Třicetiletá válka: Porovnání verzí

{{Infobox - válkakonflikt

| střetnutínázev = Třicetiletá válka

| trvání = [[23. květen|23. května]] [[1618]] – [[1524. květenříjen|1524. květnaříjna]] [[1648]]<br /><small>(2930 let, 115 měsíců, 3 týdny a 1 den)</small>

| příčinapříčiny = již delší dobu trvající náboženské<br />a mocenské spory v Evropě vyústily do třetí [[Pražská defenestrace (1618)|pražské defenestrace]] ([[23. květen|23.&nbsp;5.]]&nbsp;[[1618]])

| strana1 = {{plainlist|'''protihabsburskáprotihabsburské strana<brstáty />(protestantské státy)<br />před rokemdo [[1635]]:'''<br />

* {{vlajka|Země Koruny české}} [[Země Koruny české|Koruna česká]] <br /><small>{{malé|(do roku &nbsp;[[1620]])</small>}}

* {{vlajka|SavojskéŠvédské vévodstvíkrálovství (do 1650)}} [[SavojskéŠvédské vévodstvíimpérium|SavojskoŠvédsko]] <br /><small>{{malé|(od&nbsp;[[1618]]–[[16191630]])</small>}}

* {{vlajka|SpojenéSavojské provincie nizozemskévévodství}} [[SpojenéSavojské provincie nizozemskéstáty|NizozemskoSavojsko]] <br /><small>{{malé|{{nowrap|(od roku [[1618]]–[[1619]])</small>}}}}

* {{vlajka|Hesensko-Kasselsko}} [[Hesensko-Kasselsko]] <small>{{malé|{{nowrap|([[1629]]–[[1635]],}} {{nowrap|[[1638]]–[[1648]])</small>}}}}

* {{vlajka|BraniborskéSaské markrabství (1340–1657)kurfiřtství}} [[Braniborsko-PruskoSaské kurfiřtství|Sasko]] <smallsup>3</sup> {{malé|{{nowrap|([[16311630]]–[[1635]])</small>}}}}

* {{vlajka|SaskéBraniborské kurfiřtstvímarkrabství (1340–1657)}} [[Saské kurfiřtství|SaskoBraniborsko-Prusko]]³<br /><small>{{malé|{{nowrap|([[16301631]]–[[1635]])</small>}}}}

<hr />'''po roceod [[1635]]<br />([[Pražský mír (1635)|Pražský &nbsp;mír]]):'''

* {{vlajka|Francouzské království}} [[Francouzské království|Francie]] <br /><small>{{malé|(od roku &nbsp;[[1635]])</small>}}

* [[Soubor:Coat of Arms of Brunswick-Lüneburg.svg|15px]] [[Brunšvicko-lüneburské vévodství|Brunšvicko-Lünebursko]] <small>{{malé|{{nowrap|([[1634]]–[[1642]])</small>}}}}

<br />'''podpora:''' {{skrýt|

* {{vlajka|Ruské carství}} [[Ruské carství|Rusko]] <br /><small>{{malé|{{nowrap|([[1629]]–[[1634]])</small>}}}}

* {{vlajka|Anglické království}} [[Anglické království|Anglie]] <small>{{malé|{{nowrap|([[1619]]–[[1630]])</small>}}}}

* {{vlajka|Skotské království}} [[Skotské království|Skotsko]] <br /><small>{{malé|{{nowrap|([[1625]]–[[1635]])</small>}}}}

* {{vlajka|Francouzské království}} [[Francouzské království|Francie]] <br /><small>{{malé|{{nowrap|([[1631]]–[[1635]])</small>}}}}

* {{vlajka|Hesensko-Kasselsko}} [[Hesensko-Kasselsko]] <br /><small>{{malé|{{nowrap|([[1635]]–[[1638]])</small>}}}}

* {{vlajka|Švédské království (do 1650)}} [[Švédské impérium|Švédsko]] <br /><small>{{malé|{{nowrap|([[1626]]–[[1630]])</small>}}}}

* [[Soubor:Coa{{vlajka|Uherské Hungary Country Historykrálovství (14th century1516–1526).svg|13px]]}} [[Protihabsburský odboj|uherský odboj]]}}

| strana2 = '''prohabsburskáprohabsburské strana<br />(katolické) státy) před<br />rokemdo [[1635]]:'''<br />{{vlajka|Habsburská monarchie (do 1804)}} [[Habsburská monarchie]]

* {{vlajka|HabsburskáZemě monarchieKoruny (do 1804)české}} [[HabsburskáZemě monarchieKoruny české|Koruna česká]] {{skrýtmalé|(od&nbsp;[[1620]])}}

** {{vlajka|RakouskéUherské arcivévodstvíkrálovství (1516–1526)}} [[RakouskéZemě arcivévodstvíKoruny uherské|RakouskoKoruna uherská]]

