Třída S (1914)
Třída S byla třída pobřežních diesel-elektrických ponorek britského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1914–1915. V říjnu 1915 byly předány spojeneckému Italskému královskému námořnictvu, neboť britské námořnictvo mělo nedostatek ponorkových posádek. Jména ponorek zůstala nezměněna.[1] První světovou válku ponorky přečkaly beze ztráty a roku 1919 byly vyřazeny.[2]
| Třída S | |
|---|---|
 HMs S1 | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Britské královské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 3 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída E |
| Nástupce | třída V |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 265 t (na hladině) 324 t (pod hladinou) |
| Délka | 45,1 m |
| Šířka | 4,4 m |
| Ponor | 3,2 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 13 uzlů (na hladině) 8,5 uzlu (pod hladinou) |
| Dosah | 1600 nám. mil při 8,5 uzlech |
| Posádka | 18 |
| Výzbroj | 2× 457mm torpédomet (4 torpéd) 1× 76mm kanón |
| Ostatní | hloubka ponoru 30 m (operační) |
Stavba editovat
V srpnu 1911 zástupci britské admirality navštívili italskou loděnici FIAT-San Giorgio v La Spezia, kde si prohlédli dvě italské ponorky třídy Medusa (Medusa a Velilla, typ Laurenti). V září 1911 britská loděnice Scotts v Greenocku uspěla s nabídkou stavby licenční ponorky tohoto typu (pozdější S1) pro britské námořnictvo. V červnu 1913 byly objednány ještě sesterské ponorky S2 a S3. Celkem tak byly postaveny tři ponorky této třídy.[1] Do služby byly přijaty v letech 1914–1915.[3]
Jednotky třídy S:[3]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| HMS S1 | 1912 | 28. února 1914 | srpen 1914 | V říjnu 1915 předána Itálii. |
| HMS S2 | 1913 | 14. dubna 1915 | květen 1915 | V říjnu 1915 předána Itálii. |
| HMS S3 | 1914 | 10. června 1915 | září 1915 | V říjnu 1915 předána Itálii. |
Konstrukce editovat
Ponorky měly dvouplášťovou koncepci. Byly vyzbrojeny dvěma příďovými 457mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Doplňoval je jeden 76mm kanón. Pohonný systém tvořily dva diesely Scott-FIAT o výkonu 650 hp a dva elektromotory o výkonu 400 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala třináct uzlů a pod hladinou 8,5 uzlu. Dosah byl 1600 námořních mil při rychlosti 8,5 uzlu na hladině.[1] Operační hloubka ponoru až 30 metrů.[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 88. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída S (1914) na Wikimedia Commons
