Wikipedie

Vít Bárta

český ministr dopravy ČR, poslanec (2010–2013) a podnikatel

Vít Bárta (* 5. prosince 1973 Praha[2][3]) je český podnikatel a politik, v letech 2010–2013 poslanec Parlamentu České republiky a lídr politické strany Věci veřejné. Od července 2010 do dubna 2011 ministr dopravy České republiky.[4]

JUDr. Vít Bárta
Vít Bárta (2010)
Vít Bárta (2010)
11. ministr dopravy ČR
Ve funkci:
13. července 2010 – 21. dubna 2011
Předseda vládyPetr Nečas
PředchůdceGustav Slamečka
NástupceRadek Šmerda
5. předseda Věcí veřejných
Ve funkci:
16. února 2013 – 25. listopadu 2013
PředchůdceRadek John
NástupceJiří Kohout
4. předseda
Poslaneckého klubu Věcí veřejných
Ve funkci:
12. července 2011 – 18. dubna 2012
PředchůdceKarolína Peake
NástupceKateřina Klasnová
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
29. května 2010 – 28. srpna 2013
Stranická příslušnost
ČlenstvíVV (2010[1]–2015)
Narození5. prosince 1973 (50 let)[2][3]
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo[2]
ChoťKateřina Klasnová
VztahyMatěj Bárta (bratr)
Alma materPolicejní akademie ČR
Akadémia Policajného zboru v Bratislave
Profesepodnikatel, politik
NáboženstvíCírkev československá husitská
CommonsVít Bárta
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na funkci rezignoval po vypuknutí kauzy financování poslanců Věcí veřejných a odtajnění „Strategie 2009–2014“ agentury ABL. Jeho trestní stíhání bylo označeno za nezákonné. Vít Bárta byl zproštěn všech obvinění. Ministerstvo spravedlnosti poslalo Bártovi dne 30. listopadu 2014 omluvu za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním.[5]

V současnosti se Vít Bárta věnuje podnikání. Je jednatelem společnosti Rail Clinic s.r.o., která poskytuje služby v oblasti mobilního servisu nákladních železničních vagonů.

Mládí editovat

Vystudoval Policejní akademii České republiky v Praze, titul JUDr. získal na Akadémii Policajného zboru v Bratislavě. Již během studií začal podnikat jako OSVČ. Přednáší předmět komerční bezpečnost na Policejní akademii ČR.

Založení ABL editovat

V roce 1998 založil spolu s bratrem bezpečnostní agenturu ABL.[6] V říjnu 2008 předložil manažerům firmy ABL plán dalšího hospodářského růstu firmy zahrnující ovládnutí veřejného prostoru pomocí strany Věci veřejné a ovlivňování konkurenčních firem a zákazníků. Dokument obsahoval kromě jiného také návrh konkrétních metod ovlivňování, například infiltraci a sledování konkurence. Tajný materiál nazvaný „Strategie 2009–2014“ zveřejnila Mladá fronta DNES v dubnu 2011.[7]

Politická kariéra editovat

V letech 2010 až 2013 působil Vít Bárta jako poslanec Parlamentu České republiky a od února do listopadu[8] 2013 předseda strany Věci veřejné. Od července 2011 do dubna 2012 byl předsedou poslaneckého klubu strany. Do zvolení za předsedu Věcí veřejných byl považován za faktického lídra strany.[9] Od 13. července 2010 do 21. dubna 2011 byl ministrem dopravy České republiky.[4]

Volby do Poslanecké sněmovny 2010 editovat

 
Vít Bárta s vedením Věcí veřejných na Národní třídě v Praze v roce 2010 při vzpomínce na události 17. listopadu 1989

Ve volbách v květnu 2010 kandidoval jako nestraník za stranu Věci veřejné v Praze a současně dělal Věcem veřejným volebního manažera. Byl zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR[10] a stal se členem Nečasova kabinetu jako ministr dopravy. Po vstupu do vlády se po politickém tlaku postupně vzdal přímé kontroly nad agenturou ABL. Ještě v květnu 2010 firmu spoluvlastnil,[11] do začátku června 2010 byl předsedou dozorčí rady ABL.[6] Vzdal se platu na ministerstvu a peníze posílá na dobročinné účely.[12]

V listopadu 2010 přišel na půl roku o řidičský průkaz za jízdu bez řádné SPZ. Dostal také pokutu ve výši pěti tisíc korun.[13]

