Otevřít hlavní menu

Historie spropitnéhoEditovat

Historie spropitného sahá až do 18. století, kdy se poprvé objevil termín „tip“ v Anglii. Tento anglický termín vznikl slangově pravděpodobně ze slov „to give.“ Oficiálně bylo slovo „tip“ poprvé použito jako sloveso ve hře George Farquhara – The Beaux Stratagem, kde znázorňovalo zbytečné a bezdůvodné obdarování něčeho tabu, neboli nějaké nezákonné směny peněz. Brzy začínali muži z vyšších vrstev dávat spropitné v kavárnách a restauracích a tím si pojistili ochotu číšníků. Po občanské války začala do Evropy cestovat Američané převzali tento tehdy evropský zvyk a rozšířil se po celém světě. České slovo „dýško“ vychází z německého slova diskretion, což znamená diskrétnost.[3]

Ekonomický problémEditovat

Teoreticky, způsob odměňování zaměstnanců na bázi spropitného by měl zaměstnance motivovat k lepším výkonům na pracovišti. Mnoho manažerů stále věří, že spropitné má pozitivní vliv na výkon zaměstnanců.[4]

Studie však prokázali, že spropitné je často diskriminační a závisí spíše na pohlaví, věku nebo barvě vlasů, a se skutečným výkonem pracovníků má jen málo společného.[5][6]

Spropitné, které podnik nebo zaměstnanec obdrží samozřejmě podléhá daňové povinnosti a daň by tedy měla být vždy poctivě odvedena. Když spropitné hradí zákazník kartou, údaj je dohledatelný. Když však platí hotově, dohledat údaje je složitější.[7]

Dalším problémem je, že úplatky se často dají skrýt pod záminkou spropitného.

DiskriminaceEditovat

Finanční odměňování na základě dobrovolných příspěvků zákazníků je úrodnou půdou pro diskriminaci na pracovišti. Studie naznačují, že někteří mají podstatně velké výhody před ostatními.

V knize Freakonomie píší spisovatel Stephen Dubner a ekonom Steven Levitt o problému, který kvůli spropitnému vzniká. Autoři zmiňují studii provedenou Michaelem Lynnem, která prokázala, že atraktivní číšnice dostávají vyšší spropitné než méně atraktivní číšnice. U mužů vzhled nehraje velkou roli. Studie také ukazuje, že číšnice s blond vlasy dostávají vyšší spropitné než číšnice s tmavými vlasy, hubené číšnice dostávají vyšší spropitné než číšnice plnějších postav.[8]

V knize můžeme najít i rozhovor s ženou, která tvrdí, že přišla o zaměstnání, protože manažer jí řekl, že její vzhled není v souladu s vizáží restaurace. “Nevím, jestli to bylo proto, že jsem kypřejší než ostatní dívky, nebo že mám tmavší pleť” vyjádřila se dotazovaná.[9]

Jak je vnímáno spropitné v různých zemíchEditovat

Asijské země[10]Editovat

ČínaEditovat

Ve většině asijských zemí je dobrý servis samozřejmostí a není zvykem nechávat spropitné za služby. Pouze v luxusních hotelech a restauracích je obvyklé zanechat malé spropitné například kurýrovi. Ve městech jako Hong Kong nebo například Shenzen je spropitné už trochu obvyklejší, jelikož se jedná o turistická místa. V některých restauracích si může obsluha zaúčtovat poplatek za služby do celkové ceny. Ani tady ale není nezdvořilé, pokud se rozhodneme nevěnovat obsluze spropitné.

JaponskoEditovat

V Japonsku není vůbec obvyklé, aby lidé zanechali spropitné, dokonce to může být pro Japonce velmi urážlivé. Lidé to mohou pochopit špatně a může vzniknout zmatení, nebo dokonce obvinění z nelegálního uplácení. V Japonsku se platí zpravidla při odchodu z restaurace u pokladny a není zdvořilé předávat spropitné obsluze do ruky. Pokud se jedná například o luxusní hotely a opravdu chceme zanechat spropitné, je slušné dát ho do speciální obálky.

IndieEditovat

V Indii opět není běžné zanechat spropitné, ale pokud se pro to rozhodneme, určitě tím neurazíme, naopak, je to velmi oceněno. Stejně jako u ostatních zemí, v luxusních hotelech nebo restauracích je možné, že si obsluha započte do účtu poplatek za služby, není ale třeba potom cenu zaokrouhlovat.

IndonésieEditovat

V Indonésii je zanechání spropitného poměrně běžné, hlavně v turistických oblastech jako je například Bali nebo Lombok. Většinou se očekává základní spropitné, tedy 10% z celkové útraty. Například na Bali je spropitné očekáváno hlavně v masážních salonech, či masážních stáncích, kde je slušné dát masérovi spropitné alespoň 15% z celkové ceny.

MalajsieEditovat

V Malajsii spropitné není běžnou záležitostí, není tedy očekáváno u žádných služeb, v restauracích je ale možné, že si obsluha započítá do Vašeho účtu 10% ceny jako poplatek za obsluhu, není ale obvyklé, aby zákazník cenu navyšoval, může ji spíše zaokrouhlit. Výjimkou jsou opět luxusní hotely pro náročné turisty nebo významné turistické střediska.  

Jižní KoreaEditovat

V Koreji je zanechání spropitného vnímáno spíše jako urážlivé a neslušné, restaurace a hotely si započítávají 10 % z ceny jako poplatek, ale není slušné cenu dále zvyšovat nebo zaokrouhlovat zákazníkem. Situace se spropitným je zde podobná jako například v Japonsku a jiných asijských zemích.

SingapurEditovat

Singapur má k spropitnému stejný postoj jako ostatní asijské země. Spropitné si zde obsluha započítá do účtu sama, většinou 7% – 10% a není slušné od zákazníka, aby dále cenu navyšoval. Může to být pochopeno jako urážka nebo nelegální úplatek.

Tchaj-wanEditovat

V této zemi je obvykle poplatek za obsluhu započten již v celkové ceně Vašeho účtu, přesto se ale najdou podniky, kde tento poplatek započten není, a tak není špatné nechat běžné spropitné ve výši 10% ceny. Tento poplatek ale není určen pro obsluhu, peníze jdou většinou státu do jeho „obecných příjmů.“

Evropské země[11]Editovat

AlbánieEditovat

Albánie je země velmi oblíbená turisty a zde je spropitné vždy očekáváno, téměř ve všech službách, ať už v restauraci, hotelu, taxi služby nebo u průvodce. Spropitné ve výši 10% z celkové útraty je v podstatě vyžadováno, mnohdy je vhodné zanechat spropitné i vyšší.

RakouskoEditovat

V Rakousku není spropitné vyžadováno, je však často očekáván jako slušnost, většinou je vhodné 5% - 10% z celkové útraty. Často toto záleží na úrovni restaurace či hotelu, ve standardní restauraci je běžné zaokrouhlit cenu na další euro, v lepších restauracích už jsou vhodná procenta z ceny.

ChorvatskoEditovat

V Chorvatsku je spropitné běžné a je bráno jako slušnost, vzhledem k tomu, že většinou zaměstnanci restaurací pracují za minimální mzdu a spropitné je pro ně důležitý příjem. Pokud zákazník nezanechá spropitné, značí to nespokojenost s jídlem či obsluhou. Slušné je tedy zanechat spropitné, ale v hotovosti, jelikož při platbě kartou obsluha spropitné nedostane.

DánskoEditovat

V Dánsku je dané zákonem, že poplatek za službu musí být zahrnut v účtence, není tedy obvyklé nechávat další spropitné a není to v této zemi vyžadováno.

FinskoEditovat

Ve Finsku se spropitné nikdy neočekává a není vůbec obvyklé pro místní občany, jelikož bývá stejně jako v Dánsku zahrnuté v ceně. Ve Finsku nikdy nebylo zvykem, aby zákazník nechával obsluze spropitné, protože to nejde ruku v ruce s vyznáním Finů, které zdůrazňuje skromnost.

FrancieEditovat

Francouzské právo vyžaduje zahrnutí poplatku za služby přímo do účtu, proto není od zákazníka vyžadováno, někdy ale díky tomuto způsobu personál nedostane nic ze spropitného, i přesto, že číšníci většinou žijí z minimální mzdy. Proto není na škodu zanechat dýško v hotovosti přímo pro obsluhu. Ve velkých městech a turistických zónách je spropitné oceněno, ale na francouzském venkově je možné, že bude bráno pohrdavě. Jediný případ, kdy se ve Francii opravdu očekává menší spropitné, je účast na představení v soukromých divadlech.

NěmeckoEditovat

V Německu sice není spropitné povinné, ale je mnohdy vyžadováno jako slušné projevení vděčnosti či spokojenosti. Mnozí lidé jsou zde proti spropitnému, protože díky spropitnému zaměstnavatelé dávají svým zaměstnancům minimální mzdy a očekávají, že si zbytek vydělají právě na spropitném. Lidé jsou toho názoru, že kdyby se spropitné zakázalo, zaměstnavatel by musel dát zaměstnavateli dobrou základní mzdu a tak by měli zaměstnanci jistotu stálého vyššího příjmu. V Německu je nezákonné účtovat poplatek za službu bez souhlasu zákazníka, je tedy běžné, že v restauraci je na to upozorněno předem, a poté je 10% z ceny započítáno v účtu. Časté jsou i nápisy v supermarketech, které říkají „prosím zaokrouhlete.“ Tyto částka navíc, která se nasbírá v supermarketu je určena pro charitu.