* {{vlajka|Lotrinské[[Soubor:Flag vévodství}}of the Lorrainian Union.png|22px|okraj]] [[Lotrinské vévodství|Lotrinsko]]

* {{vlajka|SaskéSavojské kurfiřtstvístáty}} [[SaskéSavojské kurfiřtstvístáty|SaskoSavojsko]] <br /><small>{{malé|{{nowrap|([[16181628]]–[[16191631]])</small>}}}}

* {{vlajka|SavojskéSaské vévodstvíkurfiřtství}} [[SavojskéSaské vévodstvíkurfiřtství|SavojskoSasko]] <br /><small>{{malé|{{nowrap|([[16281618]]–[[16311619]])</small>}}}}

<hr />'''po roceod [[1635]]<br />([[Pražský mír (1635)|Pražský &nbsp;mír]]):'''

* {{vlajka|Španělské impérium}} [[Španělské impérium|Španělská říše]]<br /><small>{{malé|{{nowrap|([[1627]]–[[1642]])</small>}}}}

* {{Vlajka a název|Dánsko-Norsko}}¹<br /><small>{{malé|{{nowrap|([[1643]]–[[1645]])</small>}}}}

* {{vlajka|Bavorské kurfiřtství}} [[Bavorské kurfiřtství|Bavorsko]]<br /><small>{{malé|(do roku &nbsp;[[1646]], {{nowrap|[[1647]]–[[1648]])</small>}}}}

* {{vlajka|SaskéRakouské kurfiřtstvíarcivévodství}} [[SaskéBurgundské kurfiřtstvíhrabství|SaskoFranche Comté]]³<br /><small>{{malé|{{nowrap|([[16351634]]–[[16451644]])</small>}}}}

* {{vlajka|BraniborskéSaské markrabství (1340–1657)kurfiřtství}} [[Braniborsko-PruskoSaské kurfiřtství|Sasko]] <smallsup>3</sup> {{malé|{{nowrap|([[1635]]–[[16411645]])</small>}}}}

* {{vlajka|Portugalsko (15781640)}} [[Portugalské království|Portugalsko]]⁴

<br />'''podpora:''' {{skrýt|

* {{vlajka|Papežský stát (do 1808)}} [[Papežský stát]] <br /><small>{{malé|{{nowrap|([[1618]]–[[1629]],}} {{nowrap|[[1631]]–[[1634]])</small>}}}}

* {{vlajka|Francouzské království}} [[Francouzské království|Francie]] <br /><small>{{malé|{{nowrap|([[1619]]–[[1621]])</small>}}}}

| velitel1vedení1 = {{vlajka|Země Koruny české}}{{vlajka|Falcké kurfiřtství (1604)}} [[Fridrich Falcký]]<br />{{vlajka|Země Koruny české}} [[Kristián I. Anhaltský]]<br />{{vlajka|Země Koruny české}} [[Jindřich Matyáš Thurn]]<br />{{vlajka|Švédské království (do 1650)}} [[Gustav II. Adolf]] †<br />{{vlajka|Švédské království (do 1650)}} [[Axel Oxenstierna]]<br />{{vlajka|Švédské království (do 1650)}} [[Johan Banér]]<br />{{vlajka|Švédské království (do 1650)}} [[Lennart Torstenson]]<br />{{vlajka|Švédské království (do 1650)}} [[Carl Gustav Wrangel]]<br />{{vlajka|Saské kurfiřtství}} [[Bernard Sasko-výmarský]]<br />{{vlajka|Saské kurfiřtství}} [[Jan Jiří I. Saský|Jan Jiří I.]]<br />{{vlajka|Spojené provincie nizozemské}} [[Mořic Oranžský]]<br />{{vlajka|Spojené provincie nizozemské}} [[Frederik Hendrik Oranžský|Frederik Hendrik]]<br />{{vlajka|Spojené provincie nizozemské}} [[Vilém II. Oranžský]]<br />{{vlajka|Savojské vévodství}} [[Petr Arnošt II. Mansfeld|Ernst II. Mansfeld]]<br />[[Soubor:Coat of Arms of Brunswick-Lüneburg.svg|15px]] [[Kristián Brunšvický]]<br />{{vlajka|Sedmihradské knížectví (1615)}} [[Gabriel Betlen]]<br />{{vlajka|Anglické království}}{{vlajka|Skotské království}} [[Jakub I. Stuart|Jakub I.]]<br />{{vlajka|Anglické království}}{{vlajka|Skotské království}} [[Karel I. Stuart|Karel I.]]<br />{{vlajka|Dánsko-Norsko}} [[Kristián IV. Dánský|Kristián IV.]]<br />{{vlajka|Francouzské království}} [[Ludvík XIII.]]<br />{{vlajka|Francouzské království}} [[Ludvík XIV.]]<br />'''[[Seznam osobností třicetileté války#Protihabsburská koalice|…]]'''

