Svante Arrhenius

švédský fyzik a chemik

Svante August Arrhenius (19. února 1859, zámek Vik2. října 1927, Stockholm) byl švédský fyzik a chemik, jeden ze zakladatelů fyzikální chemie. V roce 1903 obdržel Nobelovu cenu za elektrolytickou teorii disociace.[2] Udílení Nobelových cen však ovlivňoval ve prospěch přátel a v neprospěch oponentů.[3] Byl jedním z předních vědců, který se zasadil o založení Státního institutu pro rasovou biologii (Statens institut för rasbiologi), který se zabýval eugenikou.[4] V roce 1896[5] při zkoumání dob ledových a na základě předchozích prací (které například provedli Joseph Fourier, John Tyndall, Claude Pouillet, Arvid Högbom) předpověděl vliv oxidu uhličitého vznikajícího spalováním uhlí na oteplování celé planety.[6]

Svante Arrhenius
Svante Arrhenius (1910)
Svante Arrhenius (1910)
Rodné jménoSvante August Arrhenius
Narození19. února 1859
zámek Vik, kraj Uppsala, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Úmrtí2. října 1927 (ve věku 68 let)
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Příčina úmrtífunkční porucha trávicího traktu
Místo pohřbeníStarý uppsalský hřbitov (59°51′20″ s. š., 17°37′42″ v. d.)
Alma materUppsalská univerzita
Stockholmská univerzita
Povoláníastronom, chemik, fyzik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléRižská technická univerzita
Stockholmská univerzita
Uppsalská univerzita
OceněníDavyho medaile (1902)
Nobelova cena za chemii (1903)
čestný doktor Univerzity v Heidelbergu (1903)
Silliman Memorial Lectures (1910)
zahraniční člen Královské společnosti (1910)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníateismus
ChoťSofia Rudbecková (od 1894)
Maria Arrheniusová (od 1905)
DětiOlof Arrhenius
Anna-Lisa Arrheniusová
RodičeSvanta Gustav Arrhenius[1] a Carolina Christina Thunberg[1]
PříbuzníGreta Thunbergová
Gustaf Arrhenius a Anna Hornová af Rantzien (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arrhenius byl tak první kdo použil základní principy fyzikální chemie k odhadu míry, do jaké je zvýšení koncentrace atmosférického oxidu uhličitého odpovědné za zvyšující se povrchovou teplotu Země. V 60. letech 20. století David Keeling ukázal, že emise oxidu uhličitého způsobené člověkem jsou dostatečně velké, aby způsobily globální oteplování.[7]

Jeho předpověď však byla nepřesná (neuvažovala vliv oblaků a další významné faktory) a tak ji zkritizoval například již roku 1900 Knut Ångström.[8] IPCC dnes zastává názor, že hlavním spouštěčem dob ledových jsou Milankovičovy cykly.[9]

Reference editovat

  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. Svante Arrhenius - Facts. www.nobelprize.org [online]. [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  3. https://physicstoday.scitation.org/do/10.1063/PT.6.4.20170926a/full/ - How Nobel favorites have fared
  4. SPEKTOROWSKI, Alberto; MIZRACHI, Elisabet. Eugenics and the Welfare State in Sweden: The Politics of Social Margins and the Idea of a Productive Society. Journal of Contemporary History. 2016, s. 333–352. ISSN 0022-0094. DOI 10.1177/0022009404044443. (anglicky) 
  5. https://www.rsc.org/images/Arrhenius1896_tcm18-173546.pdf - On the Influence of Carbonic Acid in the Air upon the Temperature of the Ground
  6. GRAHAM, Steve. Svante Arrhenius : Feature Articles. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2000-01-18 [cit. 2017-12-16]. Dostupné online. 
  7. Future Calculations. Science History Institute [online]. 2016-07-18 [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. https://www.justproveco2.com/papers/Angstrom1900English.pdf - Ueber die Bedeutung des Wasserdampfes und der Kohlensäure bei der Absorption der Erdatmosphäre
  9. http://archive.ipcc.ch/pdf/assessment-report/ar5/wg1/WG1AR5_Chapter05_FINAL.pdf - IPCC, AR5, WG1, Chapter 5, str. 385

Externí odkazy editovat