Třída Čapajev

třída sovětských lehkých křižníků

Třída Čapajev (jinak též Projekt 68) byla třída lehkých křižníků sovětského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo rozestavěno sedm jednotek této třídy, ale práce následně přerušila válka. Po jejím skončení bylo dokončeno pět křižníků. Ve službě byly od roku 1950. Poslední byl vyškrtnut roku 1979.

Třída Čapajev
Železňakov
Železňakov
Obecné informace
UživateléVlajka SN Sovětské námořnictvo
Typlehký křižník
Lodě7
Zahájení stavby1938–1940
Spuštění na vodu1940–1947
Uvedení do služby1949–1950
Osud2 nedostavěny
5 vyřazeno
Předchůdcetřída Kirov
Nástupcetřída Sverdlov
Technické údaje po dokončení
Výtlak11 300 t (standardní)
15 000 t (plný)[1]
Délka201 m
Šířka19,7 m
Ponor6,4 m
Pohon6 kotlů, 2 turbínová soustrojí
2 lodní šrouby
110 000 shp
Rychlost34 uzlů
Dosah6300 nám. mil při 18 uzlech
Posádka840
Výzbroj12× 152mm/57 kanón B-38 (4×III)
8× 100mm kanón (4×II)
24× 37mm kanón (14×2)
6× 533mm torpédomet (2×3)
až 146 min[2]
Pancíř20–100mm boky
100–120mm přepážky
20–50mm paluba
60–175mm věže
130mm barbety
70–130mm můstek[2]
Letadlahydroplány
1× katapult
RadarGiuys-1M4, Rif, 2× Redan-2, 2× Vympel-2, Neptun
SonarTamir-5N

StavbaEditovat

Stavba křižníků této třídy byla schválena v rámci třetího pětiletého programu na obnovu floty. Plavidla mělo získat Baltské a Černomořské. Oproti předchozí třídě Kirov byly tyto lodě výrazně mohutnější a jejich trup byl prodloužen, aby mohly nést čtvrtou dělovou věž. Vizuálně i tato třída připomínala křižníky italské.[1] V letech 1939–1940 bylo rozestavěno sedm jednotek této třídy. Jejich stavbu zásadně zpomalilo vypuknutí druhé světové války. Roku 1940 byla zastavena stavba křižníků Sverdlov a Ordžonikidze, přičemž po německé invazi do Sovětského svazu byly oba křižníky ukořistěny. Rozestavěné křižníky Kujbyšev a Frunze se podařilo evakuovat do kavkazských přístavů. Záď křižníku Kujbyšev byla použita při opravě poškozeného těžkého křižníku Molotov. Zbývající pětice (Čapajev, Čkalov, Železňakov, Frunze a Kujbyšev) byla, v upravené podobě projekt 68K, dokončena v letech 1949–1950.[1]

Jednotky třídy Čapajev:[3][2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěn Vstup do služby Osud
Železňakov Č. 194 André Martyho, Leningrad 31. října 1939 25. června 1941 19. dubna 1950 Roku 1950 převeden k Severnímu loďstvu. Od roku 1961 sloužil jako cvičná loď. Roku 1975 vyškrtnut. Mezi lety 1976–1977 byl sešrotován.
Kujbyšev Č. 200 61 komunardů, Nikolajev 31. srpna 1939 31. ledna 1941 20. dubna 1950 Od roku 1958 cvičná loď. Vyškrtnut a sešrotován 1965.
Sverdlov Č. 200 61 komunardů, Nikolajev 31. prosince 1940 Stavba zrušena 1940.
Čapajev Č. 189 Sergo Ordžonikidze, Leningrad 8. října 1939 28. dubna 1941 16. května 1950 Roku 1950 převeden k Severnímu loďstvu. Od roku 1958 cvičná loď. Vyřazen 29. října 1960 a sešrotován 1961.
Čkalov Č. 189 Sergo Ordžonikidze, Leningrad 31. srpna 1939 25. října 1947 1. listopadu 1950 Od roku 1958 cvičná loď Komsomolec. Vyškrtnut 1979. Sešrotován 1980.
Frunze Č. 198 André Martyho, Nikolajev 29. srpna 1939 31. prosince 1940 19. prosince 1950 Od roku 1958 cvičná loď. Vyškrtnut 1960. V letech 1960–1961 sešrotován.
Ordžonikidze Č. 198 André Martyho, Nikolajev 31. prosince 1940 Stavba zrušena 1940.

KonstrukceEditovat

 
Rozestavěná bitevní loď Sovětskij Sojuz (nahoře) a lehký křižník Čkalov na snímku pořízeném průzkumným letounem Luftwaffe 26. června 1941

Dokončené křižníky měly oproti předchozím plánům zesílené pancéřování (řešeno bylo jako u třídy Kirov) a posílenou lehkou protiletadlovou výzbroj, která se původně měla skládat z dvanácti 37mm kanónů a osmi 12,7mm kulometů. Po válce navíc byly vybaveny sestavou radarů a trupovým sonarem Tamir-5N. Hlavní výzbroj tvořilo dvanáct 152mm/57 kanónů B-38 ve čtyřech třídělových věžích. Sekundární výzbrojí bylo dalších osm kanónů ráže 100 mm. Doplňovalo je 24 kusů 37mm kanónů a šest 533mm torpédometů. Plavidla této třídy také byla vybavena pro nesení až 146 námořních min. Pohonný systém tvořilo šest vodotrubních kotlů KV-68 a dvě převodové turbíny TV-7 o výkonu 110 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 34 uzlů. Dosah byl 6300 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 328. (anglicky) 
  2. a b c d CHAPAEV light cruisers (projects 68, 68K) (1950) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. Chapayev Class [online]. [cit. 2009-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-12. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat