Otevřít hlavní menu

Supermarine Baby

britský stíhací létající člun

Supermarine Baby byl britský stíhací létající člun navržený a postavený v období první světové války společností Supermarine Aviation Works. Ačkoliv vznikl jen jeden kus, stal se základem pozdějšího stíhače Supermarine Sea King a závodního letounu Supermarine Sea Lion I.

Baby
Určení stíhací létající člun
Výrobce Supermarine
Šéfkonstruktér F. J Hargreaves
První let únor 1918
Charakter program opuštěn
Uživatel Royal Naval Air Service
Vyrobeno kusů 1 prototyp
Varianty Supermarine Sea Lion I
Další vývoj Supermarine Sea King
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývojEditovat

Supermarine Baby byl zkonstruován v odpověď na vypsané specifikace Admirality požadující letoun kategorie N.1B (jednomístný stíhací hydroplán), který by byl schopný operací z nosičů hydroplánů Royal Navy a dosahoval rychlosti alespoň 110 mil za hodinu (177 km/h) a dostupu 20 000 stop (~ 6 100 m).[1]: s. 27–28 U firmy Supermarine byly objednány tři prototypy,[2] a zakázky byly uděleny i na výrobu prototypů společností Westland (Westland N.1B) a Blackburn (Blackburn N.1B).

Stroj společnosti Supermarine byl jednomotorový dvouplošník s tlačně instalovanou pohonnou jednotkou, sklopnými křídly s jednokomorovým systémem vzpěr a ocasními plochami ve tvaru „T“. Pilotní kokpit byl umístěn v přídi aerodynamicky tvarovaného dřevěného člunového trupu.[1]: s. 28 První prototyp, jemuž bylo přiděleno sériové číslo N59, poprvé vzlétl v únoru 1918, poháněn osmiválcovým vidlicovým motorem Hispano-Suiza 8 o výkonu 200 hp (149 kW). Později byl vybaven motorem Sunbeam Arab o podobném výkonu.[3] V tomto období již ale Royal Naval Air Service provozovala letouny s kolovým podvozkem Sopwith Pup ze vzletových plošin na palubách válečných lodí, a úspěšné nasazení strojů Pup, a později také Camel, vedlo k opuštění programu N.1B. Druhý prototyp, sériového čísla N60, byl dodán rozebraný na náhradní díly pro prvý stroj a třetí prototyp N61 nebyl dokončen.[4]

Ačkoliv byl vývoj Supermarine Baby opuštěn, typ se přesto stal základem vývoje pozdějšího soutěžního speciálu Supermarine Sea Lion I, který se v roce 1919 zúčastnil závodu o Schneiderův pohár,[1]: s. 57 a stíhacího Supermarine Sea King.[1]: s. 52

SpecifikaceEditovat

Údaje podle Supermarine Aircraft since 1914[1]: s. 29

Hlavní technické údajeEditovat

  • Osádka: 1 (pilot)
  • Délka: 8,02 m (26 stop a 4 palce)
  • Rozpětí křídel: 9,29 m (30 stop a 6 palců)
  • Výška: 3,22 m (10 stop a 7 palců)
  • Nosná plocha: 28,7 m² (309 čtverečních stop)
  • Prázdná hmotnost: 770 kg (1 697 liber)
  • Maximální vzletová hmotnost: 1 407 kg (3 101,9 lb)
  • Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený vidlicový osmiválec Hispano-Suiza 8
  • Výkon pohonné jednotky: 200 hp (149,1 kW)

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 187 km/h (101 uzlů, 116 mph)
  • Praktický dostup: 3 260 m (10 700 stop)[3][p 1]
  • Vytrvalost: 3 hodiny letu
  • Výstup do výše 3 050 m (10 000 stop): 25 minut a 10 sekund[2]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. S motorem Sunbeam Arab.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Supermarine Baby na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Andrews a Morgan 1987
  2. a b Mason 1992, s. 125
  3. a b Bruce 1957, s. 647
  4. London 2003, s. 37

LiteraturaEditovat

  • ANDREWS, C.F.; MORGAN, E.B. Supermarine Aircraft Since 1914. 2. vyd. London: Putnam Books Ltd, 2003. ISBN 0-85177-800-3. (anglicky) 
  • BRUCE, J.M. British Aeroplanes 1914-18. London: Putnam, 1957. (anglicky) 
  • LONDON, Peter. British Flying Boats. Stroud: Sutton Publishing, 2003. ISBN 0-7509-2695-3. (anglicky) 
  • MASON, Francis K. The British Fighter since 1912. Annapolis, MD: US Naval Institute Press, 1992. ISBN 1-55750-082-7. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat