Třída E (1912)

třída britských ponorek

Třída E byla třída diesel-elektrických ponorek britského královského námořnictva. Jednalo se o zvětšenou a vylepšenou verzi předcházející třídy D. Celkem bylo postaveno 57 jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1913. Dělily se do tří podskupin, označených E1, E9 a E21. Ve službě byly v letech 1913–1922. Jediným zahraničním uživatelem třídy bylo australské královské námořnictvo se dvěma ponorkami. Třída E tvořila za první světové války jádro britského ponorkového loďstva. Ve válce jich bylo 25 zničeno a jedna zajata.[3]

Třída E
HMS E1
HMS E1
Obecné informace
UživateléBritské královské námořnictvo
Australské královské námořnictvo
Typponorka
Lodě57
Osud26 ztraceno
31 vyřazeno
Předchůdcetřída D
Nástupcetřída F
Technické údaje HMS E1[1]
Výtlak655 t (na hladině)
796 t (pod hladinou)
Délka54,2 m
Šířka6,92 m
Ponor3,83 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory
2 lodní šrouby
1600 + 840 hp
Rychlost15 uzlů (na hladině)
9 uzlů (pod hladinou)
Dosah3000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka31
Výzbroj4× 457mm torpédomet
1× 76mm kanón
Ostatníhloubka ponoru 30 m (operační)
Technické údaje HMS E9[2]
Výtlak667 t (na hladině)
807 t (pod hladinou)
Délka55,2 m
Šířka4,61 m
Ponor3,81 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory
2 lodní šrouby
1600 + 840 hp
Rychlost15 uzlů (na hladině)
9 uzlů (pod hladinou)
Dosah3000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka31
Výzbroj5× 457mm torpédomet
1× 76mm kanón
Ostatníhloubka ponoru 30 m (operační)

StavbaEditovat

 
Ponorka HMS E3

Celkem bylo v letech 1911–1917 postaveno 57 jednotek této třídy. Z toho 55 získala Velká Británie a dvě Austrálie.[1] Během stavby byly ponorky postupně vylepšovány, a proto se třída dělí na tři podskupiny. První skupinu tvořily britské ponorky E1 až E8 a australské AE1 a AE2, druhou ponorky E9 až E20 a třetí ponorky E21 až E27 a E29 až E56. Do jejich stavby se zapojilo celkem 13 loděnic: Vickers v Barrow-in-Furness (20 ks), Chatham Dockyard v Chathamu (6 ks), William Beardmore & Co. v Dalmuiru (6 ks), Armstrong Whitworth (4 ks), Cammell Laird v Birkenhead (3 ks), William Denny and Brothers v Dumbartonu (3 ks), John Brown & Co. v Clydebanku (3 ks), Swan Hunter ve Wallsendu (3 ks), Fairfield Shipbuilding and Engineering Company v Govanu (2 ks), Scotts Shipbuilding and Engineering Company v Greenocku (2 ks), John I. Thornycroft & Co. ve Woolstonu (2 ks), White (1 ks), Yarrow v Glasgow (1 ks).[4]

KonstrukceEditovat

Podtřída E1Editovat

 
Ponorka HMS E34 v suchém doku
 
Australská ponorka HMAS AE1

Ponorky třídy E měly jako první trup členěný vodotěsnými přepážkami na několik oddílů. Varianta E1 byla vybavena dvěma přepážkami a třemi oddíly. Ponorky byly vyzbrojeny čtyřmi 457mm torpédomety (dva příďové a po jednom na každém boku). Využívána byla torpéda Mk.8 s účinným dosahem 2800 m a maximálním dosahem 5500 m. Jako první britské ponorky byly vyzbrojeny 76mm (nebo 102mm) kanónem, který byl lafetován za velitelskou věží.[5] Pohonný systém tvořily dva diesely Vickers o výkonu 1600 hp a dva elektromotory o výkonu 860 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 15 uzlů a pod hladinou 9 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině. Operační hloubka ponoru až 30 metrů.[1]

Podtřídy E9 a E21Editovat

Konstrukce byla upravena na základě zkušeností s provozem třídy D a prvních ponorek třídy E. Ponorky měly mimo jiné tři vnitřní přepážky dělící trup na čtyři úseky. Výzbroj tvořilo pět 457mm torpédometů (dva příďové, po jednom na každém boku a jeden záďový) a jeden kanón.[5] Šest ponorek (E24, E34, E41, E45, E46 a E51) bylo upraveno pro kladení min. Celkem 20 min bylo neseno místo bočních torpédometů.[4]

SlužbaEditovat

 
Detail věže australské ponorky HMAS AE2

Ponorky třídy E byly intenzivně nasazeny za první světové války. Ve službě dosáhly značných úspěchů. Jejich hlavními operačními oblastmi bylo Severní moře a Baltské moře, přičemž během Operace Gallipoli několikrát pronikly do Marmarského moře. V boji bylo 25 potopeno a jedna byla zajata. Vyřazeny byly do roku 1922.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c 'E' submarines (E1 group) (1913-1914) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. 'E' submarines (E9 group) (1914-1917) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 30. (česky) 
  4. a b c Miller, Jordan, 2008, s. 29.
  5. a b Miller, Jordan, 2008, s. 28.

Externí odkazyEditovat