MaďarskoEditovat

V Maďarsku bývá téměř vždy zahrnuto spropitné v ceně, pokud ne, je samozřejmost, že zákazník zanechá spropitné ve výši alespoň 10% nehledě na kvalitu služby. V Maďarsku je velmi časté zanechávání spropitného lékařům, i když je to nelegální.

IrskoEditovat

Pro Iry bývá běžné zaokrouhlit celkovou cenu směrem nahoru nebo zanechat drobné na stole. V hotelech nebo taxi službách není obvyklé nechávat spropitné.

IslandEditovat

Na Islandu opět není „tipování“ běžné, přesto to ale turisté dělají a je to vnímáno jako vděk a spokojenost se službou.

ItálieEditovat

V Itálii, samozřejmě kromě Říma, není tolik obvyklé zanechat spropitné, jelikož bývá opět zahrnuto v celkové útratě. Aby nedocházelo k nedorozumění, je často zdůrazněno i v menu, že poplatek za službu bude zahrnut na Vašem účtu. Další věnování spropitného je tedy vnímáno jako vděk nebo ocenění velmi kvalitní služby, či jídla.

RuskoEditovat

V Rusku je zvykem zanechat 10% spropitného. Turistům je doporučováno, že pokud si přejí zanechat spropitné v restauraci, musí ho předat v hotovosti přímo obsluze do ruky, protože v případě, že jej nechají na stole, vezme si ho vedoucí restaurace a k obsluze se již nedostane. Funguje to tak i v jiných situacích, kdy se vždy doporučuje mít spropitné připravené v hotovosti.  

SlovinskoEditovat

Ve Slovinsku bývá zvykem, zanechat spropitné ve výši 5-10%, ale záleží na výši částky. Občané jsou tedy zvyklí, že vždy zanechají malé spropitné i například v taxi, či na poště.  

SlovenskoEditovat

Na Slovensku není spropitné povinností ani nutností, což znamená, že pokud si zákazník bude přát zanechat spropitné, bude to pouze na něm, zda ano a jak velkou částku.  

Česká republika

V České republice není tradicí, že by zákazník vždy dal obsluze spropitné, V nejčastějších případech je obsluha obdarována spropitným jen pokud je vše perfektní a stane se něco mimořádného například. Zároveň je u Čechů zvykem, že než aby dali spropitné procentuálně, tak pouze zaokrouhlí danou částku nahoru a automaticky zbytek je pro obsluhu.  

Španělsko  Editovat

Ve Španělsku bývá spropitné zaokrouhleno již v ceně, nicméně obvykle se obsluze dává navíc dalších 5-10% v hotovosti jako poděkování za příjemný zážitek. Je ale také pravda, že pokud další spropitné není přidáno, není to žádný přešlap, jen je na to v dnešní době obsluha již navyknutá. Neslušný krok od obsluhy by avšak byl, pokud by si spropitné zaokrouhlila do ceny sama.  

Portugalsko  Editovat

V Portugalsku podobně jako ve Španělsku zaokrouhleno již v ceně, proto pokud má zákazník zájem, může obsluze zanechat dalších 5-10% v hotovosti, pokud byl nadmíru spokojen. Opět je zde zvykem, že zákazník žádné další spropitné přidávat nemusí a zároveň obsluh si ho do ceny nesmí zaokrouhlit sama.

ŠvédskoEditovat

Ve Švédsku stejně jako v Dánsku je spropitné zahrnuto v ceně. Proto, pokud si zákazník přeje zanechat nějaké drobné navíc, může, ale není to jeho povinností.  

TureckoEditovat

V Turecku se spropitné nazývá bakšiš. Ten je zvykem zanechat obsluze vždy, jinak se cítí, že neudělala něco v pořádku. Zvykem je nechat kolem 10% z útraty ale opět pouze jen v hotovosti a předat jej nenápadně, aby nevzbudil pozornost ostatních.  

Spojené Království  Editovat

Ve Spojeném Království je zvykem stejně jako v ostatních anglicky mluvících zemích nechat jedno z nejvyšších spropitných a také je tam očekávané. V restauracích s obsluhou se nechává 10% z ceny a více, ale v barech, kde lidé obsluhovaní nejsou, se se spropitným až tolik neočekává. Samozřejmě stává se i to, že pokud obsluha dospěje k názoru, že zákazník není o této tradici informován, je schopna mu naúčtovat 10-12% z ceny jako spropitné pro ni samou.

MexikoEditovat

V Mexiku je časté „tipovat“ 15-20% z ceny, ale pouze v hotovosti a nenápadně. Spropitné v ceně zahrnuto není a zároveň mají svou vlastní měnu, takže pokud člověk předá spropitné v amerických dolarech, tak to problém není, ale místní obyvatelé jsou radši za míšní měnu.  

Karibik  Editovat

V Karibiku podobně jako v Mexiku je slušné věnovat spropitné ve výši 15-20% z celkové ceny v hotovosti. Obsluha na spropitné velmi sází, ačkoliv ho nemá zahrnuto v ceně, tudíž ne vždy ho od zákazníka dostane.

Severní Amerika [12]Editovat

Kanada  Editovat

V Kanadě je spropitné slušností a i když není zahrnuto v ceně, je nutné personálu nějaké dát. Obvykle se dává 15-20% z ceny, ale záleží na kvalitě obsluhy a celkovém zážitku zákazníka.

USAEditovat

V USA stejně jako v Kanadě není spropitné zahrnuto v ceně, ale je nutností pro personál. Je zvykem dát 15-20% z výše útraty, dle spokojenosti zákazníka. Zároveň, pokud zákazník nechá spropitné menší než 15%, považuje se to za neslušnost, či za vysokou nespokojenost zákazníka.

BolívieEditovat

Bolívie je známá svými tržnicemi, kde se dá dobře smlouvat s prodejci. Spropitné zde není třeba platit, ale je vítáno, pokud si ho zákazník přeje zanechat. Často zde prodejci se zákazníky smlouvají, než se dostanou ne nějakou optimální cenu pro ob strany.  

Spropitné v některých dalších jazycíchEditovat

V některých zemích se spropitné neočekává (např. v Číně) a někde je dokonce považováno za společensky nepřijatelné (např. v Japonsku).[2]

Podobné výrazyEditovat

  • V češtině se používá též slovo tuzér, které se většinou používá u jiných než výše jmenovaných služeb, například v hotelu.
  • Slovo marže též představuje navýšení ceny o několik procent; jedná se ale o ryze ekonomický pojem, který si určuje sám obchodník.
  • Pro islámský svět existuje termín bakšiš; rozdíl od spropitného se liší v tom, že bakšiš se nutně nevydává jen za určitou protislužbu, ale též na prosbu žebráků, poutníků a sociálně slabších. Rozdávání bakšiše muslimové berou jako samozřejmost a jednu z věcí, která patří k jejich víře.

ReferenceEditovat

  1. a b http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=di%C5%A1krece
  2. a b Spropitné v cizině, iHned.cz, 11. 6. 2008
  3. Spropitné, tipy, tuzéry, dýška…. www.jidloaradost.ambi.cz [online]. [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (česky) 
  4. REEKIE, W. Duncan. Macroeconomics. Robert J. Barro, Macroeconomics, John Wiley & Sons Inc., New York 1984. Managerial and Decision Economics. 1985-09, roč. 6, čís. 3, s. 197–198. Dostupné online [cit. 2019-11-27]. ISSN 0143-6570. DOI:10.1002/mde.4090060323. 
  5. &NA;. Troglitazone should be banned says US consumer group. Inpharma Weekly. 1998-08, roč. &NA;, čís. 1150, s. 21. Dostupné online [cit. 2019-11-27]. ISSN 1173-8324. DOI:10.2165/00128413-199811500-00040. 
  6. PERINA, Kaja. Check, please. PsycEXTRA Dataset [online]. 2005 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. 
  7. KUČEROVÁ, Dagmar. Jak na spropitné v souladu se zákonem. Podnikatel.cz [online]. [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. (česky) 
  8. &NA;. Troglitazone should be banned says US consumer group. Inpharma Weekly. 1998-08, roč. &NA;, čís. 1150, s. 21. Dostupné online [cit. 2019-11-27]. ISSN 1173-8324. DOI:10.2165/00128413-199811500-00040. 
  9. &NA;. Troglitazone should be banned says US consumer group. Inpharma Weekly. 1998-08, roč. &NA;, čís. 1150, s. 21. Dostupné online [cit. 2019-11-27]. ISSN 1173-8324. DOI:10.2165/00128413-199811500-00040. 
  10. A few tips on handling gratuities worldwide. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 927225241. 
  11. LOOSE, Cindy; POST, Washington. A few tips on handling gratuities worldwide. SFGate [online]. 2006-04-27 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 
  12. LOOSE, Cindy; POST, Washington. A few tips on handling gratuities worldwide. SFGate [online]. 2006-04-27 [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat