Wikipedie

Třída Bangor

třída britských minolovek

Třída Bangor byla lodní třída britských pobřežních minolovek z období druhé světové války. Celkem bylo rozestavěno 59 jednotek této třídy. Za druhé světové války jich za 55 získalo britské královské námořnictvo a královská námořnictva Indie a Kanady, přičemž další čtyři ukořistilo a (v různých podobách) dostavělo také Japonsko. Po válce část minolovek získala námořnictva dalších zemí. Další získaly soukromé vlastníky.

Třída Bangor
HMCS Digby (J267)
HMCS Digby (J267)
Obecné informace
UživateléBritské královské námořnictvo
Egyptské námořnictvo
Indické královské námořnictvo
Japonské císařské námořnictvo
Kanadské královské námořnictvo
Myanmarské námořnictvo
Norské královské námořnictvo
Pákistánské námořnictvo
Portugalské námořnictvo
Turecké námořnictvo
Typminolovka
Lodě59
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Halcyon
Nástupcetřída Algerine
Technické údaje Bangor
Výtlak605 t
Délka49,4 m
Šířka8,5 m
Ponor2,51 m
Pohondiesel
Rychlost16 uzlů
Posádka60
Výzbroj1× 76mm kanón
4× 12,7mm kulomet (1×4)

Stavba

editovat
 
HMS Blackpool (J27)

Celkem bylo britskými a kanadskými loděnicemi postaveno 55 jednotek této třídy.[1] Podle typu pohonu se dělily do tří skupin, někdy označovaných jako třídy Bangor, Blyth a Ardrossan. První skupinu poháněly diesely, druhou parní stroje a třetí parní turbíny.[2] Plavidla s dieselovým pohonem měla o několik metrů kratší trup. Rovněž rozměry a výzbroj se lišily.

Konstrukce

editovat
 
Střelba ze 102mm kanónu

Během služby se výzbroj plavidel měnila. Jejím základem byl 76mm kanón na přídi, který doplňovaly další lehčí zbraně. Na zádi bylo minolovné vybavení.

Třída se dělila na tři skupiny lišící se typem pohonu. První skupina měla diesely (výkon 2000 bhp), druhá parní stroje (výkon 2400 IHP) a třetí poháněly parní turbíny (výkon 2400 shp). Ve všech případech pohonný systém poháněl dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 16 uzlů.[2]

Služba

editovat

Za druhé světové války bylo potopeno celkem devět minolovek této třídy.[2] Dvě další byly neopravitelně poškozeny.

  • HMS Cromer (J128) – 9. listopadu 1942 u Marsá Matruh potopena minou.
  • HMS Hythe (J194) – 11. října 1943 u Bidžáje potopena německou ponorkou U-371.
  • HMS Cromarty (J09) – 23. října 1943 u Sardinie potopena minou.
  • HMCS Chedabucto (J168) – 31. října 1943 potopila se po srážce s lodí Lord Kelvin.
  • HMS Felixstowe (J126) – 18. prosince 1943 u Sardinie potopena minou.
  • HMS Clacton (J151) – 31. prosince 1943 u Korsiky potopena minou.
  • HMS Peterhead (J59) – 8. června 1944 u Normandie neopravitelně poškozena minou.
  • HMCS Mulgrave (J313) – 8. října 1944 těžce poškozena minou, neopravena.
  • HMCS Clayoquot (J174) – 24. prosince 1944 potopena německou ponorkou U-806.
  • HMCS Guysborough (J52) – 17. března 1945 potopena německou ponorkou U-868.
  • HMCS Esquimalt (J272) – 16. dubna 1945 potopena německou ponorkou U-190.

Uživatelé

editovat
 
HMCS Brockville
 
Norská minolovka Glomma (M309)
  • Myanmar (Barma)  Myanmar (Barma) – Získalo minolovku Chinthe (ex Seaham). Potopila se na mině.[3]
  • Egypt  Egypt – Po válce získal celkem čtyři minolovky – Nasr (ex Bude), Matruh (ex Stornoway), Sollum (ex Wedgeport).[4]
  • Indie  Indie – Za války ji byla předána část minolovek této třídy.
  • Japonsko  Japonsko – V Hongkongu ukořistilo několik rozestavěných minolovek, které dokončilo. Lantan sloužila jako obchodní loď, Lyemun jako dělový člun Nanyo, Taitam jako minolovka (101)[5] a Waglan jako minolovka (102).[6]
  • Kanada  Kanada – Za války provozovala část minolovek této třídy.
  • Norsko  Norsko – Po válce získalo minolovky Glomma (ex Bangor) a Tana (ex Blackpool). Vyřazeny byly roku 1961.[7]
  • Pákistán  Pákistán – Po válce získal celkem čtyři minolovky – Baluchistan (M182, ex Greenock), Peshawar (M55, ex Malwa), Dacca (M245, ex Oudh) a Chittagong (ex Kathiawar, Hartlepool).[8]
  • Portugalsko  Portugalsko – V letech 1946 a 1950 získána plavidla Almirante Lacerda (ex Caraquet) a Commandante Almeida Corvalho (od roku 1965 Cacheu, ex Fort York). Portugalské námořnictvo je používalo jako korvety. Vyřazeny 1975 a 1971.[9]
  • Turecko  Turecko – V letech 1957-1958 zakoupilo 10 minolovek třídy Bangor, které nasadilo jako hlídkové lodě. Plavidla byla pojmenována Bafra (P121, ex Nipigon), Beycoz (P122, ex Blairmore), Beylerbeyi (P123, ex Mahone), Biga (P124, ex Medicine Hat), Bodrum (P125, ex Fort William), Bornova (P126, ex Westmount), Bozcaada (P127, ex Swift Current), Buyukdere (P128, ex Sarnia), Bandirma (P129, ex Kenora) a Bartin (P130, ex Kentville).[10]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ BANGOR Class [online]. Hazegray.org [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Bangor class [online]. Uboat.net [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ HMS Seaham (J 123) [online]. Uboat.net [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 26. [Dále Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  5. ↑ IJN Minesweeper W-101 [online]. Combinedfleet.com [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ IJN Minesweeper W-102 [online]. Combinedfleet.com [cit. 2017-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 250.]
  8. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 375. 
  9. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 20. 
  10. ↑ [Pejčoch, Novák, Hájek, 1994, s. 216.]

Literatura

editovat
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Bangor&oldid=22803824“