Strana typu firmy

druh politické strany

Strana typu firmy,[1] také strana-firma[1] (anglicky: Business-firm party nebo také Entrepreneurial party)[2], je model politické strany, který v roce 1999 vytvořili Jonathan Hopkin a Caterina Paolucciová při zkoumání typologie italské strany Forza Italia a španělského subjektu Unie demokratického středu.[3]

CharakteristikaEditovat

Středobodem těchto stran je tzv. politický podnikatel,[2] s cílem možného prosazování obchodních zájmů skrze stranu.[4] Strany-firmy jsou řízeny autoritativním stylem, stranické struktury a rozhodovací procesy v těchto stranách jsou výrazně oslabeny ve prospěch politického podnikatele.[2][5] Ten stranu financuje a řídí nebo se na jejím řízení výrazně podílí,[2] a to stylem, který je podobný řízení skutečné firmy.[4] Pro tento model politické strany není důležité ideologické vyhranění. Jedná se o strany, které své postoje přizpůsobují aktuálním náladám veřejnosti. Voliče vnímá spíše jako povrchní konzumenty, než lidi vyznávající určité ideologie či hodnoty.[2] Dále je pro ně typické, že jejich vůdcové ovládají velkou část médií v zemi svého působení.[6] Na řešení různých problémů si tyto strany často najímají externí odborníky.[2]

Strany-firmy se podle Hopkina s Paolucciovou typicky etablují v zemích s krátkým či narušeným tradičním vývojem demokratické politiky, což obvykle signalizuje nízkou úroveň kontinuity politických stran i jejich malou institucionalizaci.[4] Podle politologa Miroslava Nováka firemní strany „využívají slabosti státu, který se snaží ovládnout“.[2]

PříkladyEditovat

Příklady těchto stran jsou v Česku ANO 2011 Andreje Babiše a Věci veřejné Víta Bárty. V Itálii mezi tyto strany patřila Forza Italia Silvia Berlusconiho.[2][4][7] Britský týdeník The Economist Babiše v roce 2013 označil za „českého Berlusconiho“.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Vít Hloušek. Věci veřejné: politické podnikání strany typu firmy [online]. Politologický časopis, 2012 [cit. 2017-12-06]. Dostupné online. DOI:10.5817/PC2012-4-322. (česky) 
  2. a b c d e f g h JUST, Petr; CHARVÁT, Jakub. Business-Firm Parties and the Czech Party System after 2010 [online]. Academia.edu, 2016 [cit. 2017-12-04]. S. 83–88. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Hopkin, Paolucci 1999: 308–310
  4. a b c d e BUREŠ, Oldřich. Private Security Companies: Transforming Politics and Security in the Czech Republic. [s.l.]: Palgrave Macmillan, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-137-47752-1. S. 98–99. (anglicky) 
  5. KOPEČEK, Lubomír; SVAČINOVÁ, Petra. Kdo rozhoduje v českých politických stranách? Vzestup nových politických podnikatelů ve srovnávací perspektivě [online]. Středoevropské politické studie, 2015 [cit. 2017-12-04]. Kapitola 6., 7., 8. a 9. [Dále jen: Kopeček, Svačinová]. Dostupné online. 
  6. Kopeček, Svačinová, kapitola 10. Média
  7. Kopeček, Svačinová, kapitola 1. Úvod, 10. Média

LiteraturaEditovat