Spor mechanicistů a dialektiků

Polemika mechanicistů a dialektiků byla všesvazová diskuse v sovětské filozofii.

Po Leninově smrti se pokoušela skupina mechanistů revidovat dialektický materialismus z mechanistického hlediska.[1] V roce 1924 se objevily na stránkách teoretických odborných časopisů (Bolševik, Pod znameněm marksizma aj.), v monografiích apod., pokusy jednotlivých filozofů a přírodovědců (Ljubov Axelrodová-Ortodoxová, Sándor Varjas, Vladimir Sarabjanov, Ivan Skvorcov-Stěpanov, syn Klimenta Timirjazeva Arkadij Timirjazev aj.) vykládat marxistickou filozofii jako učení, které aplikuje zákony přírodních věd na všechny oblasti bytí a myšlení. Tak například I. I. Skvorcov-Stěpanov psal:

Materialistická filozofie znamená pro marxisty poslední a nejobecnější závěry současné vědy.
Материалистическая философия для марксистов — последние и наиболее общие выводы современной науки[2].

— Ivan Skvorcov-Stěpanov

Názory této skupiny podporoval Nikolaj Bucharin, který pod vlivem Bogdanova zaměňoval marxistickou dialektiku mechanistickou teorií rovnováhy a snažil se využít mechanicismu pro teoretické zdůvodnění svých protileninských teorií („pokojného vrůstání“ kulaků do socialismu, „živelnosti“ ve vývoji vesnice aj.).[3]

Mechanicismus byl zvláštním projevem vlivů pozitivismu v marxistické filosofii.

Pro marxisty neexistuje oblast nějakého „filosofování“, která by byla oddělená od vědy, s nějakými vlastními, jakoby zvláštními, „specifickými metodami výzkumu“.
Для марксистов не существует области какого-то «философствования», отдельной и обособленной от науки, с какими-то своими, будто бы особыми, «специфическими методами исследования»[2].

—  Ivan Skvorcov-Stěpanov

Názory mechanicistů byly ostře kritizovány většinou marxistických filosofů. Proti nim vystoupili například Vladimir Adoratskij, Abram Děborin, László Rudas, Michail Selektor, Jemeljan Jaroslavskij aj. II. všesvazová konference marxisticko-leninských vědeckých institucí (1929), která shrnula výsledky kritiky mechanicismu, poukazovala ve své rezoluci na to, že

mechanicismus, který v podstatě bojoval proti filosofii marxismu-leninismu, který nepochopil základy materialistické dialektiky a ve skutečnosti zaměňoval revoluční materialistickou dialektiku za vulgární evolucionismus a materialismus za pozitivismus, který objektivně bránil pronikání metodologie dialektického materialismu do oblasti přírodních věd,

tento mechanicismus je zjevným ustoupením z marxisticko-leninských filosofických pozic[4] O něco později, v lednu roku 1931, v usnesení ÚV KSSS o časopise Pod znameněm marksizma byl mechanicismus charakterizován jako pokus o zvláštní revisi marxismu. Pod vlivem vědecké kritiky se mnozí sovětští vědci, kteří dříve sdíleli mechanistické názory, nakonec zřekli svých chybných náhledů.[5]

Pozitivní význam kritiky mechanicismu spočíval v tom, že ve filozofické vědě byly v té době formulovány a zpracovány velmi závažné otázky:

  • otázky místa a úlohy filosofie v obecném systému vědění;
  • otázky materialistické dialektiky jako obecné metody vědeckého poznání;
  • kvalitativní zvláštnosti různých forem pohybu hmoty a jejich vzájemné nepřevoditelnosti;
  • otázky základní protikladnosti dialektické teorie samopohybu hmoty a pozitivistické teorie rovnováhy;
  • aktivní úlohy vědy a přetváření skutečnosti aj.

Kritiky mechanicismu se aktivně účastnili A. M. Děborin a jeho žáci Grigorij Bammel, Nikolaj Karev, Ivan Luppol, Jan Sten aj. Jejich práce se ukázaly jako velmi užitečné při zpracovávání důležitých otázek dialektického materialismu.[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Stručný filosofický slovník, s. 304.
  2. a b Степанов И. И. Исторический материализм и современное естествознание. М. — Л., 1926, стр. 55.
  3. Suvorov 1976, s. 598.
  4. «Вестник Коммунистической академии», кн. 32 (2 ), 1929, стр. 343.
  5. Suvorov 1976, s. 598–599.
  6. Suvorov 1976, s. 599.

Literatura editovat

v češtině
v cizích jazycích

Externí odkazy editovat