Ministr dopravy editovat

Při Bártově příchodu na ministerstvo nastaly radikální změny. Výpověď dostalo 17 procent ministerských úředníků, z nichž někteří byli podezřelí, že vynášeli citlivé údaje ministerstva.[14] Byly také ukončeny smlouvy na externí právnické služby podepsané Bártovým předchůdcem exministrem Řebíčkem (ODS). Dále odvolal z krajského ředitelství ŘSD v Ústeckém kraji Reného Kominíka.[15] Audit zadaný Bártou, který za Mott MacDonald vypracovala Miloslava Pošvářová, upozornil na řadu nesrovnalostí při stavbě Královopolských tunelů v Brně.[16] Osobně se sešel se statkářkou Ludmilou Havránkovou, která odmítala prodat pozemky určené pro stavbu dálnice D11 u Hradce Králové.[17] Jako nežádoucí na Ministerstvu Vít Bárta označil členy ODS T. Hrdličku, I. Rittiga, podnikatele R. Janouška a J. Jindru, kteří jsou označováni za kmotry či lobbisty.[18] Zablokoval a tedy o několik let zdržel stavbu některých regionálně významných dopravních staveb[19], nejvýznamnější stavba je Berounský tunel.

Kauza financování poslanců VV editovat

Počátkem dubna 2011 Bártu bývalý předseda VV Škárka a předsedkyně poslaneckého klubu VV Kristýna Kočí obvinili z uplácení a podali na Bártu trestní oznámení. Vzniklá kauza financování poslanců VV společně s dalšími okolnostmi, především odtajněním „Strategie 2009–2014“ firmy ABL, vedly 8. dubna 2011 k rezignaci Víta Bárty na ministerskou funkci. V pondělí 11. dubna předal premiér demisi prezidentu republiky,[20] který ji 21. dubna 2011 přijal. Ve funkci ministra dopravy Bártu nahradil dosavadní náměstek Radek Šmerda.

Bárta osobně popřel, že by kohokoliv uplácel a tvrdí, že šlo o půjčky.[21] Řekl doslova: „Já jsem třem kolegům půjčil, všem třem si opovažuju tvrdit, že to byli tykající kamarádi, částky od 100 do půl milionu korun a byla to bezúročná půjčka na jeden rok.“[22]

Bárta byl 13. dubna 2012 u Obvodního soudu pro Prahu 5 odsouzen za podplácení k trestu odnětí svobody na 18 měsíců, který mu byl podmíněně odložen na 30 měsíců.[23] Bárta se tehdy na místě odvolal.[24] Městský soud v Praze jako soud odvolací v listopadu 2012 původní rozsudek zrušil a případ vrátil k novému projednání obvodnímu soudu.[25][26] Trestní stíhání však bylo označeno za nezákonné. Vít Bárta byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. ledna 2013, sp. Zn. 3 T 8/2012, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2013, sp. zn. 61 až 48/2013, zproštěn všech obvinění vzhledem k tomu, že k trestnému činu nedošlo. Ministerstvo spravedlnosti poslalo Bártovi dne 30. listopadu 2014 omluvu za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním.[5] Ještě před rozhodnutím odvolacího soudu do věci zasáhl Nejvyšší soud, který část jednání obžalovaného Bárty, uskutečněné na jednání poslaneckého klubu VV, posoudil jako kryté poslaneckou imunitou a tudíž v tomto rozsahu ho vyjmul z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.[27] V dubnu 2014 policie začala vyšetřovat Jaroslava Škárku a Kristýnu Kočí kvůli křivému obvinění Bárty.[28]

Dne 31. října 2013 byl zadržen policií a spolu s ním plukovník Jan Petržílek, vedoucí odboru analytiky a informatiky Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality (ÚOKFK).[29] V lednu 2014 Nejvyšší soud zamítl dovolání státního zástupce proti dřívějšímu rozsudku, a tím byl Bárta definitivně zproštěn všech obvinění.[30]

Přes 8 let pak probíhalo soudní řízení o nároku Víta Bárty na náhradu škody za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním za údajnou politickou korupci.[14] Soud mu nakonec přiznal odškodnění ve výši téměř milionu korun.[31]

Předseda VV editovat

V únoru 2013 byl Vít Bárta, do té doby považovaný za neformálního šéfa strany Věci veřejné, zvolen předsedou strany a ve funkci tak nahradil Radka Johna.[32]

Vít Bárta na sjezdu vyhlásil novou strategii strany, založenou na boji proti tržním oligopolům a upozorňování na zákony, které jdou těmto oligopolům vstříc. Mezi Bártovy hlavní iniciativy patří boj proti hazardu, za jehož rozkvět na území ČR obviňuje ministra financí Miroslava Kalouska. Jeho ministerstvo totiž firmám provozujících výherní videoterminály dávalo povolení až do konce roku 2014.[33]

