Starý svatojánský hřbitov

hřbitov v Lipsku

Starý svatojánský hřbitov (německy Alter Johannisfriedhof) je nejstarší hřbitov na území saského města Lipsko v Německu.

Starý svatojánský hřbitov
Lokalita
StátNěmecko
ObecLipsko
Adresamezi ulicemi Täubchenweg a Prager Straße
Zeměpisné souřadnice
Starý svatojánský hřbitov
Starý svatojánský hřbitov
Specifikace
KostelKostel svatého Jana Křtitele
Výstavba1278
Datum zrušení1848
Počet hrobůcca 280.000
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Nejstarší zmínky o hřbitově sahají do roku 1278. V té době náležel k pozemkům svatojánského špitálu (Johannisspital), jež fungoval jako leprosárium, pod správou již zaniklého svatojánského kostela. Zprvu sloužil výhradně k pochovávání zemřelých na lepru. Roku 1476 došlo na kurfiřtský pokyn k rozšíření hřbitova a zároveň k povolení na něm pochovávat i osoby bez lipského městského práva. V roce 1536 učinil saský vévoda Jiří Vousatý svatojánský hřbitov hřbitovem veřejným pro město Lipsko, což vedlo k markantnímu zvýšení kapacity dosavadních míst k pohřbívání. Během třicetileté války byl hřbitov zpustošen. Ani v závěru napoleonských válek neunikl svatojánský hřbitov devastaci. Stal se útočištěm pro zraněné vojáky a válečné zajetce, kteří bydleli v hrobkách a dřevo ze starých rakví využívali k rozdělávání ohňů. Detailně byl ponurý začátek 19. století nesoucí se na vlně zkázy hřbitova zmapován v pamětech tehdejšího hrobaře Johanna Daniela Ahlemanna.
Do roku 1850 vznikla celkově čtyři hřbitovní oddělení. Jelikož se dostačujícího místa stále nedostávalo, došlo v letech 1827–1863 k poslednímu navýšení kapacity hřbitova otevřením pátého oddělení. Od roku 1846 se začal k pohřbívání využívat nedaleký Nový svatojánský hřbitov.[1] V roce 1894 byly při přestavbě lodi bývalého kostela svatého Jana Křtitele nalezeny ostatky barokního hudebního skladatele Johanna Sebastiana Bacha.
V souvislosti s rozšiřováním okolních ulic a školy Gutenbergschule byla značně zredukována plocha pátého hřbitovního oddělení, čímž se narušila původní situaci hrobů. Další nenávratnou změnu zaznamenal hřbitov v letech 1925–1929, kdy v prvním a druhém hřbitovním oddělení vznikl komplex Grassimuseum. Mezi léty 1981–1995 probíhala rozsáhlá sanace starého svatojánského hřbitova a následně byl hřbitov 21. června 1995 slavnostně znovuzpřístupněn veřejnosti a prohlášen památkou.

Pohřbení editovat

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alter Johannisfriedhof na německé Wikipedii.

  1. PAUL, Alfred E. Otto. Der Alte Johannisfriedhof zu Leipzig. Leipzig-Lese [online]. [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy editovat