Sylvestr Krnka

český konstruktér a vynálezce

Sylvestr Krnka (29. prosince 1825 Velký BorHoražďovic[1]4. ledna 1903 Michle [2]) byl český puškařvynálezce.

Sylvestr Krnka
Sylvestr Krnka (kresba Jana Vilímka, 1884)
Sylvestr Krnka (kresba Jana Vilímka, 1884)
Jiná jménaŠrámek, řečený Krnka
Narození29. prosince 1825
Velký BorHoražďovic,
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí4. ledna 1903 (ve věku 77 let)
Michle,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHřbitov Nusle na Zelené Lišce (50°2′43,75″ s. š., 14°26′26,52″ v. d.)
Povolánípuškař
Znám jakovynálezce pušky-zadovky
Manžel(ka)Alžběta, rozená Mannová
DětiKarel Krnka
PříbuzníKarel Krnka (syn)
Webwww.krnka.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Náhrobek Sylvestra Krnky na hřbitově Nusle

Narodil se jako nejmladší z deseti dětí v rodině vesnického koláře a domkáře Františka Šrámka, řečeného Krnka, a jeho manželky Kateřiny. Ve třinácti letech nastoupil do učení ke známému puškařskému mistru Mathiasi Nowotnému (1805–1857) ve Vídni (pozdější firma Springer). Učební dobu skončil v lednu roku 1844. Po tovaryšské službě obdržel roku 1848 výuční list, odešel zpět do Čech, stal se měšťanem ve Volyni, kde si založil vlastní dílnu jako městský puškař a dodavatel zbraní pro národní gardu.[3] Garda však byla záhy po revolučních událostech v letech 18481849 rozpuštěna a Krnka začal mít existenční problémy. Svoji konstrukci zadovky s otočným záklopkovým závěrem předložil k vyzkoušení pražskému velitelství Polní dělostřelecké brigády v prosinci 1849, avšak zbraň byla zamítnuta.

Roku 1851 se přestěhoval do Prahy, rok a půl pracoval v dílně známého puškaře Antonína Vincence Lebedy ve Spálené ulici 1, potom ve firmě synovce Antonína Kehlnera (A. H. Kehlner Neffe), než byl povolán na vojnu. V letech 1854–1867 sloužil jako puškař u 10. pluku hulánů hraběte Clam-Gallase (des Graf Clam-Gallas 10. Uhlanen-Regiment), s nímž se stěhoval do Uher a Transylvánie, kde se roku 1857 ve Velkém Varadínu oženil se sedmnáctiletou Alžbětou Mannovou (1840-1902). Tam se jim narodil Karel, první ze tří synů a jediný pokračovatel v puškařském řemesle. S plukem rodina cestovala po celém území Rakousko–Uherska (syn Emanuel se narodil roku 1860 v Sárospataku), a do roku 1871 bydlela v ruském Petrohradě. Po celou vojenskou službu byl Sylvestr úspěšným konstruktérem zbraní. Zadovku a jednotný náboj jeho konstrukce zavedly v roce 1869 do výzbroje ruská carská armáda a Černá Hora. Pušky systému Krnka se později také dostaly do výzbroje bulharské a rumunské armády.

Na přelomu roku 1871 a 1872 se rodina vrátila z Petrohradu do Prahy, kde Sylvestr na Vinohradech zakoupil vilu; 11. listopadu 1876 se rodina se šesti dětmi přihlásila do Michle (tehdy vesnice za Prahou)[4], kde si Sylvestr při domě čp. 57 zařídil puškařskou dílnu, brzy rozšířenou na továrnu. V Michli pracoval nejen na konstrukcích svých zadovek a tzv. zrychličích střelby, ale také zde vyráběl od roku 1883 na zakázku vozíky, poháněné lidskou silou. Zrychliče střelby, jež měly přechodně vyřešit problém rychlopalby jednoranových zadovek, neúspěšně nabízel ve Francii, v Belgii, v Německu a ve Švédsku. Během let 1887–1889 spolupracoval se svým synem Karlem Krnkou na konstrukcích opakovacích pušek. Snahy o jejich prosazení do výzbroje některých evropských armád však byly neúspěšné. Poslední významnou konstrukci Sylvestra Krnky představovala hydraulická tramvaj, prezentovaná na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895. Konstrukcemi zbraní se ze tří synů zabýval pouze nejstarší Karel Krnka (18581926).

VyznamenáníEditovat

Dle náhrobku byl nositelem těchto vyznamenání:

  • ruského rytířského Řádu sv. Stanislava,
  • velké zlaté medaile Alexandra II. na stuze Řádu sv. Stanislava
  • černohorského Řádu knížete Danila
  • švédsko-norské zlaté čestné medaile s korunou a řádovou stuhou

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, díl XV. 1900. Str. 229–230
  • Kvítek, Martin: Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Praha, Fragment. 1999. 2., opravené vydání. Str. 32. ISBN 80-85768-30-5 (1. vyd.), ISBN 80-7200-037-3
  • Slanina, Miroslav: Krnkové a vývoj palných zbraní 1848–1926. Praha, Agentura Pankrác s. r. o. 2001. ISBN 80-902873-1-X
  • Skramoušský, Jan: Mýtus jménem Krnka. Praha. Ministerstvo obrany České republiky - VHÚ Praha, 2016. ISBN 978-80-7278-680-0
  • Pazdera, David: Vynálezce ručních palných zbraní a nábojů Sylvestr Krnka. Výběr 37, 2000, č. 2 (1. část, str. 140–158), č. 3 (dokončení, str. 228–256)
  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat