Hildegarda z Bingenu

Svatá; Hildegarda z Bingenu, O.S.B.
	Svatá Hildegarda z Bingenu
Učitelka církve
Narození	1098 Bermersheim; Bermersheim vor der Höhe
Úmrtí	17. září 1179; klášter Rupertsberg
Svátek	17. září
Místo pohřbení	Saint Hildegard parish church in Eibingen
Státní občanství	Svatá říše římská
Řád	Řád svatého Benedikta
Vyznání	katolická církev
Blahořečena	Uznání kultu : 26. srpna 1326
Svatořečena	Ekvivalentní svatořečení 10. května 2012, Benedikt XVI.
Úřady	abatyše
Uctívána církvemi	Římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy	kniha,model kostela,psací náčiní
Patronkou	přírodovědců, filologů a esperantistů
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Hildegarda z Bingenu, německy Hildegard von Bingen, přezdívaná Sybila Rýnská (16. září 1098 – 17. září 1179) byla německá křesťanská mystička, přírodovědkyně, lékařka, hudební skladatelka a spisovatelka, členka benediktinského řádu a zakladatelka kláštera na Rupertsbergu u Bingenu. S jejím dílem jsou spojené počátky svébytného proudu německé středověké mystiky, tzv. Frauenmystik.

Život

Hildegarda pocházela z urozené rodiny z Bermersheimu u Alzey (v blízkosti německé Mohuče v Porýní-Falcu) nebo také z Niederhosenbachu (o místo narození se vedou spory). Od dětských let údajně mívala božská vidění. V osmi letech ji rodiče dali do péče kláštera sv. Disiboda u Bingenu, kde se také ve svých 38 letech stala abatyší. Úřad převzala po smrti své předchůdkyně a učitelky Jutty ze Sponheimu, která Hildegardu podporovala a nabádala, aby se svých vidění nebála. Ta v té době ještě nabyla na intenzitě a Hildegarda o nich začala psát.

Hildegarda během života založila dva nové kláštery. Se svým kázáním procestovala mnoho míst v Německu i jinde v Evropě. Zemřela v požehnaném věku 81 let v Rupertsbergu.

V katolické církvi je považovaná za svatou, koncem 16. století byla zapsaná do oficiálního seznamu svatých. Dne 10. května 2012 Svatý otec Benedikt XVI. rozšířil liturgický kult úcty na všeobecnou církev ekvivalentní kanonizací. V neděli 7. října 2012, v den zahájení 13. všeobecného zasedání biskupského synodu na téma „Nová evangelizace pro předávání křesťanské víry“, prohlásil Benedikt XVI. Hildegardu z Bingen společně se svatým Janem z Ávily za učitele všeobecné církve^[1] .

Dílo

Ve třech knihách Scivias (doslova „Poznej cesty (Páně)“, česky vyšlo jako Cestyvěz) najdeme 26 vidění, která se nesou v duchu nábožensko-intelektuálních rozprav, proroctví či dokonce kosmologických úvah. Věnovala se také ženskému principu a jeho odrazům v církevním učení např. ve formě mariánské úcty. Další vize shromáždila v knihách Liber vitae meritorum a Liber divinorum operum.

Abeceda zvaná Litterae ignotae, vytvořená svatou Hildegardou pro zápis jejího jazyka Lingua Ignota

Jejích spisů si všimli církevní hodnostáři a prohlašovali její vize za skutečné, přestože vůči církvi byla spíše kritická a požadovala její reformu.^[zdroj?] Psala také encyklopedická díla a vědecká pojednání z oboru medicíny, konkrétně zpracovala problematiku bylinkářství a dalších léčiv v knihách Liber simplicis medicine a Liber composite medicine. Svatá Hildegarda vyvinula speciální jazyk (lingua ignota), založený na středověké latině, ale obsahující mnoho nově vytvořených nebo upravených slov a zapisovaný zvláštní abecedou.^[2] Tento jazyk užívala ve vědeckých traktátech i v poezii. Hildegardin osobitý styl zacházení s latinou vycházel spíše z mluvené latiny^[3], a byl proto předmětem kritiky ze strany učenců, která vedla k podceňování celého Hildegardina díla. Je autorkou básní a církevních písní zpívaných ženskými hlasy jako gregoriánský chorál. Ty jsou shrnuty v díle Symphonia armoniae celestium revelationum (Symfonie harmonie nebeských zjevení). 77 básní tvoří ucelený liturgický cyklus pro specifické církevní svátky.

Stránka z díla Liber Divinorum Operum

Vizionářská díla

Scivias – nejznámější dílo: tři knihy vidění (v první 6, ve druhé 7 a ve třetí 13 vidění). Česky vyšla jen první kniha vidění v překladu Jakuba Demla, a to dosud třikrát: v dnes již nedostupném prvním vydání z roku 1911, dále v nakladatelství Malvern jako Cestyvěz v roce 2010 a v roce 2014 v nakladatelství Academia (Jakub Deml: Mystické překlady)
De operatione Dei
Liber Vitae Meritorum neboli Liber divinorum operum

Další spisy

Ordo virtutum – zřejmě nejstarší známá středověká moralita^[4]
Liber simplicis medicinae později zvaný Physica – encyklopedie léčivých bylin
Causae et curae – encyklopedie znalostí z medicíny
Symphonia armoniae celestium revelationum – liturgický cyklus básní pro gregoriánský chorál

Odkazy

Reference

↑ Avvenire 8.10.2012
↑ Jutta & Hildegard: The Biographical Sources, trans. Anna Silvas (Pennsylvania State University Press, 1999), 138; Ruether, Rosemary Radford. Visionary Women (Minneapolis: Augsburg Fotress, 2002), 7.
↑ E: Stehlíková: A co když je to divadlo? Praha, 1998, str. 42
↑ P. Dronke: Poetic Individuality. In: Annuale Medievale, 13, 1972, str. 45–69

Literatura

SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
BEUYS, Barbara. Neboť jsem nemocná láskou, Život Hildegardy z Bingenu. 1. vyd. Praha: Prostor, 2005. 398 s. ISBN 8072601377.
Český slovník bohovědný, V. Kotrba, Praha 1916 -1930?
Dlouhá, B., Sv. Hildegarda z Bingen, Vítězové (Krystal), Olomouc 1934
Hildegarda, sv., Cestyvěz: Vidění a zjevení svaté Hildegardy, přel. Jakub Deml, 1911; 2. vyd. Malvern 2010; 3. vyd. Academia 2014 (Jakub Deml: Mystické překlady)
Jones, K., Velké ženy duchovní tradice I., Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2002
Letz, J., Mystičky západu, Vydavateľstvo Michala Vaška, Prešov 2002
Listy sv. Hildegardy z Bingen, přel. B. Konařík, Krystal, Olomouc 1948
Moudrost Hildegardy z Bingenu, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998
Gottfried Hertzka, Wighard Strehlow: Léčebné umění Hildegardy z Bingenu, Nakladatelství Alternativa, 1998, ISBN 80-85993-37-6
Gottfried Hertzka, Wighard Strehlow: Léčebná kuchařka svaté Hildegardy, Nakladatelství Alternativa, 1998, ISBN 80-85993-41-4
PERNOUDOVÁ, Regine. Žena v době katedrál. Praha: Vyšehrad, 2002. 255 s. ISBN 80-7021-544-5.
Revue pro teologii a duchovní život Salve, č. 3/1998, Hradec Králové 1998
Schäfer, Th., Vize, Život, dílo a hudba Hildegardy von Bingen, Pragma, Praha 2003
Strehlow, W., Svízelná cesta k lásce, Z myšlenek sv. Hildegardy, Volvox Globator, Praha 1998
Sudbrack, J., Mystika, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 1995

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hildegarda z Bingenu na Wikimedia Commons
Galerie Hildegarda z Bingenu na Wikimedia Commons
Osoba Hildegarda z Bingenu ve Wikicitátech
Autor Hildegarda z Bingenu ve Wikizdrojích
Encyklopedické heslo Hildegarda v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hildegarda z Bingenu
(anglicky) Hildegard of Bingen
(česky) Ordo Virtutum – osobní stránka věnovaná Hildegardinu dílu Ordo Virtutum
Hildegarda z Bingenu (1098–1179) – životopis s množstvím odkazů na české překlady z díla Hildegardy Archivováno 17. 10. 2009 na Wayback Machine.

[1] Avvenire 8.10.2012

[2] Jutta & Hildegard: The Biographical Sources, trans. Anna Silvas (Pennsylvania State University Press, 1999), 138; Ruether, Rosemary Radford. Visionary Women (Minneapolis: Augsburg Fotress, 2002), 7.

[3] E: Stehlíková: A co když je to divadlo? Praha, 1998, str. 42

[4] P. Dronke: Poetic Individuality. In: Annuale Medievale, 13, 1972, str. 45–69

[1]

[2]

[3]

[4]