Dále za levnější potraviny, jejichž cena je podle Bártova tvrzení deformována špatným zákonem o Významné tržní síle. Bárta ale také bojuje proti exekucím a lichvě a předložil v souvislosti zákon, který měl za úkol zastropovat RPSN na 30 %. V srpnu 2013 na protest proti tomu, že Poslanecká komise pro práci kanceláře pověřila kancléře Poslanecké sněmovny, aby urychlil skartaci záznamů pohybu a návštěv poslanců v budově Sněmovny Bárta prohlásil, že klub VV předá Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu výpis pohybu poslanců VV a jejich návštěv sám a vyzval k obdobnému kroku ostatní poslanecké kluby.[34]

Volby do Poslanecké sněmovny 2013 editovat

Před volbami do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013, v kterých kandidoval v Plzeňském kraji jako lídr za Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury,[35] otevřel v lednu 2013 v Plzni svou vlastní politickou kavárnu s názvem PARTIE. V ní pravidelně pořádal debaty s občany a zároveň sloužila jako poslanecká kancelář a středisko plzeňské kandidátky Hnutí Úsvit Tomia Okamury.[36][37] Ve volbách Vít Bárta neuspěl o 175 hlasů[38], hnutí Úsvit nezískalo v Plzeňském kraji ani jeden mandát.[39]

Kvůli policejnímu vyšetřování v listopadu 2013 rezignoval na funkci předsedy Věcí veřejných, aby svou kauzou dále nepoškozoval stranu.[40]

Podnikání editovat

Od října 2018 se Vít Bárta věnuje podnikání. Jako jednatel společnosti Rail Clinic s.r.o. poskytuje služby v oblasti mobilního servisu nákladních železničních vagonů.[41][42]

Soukromý život editovat

Otec docent RNDr. Ivo Bárta, CSc. byl biolog, přednosta Ústavu obecné biologie na 3. LF UK, matka MUDr. Jiřina Bártová, CSc., působí na Ústavu obecné hygieny 3. LF UK, je členkou strany Věci veřejné a k roku 2010 byla zastupitelkou Prahy 1. Jeho pradědem byl lékař Jan Semerád.[12] Po střední škole studoval lékařství, které nedokončil.

