Suomi m/1931

finský samopal

Suomi m/1931 (Suomi M 31) je finský samopal zkonstruovaný na počátku 20. let 20. století a vyráběný v letech 19311944. Šlo o jeden z nejkvalitnějších a nejdražších samopalů první poloviny 20. století, který vytrval ve výzbroji ozbrojených sil severských zemí až do 80. let 20. století. Celkem bylo vyrobeno zhruba 80 000 kusů[2].

Suomi m/1931
Suomi m/1931 s bubnovým zásobníkem
Suomi m/1931 s bubnovým zásobníkem
TypSamopal
Místo původuFinskoFinsko Finsko
Historie služby
Ve službě1931–1998 Finsko (v aktivní službě do 80. let))
Používánaviz text
VálkyVálka o Gran Chaco[1]
Zimní válka
druhá světová válka
Historie výroby
KonstruktérAimo Johannes Lahti
Navrženo20. léta
VýrobceTikkakoski
Výroba19311944
Vyrobeno kusů~80 000
Základní údaje
Hmotnost4,6 kg
Délka870 mm
Délka hlavně314 mm
Typ náboje9 mm Luger
Ráže9 × 19 mm (nebo 7,65 × 21 mm)
Kadence750–900 ran/min
Úsťová rychlost396 m/s
Účinný dostřel~200 m
Zásobování municíschránkový dvouřadý zásobník na 20, 30 nebo 36 nábojů nebo čtyřřadý schránkový zásobník na 50 nábojů, nebo bubnový zásobník na 71 nábojů.

Vznik a výrobaEditovat

Tento samopal zkonstruoval Aimo Johannes Lahti jako zdokonalení předchozího vzoru M 26 , v ráži 7,65 mm Parabellum. Samopal Suomi se vyznačoval vynikající kvalitou, výdrží a spolehlivostí a to i v těch nejtěžších podmínkách. Jeho dlouhá hlaveň umožňovala mnohem přesnější střelbu než ostatní soudobé samopaly (údajně se z něj dalo účinně střílet na vzdálenost 300 metrů, oproti 50–100 metrům u ostatních soudobých zbraní tohoto typu). Jeho nevýhodou byla vysoká výrobní cena: využívalo se nejkvalitnějších materiálů, všechny důležité součástky byly vyráběny strojním opracováním jednolitých kusů oceli.

Licenční výroba probíhala rovněž ve švédské firmě Husqvarna jako vzor m/37-39, ve Švýcarsku u firmy Hispano-Suiza jako MP-43 a u dánské firmy Madsen pro potřeby německé a finské armády. Exportoval se mj. do Portugalska a Brazílie.

KonstrukceEditovat

Samopal má neuzamčený závěr. Napínací páka je samostatnou součástkou, používanou pouze pro natažení závěru dozadu, při střelbě je v krajní přední poloze a nepohybuje se. Pojistka umístěná před jazýčkem spouště slouží současně jako přepínač režimu střelby. Používají se schránkové nebo bubnové zásobníky munice různé kapacity od 20 do 71 nábojů. Zajímavostí byl schránkový čtyřřadý zásobník používaný za války, který se skládal ze dvou částí. Šlo tedy vlastně o dva spojené obvyklé zásobníky umístěné vedle sebe. Výstup z obou částí byl společný a měl tvar umožňující postupně podávání nábojů z levé a pravé strany. Hlaveň je chráněna pláštěm s ventilačními otvory. Čelní plocha pláště je skloněna pod určitým úhlem, čímž vytváří kompenzátor, který omezuje zdvih hlavně při střelbě. Sektorové hledí je stavitelné do 500 m. Existovalo několik modifikací například s nasazovacím bodákem nebo lehkou dvojnožkou.

Technické údajeEditovat

  • Ráže: 9 mm Luger
  • Délka zbraně: 870 mm
  • Délka hlavně: 314 mm
  • Hmotnost: 4,6 kg (7,0 kg s plným bubnovým zásobníkem)
  • Úsťová rychlost: 400 m/s
  • Teoretická kadence: 900 ran/min
  • Zásobník: a) bubnový (72 nábojů), b) schránkový (30 nábojů), c) schránkový čtyřřadý (50 nábojů)

PoužitíEditovat

Kromě Finské armády jej nakupovaly (a posléze samy vyráběly) i další státy: Dánsko, Švédsko a Švýcarsko. Do výzbroje jej těsně před rokem 1939 přijaly elitní polské policejní jednotky. Je zaznamenáno použití tohoto samopalu ve španělské občanské válce (oběma stranami) a posléze samozřejmě v zimní, pokračovací a laponské válce (na finské straně). Používal se rovněž ve válce mezi Bolívií a Paraguayí v letech 19321935, v Indonésii a Egyptě.

V roce 1944 byl výrobně náročný samopal Suomi m/31 nahrazen ve výzbroji výrobně jednodušším samopalem m/44, kopií sovětského samopalu PPS 43 pro náboj 9 mm Luger.
Rudá armáda zkoušela Suomi m/31 ve 30. letech, ale odmítla ji jako pro vojsko nevhodnou (podle posudku komise byla vhodnou maximálně pro zvláštní policejní útvary). Trpké zkušenosti získané za zimní války ji přiměly tento postoj přehodnotit. Původně se předpokládalo, že se prostě samopal Suomi začne v SSSR vyrábět, ale ukázalo se, že sovětský průmysl není schopen složité výrobní postupy dostatečně dobře napodobit. [zdroj?] Bylo proto rozhodnuto, že budou vyvinuty vlastní typy samopalů, a Suomi bude sloužit jen jako inspirace.

UživateléEditovat

Finsko  Finsko
Švédsko  Švédsko
Dánsko  Dánsko
Švýcarsko  Švýcarsko
Polsko  Polsko
Španělsko  Španělsko
Portugalsko  Portugalsko
Indonésie  Indonésie
Egypt  Egypt
Brazílie  Brazílie

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Thompson 2017, s. 6.
  2. VHU PRAHA [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Chris Chant: Pěchotní zbraně, Naše vojsko, Praha 2003, ISBN 80-206-0781-1
  • V. Dolínek, V. Francev, J. Šach: Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války, Nakladatelství Aventinum, Praha 2001, ISBN 80-7151-198-6
  • A. B. Žuk: Pušky a samopaly, Naše vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0150-3

Externí odkazyEditovat