Supermarine Sea Otter

Supermarine Sea Otter
	Prototyp letounu Supermarine Sea Otter
Určení	létající člun
Výrobce	Supermarine Aviation Works
Šéfkonstruktér	Reginald Mitchell
První let	23. září 1938
Uživatel	Royal Air Force; Fleet Air Arm; Dánské královské letectvo; Nizozemské námořní letectvo
Vyrobeno kusů	252
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Supermarine Sea Otter byl britský čtyřmístný dvouplošný jednomotorový obojživelný létající člun z období druhé světové války.

Vývoj editovat

V roce 1935 předal šéfkonstruktér společnosti Supermarine ministerstvu letectví projekt Supermarine 309, který se měl stát náhradou za letoun Supermarine Walrus. Projekt byl přijat společně s výzvou ke stavbě dvou prototypů.

První prototyp Sea Otteru (K8854) byl zalétán 23. září 1938, poháněný vzduchem chlazeným hvězdicovým devítiválcovým motorem Bristol Perseus XI o výkonu 585 kW s dvoulistou vrtulí. Ta byla při druhém letu 29. září vyměněna za účinnější třílistou dvoupolohovou vrtuli de Havilland. Zlepšení tahu však vyřešila až čtyřlistá vrtule sestavená ze dvou dvoulistých, překřížených pod úhlem 35°, aby se snížila celková výška stroje v palubním hangáru. Následně se do testů zapojil také druhý prototyp (K8855).

Neuspokojivé vzletové vlastnosti se podařilo zlepšit až v květnu 1941 montáží pohonné jednotky Bristol Mercury XX o 676 kW a automatické třílisté vrtule na první prototyp. U konečného sériového provedení Supermarine Sea Otter ABR Mk.I byl instalován motor Mercury XXX o výkonu 709 kW.

Ministerstvo letectví nejdříve neúspěšně objednalo v roce 1940 190 kusů u firmy Blackburn, avšak zakázku se mu podařilo udat až v lednu 1942 u společnosti Saunders Roe (250 strojů) se sídlem v Isle of Wight.

První sériový letoun ABR Mk.I byl zalétán v lednu 1944, první bojová jednotka, 1700. squadrona sídlící v Lee-on-Solent, je převzala v listopadu. Do srpna 1945 Sea Ottery převzaly další tři perutě. Čtyřmístné ABR Mk.I byly vyzbrojeny pohyblivým kulometem Vickers GO na přídi trupu a dvojkulomet Vickers K ráže 7,7 mm za křídly. Obvyklou pumovou výzbroj tvořila čtveřice 113 kg pum pod spodním křídlem.

V květnu 1945 byla zrealizována záchranná verze Supermarine Sea Otter ASR Mk.II, na jejíž standard pak přešla většina sériových ABR Mk.I.

Po válce převzalo po osmi strojích nizozemské královské letectvo a dánské královské letectvo.