V červenci 2010 se oženil s místopředsedkyní VV Kateřinou Klasnovou.[43] V roce 2016 byl pokřtěn a stal se členem Církve československé husitské.[44]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Bárta od počátku rozdával straníkům úkoly, Dobeš byl guru pro školství, idnes.cz, 18. května 2011
  2. ↑ a b c Bárta, Vít, 1973- [online]. Národní knihovna České republiky [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b BÁRTA, Vít. ŽIVOTOPIS [online]. vitbarta.cz [cit. 2023-12-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b hrad.cz - Prezident jmenoval členy vlády. www.hrad.cz [online]. [cit. 13-07-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-07-2010. 
  5. ↑ a b Soud definitivně osvobodil Bártu a Škárku. Obálková kauza VV končí. E15 [online]. CZECH NEWS CENTER, 2014-01-24 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Obchodní rejstřík, Mark2 Corporation Czech a.s., IČ 257 19 751
  7. ↑ Bárta šel do politiky kvůli zakázkám, vyplývá z jeho tajného plánu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2011-04-07 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ Bárta rezignoval na šéfa Věcí veřejných. Novinky.cz. Borgis. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. 
  9. ↑ Radek John formálně demisi nedal, ale krizi Nečasova kabinetu vyprovokoval. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2011-05-12 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  10. ↑ http://volby.cz/pls/ps2010/ps111?xjazyk=CZ&xkraj=1&xstrana=4&xv=2&xt=3 Volby do PSP ČR 2010
  11. ↑ Obchodní rejstřík, ABL, a. s., IČ 257 19 751; listina B 5692/SL 38
  12. ↑ a b Bez milionů bych trpěl, říká ministr Bárta. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-09-13 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ České noviny [online]. Česká tisková kancelář [cit. 08-11-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31-01-2016. ISSN 1213-5003. 
  14. ↑ a b Městský soud v Praze opět prohlásil nárok Víta Bárty na odškodnění za promlčený. SECURITY magazín [online]. Security Media, 2020-02-18 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. ISSN 1210-8723. 
  15. ↑ Za předražené opravy silnic stíhá policie dvě osoby. Novinky.cz. Borgis. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. 
  16. ↑ O brněnské tunely se zajímá protikorupční útvar, stály o miliardy víc. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-09-09 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ Statkářka Havránková spor o půdu pro D11 ukončila, zbývá její sestra. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2011-11-29 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ Bárta zakázal vstup na ministerstvo čtyřem lobbistům v čele s Janouškem. Novinky.cz. Borgis. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. 
  19. ↑ Silničáři počítají s dokončením obchvatů Chrudimi a Svitav v roce 2021. iDNES.cz [online]. MAFRA, 22.10. [cit. 2018-01-08]. Roč. 2017. Dostupné online. 
  20. ↑ Premiér Nečas předal prezidentovi Klausovi demisi Bárty, Mediafax.cz, 11.4.2011. www.mediafax.cz [online]. [cit. 11-04-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 18-07-2011. 
  21. ↑ Bárta popřel, že by si kupoval loajalitu. Škárkovi jsem půjčil, tvrdí. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2011-04-06 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  22. ↑ SEDLÁČKOVÁ, Veronika. Vít Bárta: Pan Škárka s Kristýnou Kočí obrátili mou půjčku v úplatek. Český rozhlas Radiožurnál [online]. Český rozhlas [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-27. 
  23. ↑ Koncept rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 [online]. MAFRA [cit. 2012-04-21]. Dostupné online. 
  24. ↑ NOHL, Radek: Bárta dostal podmínku. Škárka tři roky ve vězení - článek na serveru Aktuálně.cz, dostupné on-line
  25. ↑ Kauza Bárta & Škárka. Politické intrikaření není trestné, uvedl soud. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2012-12-19 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  26. ↑ BLAŽEK, Vojtěch. Všechno je jinak: Bárta ani Škárka nic nespáchali, rozhodl odvolací soud. Hospodářské noviny. Economia, 2012-12-19. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. 
  27. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2012, sp. zn. 11 Tcu 135/2012
  28. ↑ Policie vyšetřuje Škárku a Kočí kvůli křivému obvinění Bárty. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  29. ↑ Vít Bárta byl zadržen. A také plukovník protikorupční policie.. www.ceskapozice.cz [online]. [cit. 01-11-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-11-2013. 
  30. ↑ Exposlanci Bárta se Škárkou jsou definitivně osvobozeni Archivováno 27. 1. 2014 na Wayback Machine., ceskenoviny.cz, 24. 1. 2014
  31. ↑ Bárta dostal milionové odškodnění za nezákonné stíhání v kauze kolem Béma a Janouška. ČT24 [online]. 2023-06-06 [cit. 2023-06-06]. Dostupné online. 
  32. ↑ Neformální šéf "Véček" Bárta se nechal zvolit předsedou. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-02-16 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  33. ↑ Odpůrce heren: Kalousek je hlavou hazardní mafie, měl by skončit. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2013-04-12 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  34. ↑ Poslanci chtějí urychleně skartovat policií požadované materiály. Novinky.cz. Borgis. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. 
  35. ↑ Bárta půjde do voleb za Okamurovo hnutí, bude lídrem v Plzeňském kraji [online]. MAFRA, 2013-09-09 [cit. 2013-09-09]. Dostupné online. 
  36. ↑ Jurečkovu rakvičku či Pospíšilovu čokošpičku? Bárta loví voliče v Plzni. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2013-05-05 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  37. ↑ Archivovaná kopie. www.regionpodlupou.cz [online]. [cit. 2013-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-04. 
  38. ↑ Vít Bárta: Místo imunity zatčen. Chybělo 175 hlasů. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-11-01 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  39. ↑ Okamurův Úsvit se dostal do Sněmovny, ale bez Víta Bárty. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2013-10-26 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  40. ↑ Bárta kvůli policejnímu vyšetřování opustil post šéfa Věcí veřejných [online]. MAFRA, 2013-11-26 [cit. 2013-11-26]. Dostupné online. 
  41. ↑ Exministr dopravy Vít Bárta o soudu, podnikání na železnici a koni Tristanovi. E15 [online]. CZECH NEWS CENTER, 2019-11-03 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  42. ↑ Výpis z obchodního rejstříku [online]. 2020-02-18 [cit. 2020-02-18]. Dostupné online. 
  43. ↑ VIDEO: Véčkaři Klasnová a Bárta se vzali, sňatek slavili ve vrtulníku. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-07-10 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  44. ↑ Tomáš Pergler, Jiří Pšenička. Víra mě srovnala, říká Topolánek. Nechal se pokřtít, stejně jako Gross či Vít Bárta. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-24-12 [cit. 2020-01-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vít_Bárta&oldid=23532325“