tvořily jednotky Tátra, Balaton, Csepel, Lika, Triglav, Orjen, byla postavena v loděnici Danubius & Ganz v letech 1912–1914. Z těchto lodí byly za války ztraceny plavidla Triglav a Lika, které při nájezdu na Drač dne 29. prosince 1915, odkud se v té době evakuovaly poražené srbské jednotky, najely na minu. Lika se potopila okamžitě, zatímco Triglav se ostatní lodě pokusily odvléct a potopily ho až poté, co se na bojišti objevily mnohem silnější lodě Dohody.

Ostatní lodě musely být v roce 1920 předány Itálii. Zenson (ex Balaton) a Fassano (ex Tátra) byly vyřazeny v roce 1923, Muggia (ex Csepel) v roce 1929 ztroskotala a Pola (ex Orjen, od roku 1931 Zenson) byla vyřazena v roce 1937.

Druhá skupinaEditovat

Na první šestici mělo navázat dalších šest jednotek druhé skupiny, ale jejich stavba byla na počátku světové války zrušena.[1]

Třetí skupinaEditovat

Pod vlivem ztrát utrpěných za světové války bylo roku 1916 přikročeno k realizaci třetí skupiny,[1] kterou tvořila čtveřice Triglav II, Lika II, Dukla a Uzsok. Dvě z lodí nesly jména svých, mezitím ve válce ztracených, sesterských plavidel.

Po skončení války si i tato plavidla rozebraly země Dohody. Dukla připadla Francii, která loď pod názvem Matelot Leblanc používala do roku 1936. Triglav II, Lika II a Uzsok po válce připadly Itálii, které byly používány až do konce 30. let. Grado (ex Triglav II) byl vyřazen v roce 1937, zatímco Corttellazo (ex Lika II) a Monfalcone (ex Uzsok) v roce 1939.

KonstrukceEditovat

Plavidla poháněly dvě parní turbíny typu AEG-Curtis, roztáčející dva lodní šrouby. Páru jim dodávalo šest kotlů Yarrow (z nichž čtyři používaly jako palivo naftu a dva mohly vedle nafty topit i uhlím). Výzbroj tvořily dva kanóny Škoda 100 mm o délce hlavně 50 ráží (stejné nesly i křižníky třídy Novara) rozmístěné po jednom na přídi a zádi, které doplňovalo šest 66 mm kanónů umístěných po jednom po stranách trupu a jeden 7,8 mm kulomet.[1] Na zádi byly mezi komíny a zadním 100mm kanónem umístěny dva páry 450mm otočných torpédometů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tatra class destroyer na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g FREIVOGEL, Zvonimir. Austro-Hungarian Destroyers of the Tátra class and their derivatives. In: CHERKASOV, Aleksandr. Voennyi Sbornik. Sochi: Academic Publishing House Researcher, 2014. Dostupné online. ISSN 2309-6322. DOI:10.13187. Svazek 1. S. 16. (anglicky)
  2. a b Freivogel, str. 15
  3. a b c Freivogel, str. 17
  4. a b c Freivogel, str. 15 a 17

LiteraturaEditovat

  • BILZER, Franz F. Die Torpedoschiffe und Zerstörer der k.u.k. Kriegsmarine 1867-1918. Graz: Herbert Weishaupt Verlag, 1990. ISBN 3-900310-66-1. (německy) 
  • FREIVOGEL, Zvonimir. Austro-Hungarian Destroyers of the Tátra class and their derivatives. In: CHERKASOV, Aleksandr. Voennyi Sbornik. Sochi: Academic Publishing House Researcher, 2014. Dostupné online. ISSN 2309-6322. DOI:10.13187. Svazek 1. S. 14 až 18. (anglicky)

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat