Wikipedie

Stará sokolovna v Olomouci

kulturní památka České republiky na území obce Olomouc
(přesměrováno z Stará sokolovna (Olomouc))

Olomoucká stará sokolovna je budova v Olomouci. Nachází se na Sokolské ulici č. 7, dříve Bělidla čp. 586. Jde o původní klasicistní dům z roku 1810, upravený v roce 1834.[1] V roce 1867 budovu zakoupila židovská komunita a vytvořila z ní židovský obecní dům s modlitebnou. V roce 1900 dům odkoupil Sokol a zřídil zde svou sokolovnu.[2] Od roku 1918 podle ní nese celá ulice jméno, přestože spolek v roce 1925 budovu odprodal a přesunul do nové sokolovny.[3]

Stará olomoucká sokolovna
Sokolská 7 v roce 2022
Sokolská 7 v roce 2022
Základní informace
Slohklasicismus
Výstavba1810
Přestavba1834
Poloha
AdresaSokolská 7, Olomouc, ČeskoČesko Česko
UliceSokolská
Souřadnice49°35′47,34″ s. š., 17°14′54,95″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky13735/8-3732 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

 
Západní strana budovy (s arkýřem)

Budova byla postavena v roce 1810 jako klasicistní, v roce 1834 pak byla dále upravena.[1] Od roku 1863 sloužilo první patro domu jako židovská modlitebna, v roce 1867 pak židovská obec zakoupila celou budova. Až do konce 19. století ji užívala jako svůj obecní dům.[2] V roce 1897 byla dokončena synagoga na náměstí Marie Terezie (pozdější Palachovo náměstí) a patro staré budovy přestalo sloužit jako modlitebna.[4] Do roku 1877 ležela budova na ulici Horní Bělidla, pak došlo ke sjednocení se Středními a Dolními Bělidly a ulice se začala označovat pouze jako Bělidla.[3]

V roce 1900 budovu zakoupila Jednota sokolská a zřídila zde svou první sokolovnu – do stavby se přesunuli z provizorní „dřevěné sokolovny“, která byla funkční v letech 1897 až 1900 a stála vedle cyklodráhy u nádraží.[5] Budova sloužila spolku do roku 1925, kdy se začala stavět nová sokolovna na třídě Karla IV. (později třída 17. listopadu), dokončená pak v roce 1928. V březnu roku 1925 byla stará sokolovna odprodána nemocenské pokladně obchodního grémia „pro účely pokladní“.[6] Funkce stavby se podepsala na názvu ulice, ta byla v roce 1918 přejmenována na Sokolskou. Toto označení jí vydrželo až do 21. století, s výjimkou okupačních let 1939–1945, kdy byla znovu nazývána Běličskou (Pilten).[3]

Po prodeji sloužila bývalá sokolovna především spolku Českoslovanská obchodní beseda (ČOB), která v sále pořádala plesy.[7] V budově však probíhaly také a hospodářské kurzy jako kurz zemědělského účetnictví.[8] Po válce dával v sále budovy taneční hodiny přerovský taneční mistr Jan Libiger.[9] V období socialismu sloužil dům především účelům okresního výboru Československého svazu tělesné výchovy a sportu.[10] 18 11. 1961 bylo v budově otevřeno šachové středisko mládeže.[11] Kromě společenských prostor se v domě nacházejí také byty, v jednom z nich bydlel redaktor Adolf Kubiš.[12]

 
Podokenní reliéf na budově
 
Sokolská 7 v roce 2012

Ve 21. století si v budově zřídila centrum Základní umělecká škola Campanella a Kulturní a společenské centrum ArtUm, které od roku 2015 pořádá v prostorách budovy koncerty, výstavy, divadelní představení a workshopy. V bývalé sokolovně sídlí také kavárna Déjàvu.[13] Historický interiér sálu byl rekonstruován, zachována byla dubová podlaha a štukové omítky, nově bylo instalováno osvětlení, jeviště, zrcadlová stěna a závěsy.[14]

Vzhled editovat

Dům byl naposledy výrazněji přestavěn v roce 1834. Zachovalo původní průčelí.[1] Na konci 19. století byl ještě upraven, patrně architektem Jakobem Gartnerem. Budova má tři podlaží. Její průčelí je vyzdobeno antikizujícím portálem a šesti shodnými podokenními reliéfy, každý z nich zobrazuje tři postavy, údajně biblické. Na boční štít navazuje arkýř, u kterého je možné, že sloužil k uložení tóry, avšak vzhledem k orientaci na západ to není pravděpodobné.[2]

Reference editovat

  1. ↑ a b c BISTŘICKÝ, Jan. Olomouc: průvodce městem a okolím. Olomouc: Votobia, 1998. 221 s. ISBN 80-7198-243-1. S. 135. 
  2. ↑ a b c KLENOVSKÝ, Jaroslav; PAPOUŠEK, Miroslav. Židovská obec v Olomouci: Historie, osobnosti, památky. Olomouc: Židovská obec, 1998. 43 s. S. 15. 
  3. ↑ a b c TICHÁK, Milan. Lexikon olomouckých ulic. Olomouc: Burian a Tichák, 2009. 177 s. ISBN 978-80-87274-02-6. S. 127. 
  4. ↑ KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Moravy a Slezska. Ostrava: ERA, 2001. 218 s. ISBN 80-86517-08-X. S. 140. 
  5. ↑ TRAPL, Jiří; TRAPL, Miloš. Tělovýchova a sport. In: SCHULZ, Jindřich. Dějiny Olomouce I.. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. ISBN 978-80-244-2368-5. S. 72.
  6. ↑ Olomoucká sokolovna. Národní listy. Březen 1925, roč. 65, čís. 86, s. 4. ISSN 1214-1240. 
  7. ↑ ČOB v Olomouci. Moravský večerník. Leden 1930, roč. 9, čís. 9, s. 6. ISSN 2533-4646. 
  8. ↑ Okresní osvětový sbor v Olomouci. Moravský večerník. Listopad 1930, roč. 9, čís. 266, s. 4. ISSN 2533-4646. 
  9. ↑ Šachové středisko mládeže. Stráž lidu: měsíčník levicové orientace. Červenec 1945, roč. 2, čís. 43, s. 4. ISSN 1805-0190. 
  10. ↑ KAPRAS, Jan. Haná. Praha: Olympia, 1970. 190 s. S. 137. 
  11. ↑ Šachové středisko mládeže. Stráž lidu: měsíčník levicové orientace. Listopad 1961, roč. 42, čís. 90, s. 4. ISSN 1805-0190. 
  12. ↑ KOLÁŘ, Bohumír. Z paměti literární Olomouce 2. Olomouc: Vlastivědná společnost muzejní, 2006. 446 s. ISBN 80-7182-206-X. S. 19. 
  13. ↑ Olomoucké ulice jak je (ne)znáte – Sokolská. Olomoucká Drbna [online]. Trima News, 7. 11. 2016 [cit. 6.6.2022]. Dostupné online. 
  14. ↑ Sál Sokolská 7 [online]. Artera Atelier [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stará_sokolovna_v_Olomouci&oldid=23576449“