| velitel2vedení2 = {{vlajka|Habsburská monarchie (do 1804)}} [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]]<br />{{vlajka|Habsburská monarchie (do 1804)}} [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]]<br />{{vlajka|Habsburská monarchie (do 1804)}} [[Albrecht z Valdštejna]]<br />{{vlajka|Habsburská monarchie (do 1804)}} [[Jan Tserclaes Tilly]]<br />{{vlajka|Habsburská monarchie (do 1804)}} [[Ottavio Piccolomini]]<br />{{vlajka|Habsburská monarchie (do 1804)}} [[Gottfried Heinrich Pappenheim|G. H. Pappenheim]]<br />{{vlajka|Habsburská monarchie (do 1804)}} [[Matyáš Gallas]]<br />{{vlajka|Habsburské Španělsko}}{{vlajka|Portugalsko (1578)}} [[Filip III. Španělský|Filip III.]]<br />{{vlajka|Habsburské Španělsko}}{{vlajka|Portugalsko (1578)}} [[Filip IV. Španělský|Filip IV.]]<br />{{vlajka|Bavorské kurfiřtství}} [[Maxmilián I. Bavorský|Maxmilián I.]]<br />{{vlajka|Lotrinské[[Soubor:Flag vévodství}}of the Lorrainian Union.png|22px|okraj]] [[Karel IV. Lotrinský|Karel IV.]]<br />{{vlajka|Koruna polského království}} [[Zikmund III. Vasa]]<br />{{vlajka|Záporožská Sič}} [[Ivan Sirko]]<br />'''[[Seznam osobností třicetileté války#Prohabsburská koalice|…]]'''

| poznámky = <small>'''poznámky kke bodůmztrátám:</small>'''

Po uznání [[Augšpurský mír|augšpurského míru]] v&nbsp;roce [[1555]] docházelo k&nbsp;upevňování katolicismu v&nbsp;zemích Koruny české na základě páteřní myšlenky augšpurského míru, {{cizojazyčně|la|''Cuius regio, eius religio''}} (''Koho vláda, toho náboženství''). Je nutno ale podotknout, že v českých zemích zásady tzv. augšpurského míru neplatily a konfesní svoboda nebyla záležitostí vrchnosti, nýbrž jednotlivce; tento princip byl v té době velmi ojedinělý. Bohužel, jak habsburští panovníci a katolická šlechta, tak zejména protestantské stavy se snažili ustanovení augšpurského míru zavést v českých zemích a násilím nutili své poddané k přijetí své víry. Veliký podíl na pokatoličťování měl řeholní řád [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]], potvrzený v&nbsp;roce [[1540]] bulou ''Regimini militantis ecclesiae'' papeže [[Pavel III.|Pavla&nbsp;III.]] Hlavní funkce řádu byla misijní činnost, která měla pomáhat najít [[Protestantismus|protestantům]] cestu k&nbsp;římskokatolické církvi. Řád se angažoval především ve školství, vědách, umění a&nbsp;kultuře. Do Čech ho pozval v&nbsp;roce [[1556]] [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand&nbsp;I.]], aby mu pomohl proti sílící vlně protestantské reformace.

Po něm nastoupil na český trůn jeho bratr [[Matyáš Habsburský]] a&nbsp;snažil se znovu stabilizovat moc v&nbsp;Čechách, ale stavové se svých dříve stvrzených práv nevzdali a&nbsp;postupně se mezi nimi a&nbsp;panovníkem vytvořila jistá nevraživost. V&nbsp;roce [[1617]] stárnoucí císař Matyáš přesvědčil české stavy k&nbsp;volbě svého bratrance [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda Štýrského]] (v&nbsp;zemích Koruny české vládl jako Ferdinand&nbsp;II.). Tomu napomohl také [[Jáchym Ondřej Šlik]], který se nechal přesvědčit a&nbsp;nakonec podpořil korunovaci Ferdinanda, ač měl původně pronést řeč podporující názor stavů o volitelnosti králů na český trůn.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Honzáková | jméno = Jana | titul = Kdo byl kdo v našich dějinách před rokem 1918 | url = http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php?od=s2&start=1&count= | datum vydání = 1996 | datum aktualizace = | datum přístupu = | vydavatel = Libri | url archivu = https://web.archive.org/web/20080416003324/http://www.libri.cz/databaze/kdo18/list.php?od=s2&start=1&count= | datum archivace = 2008-04-16 | nedostupné = ano }}</ref> Ferdinand byl zastáncem důsledné rekatolizační politiky, což české stavy nijak neupokojilo, nicméně většinu stížností podávali především na ustanovenou místodržitelskou vládu. Spory o kompetence stavů a&nbsp;vlády vyvrcholily [[23. květen|23.&nbsp;května]] [[1618]], kdy byli z&nbsp;oken [[Pražský hrad|Pražského hradu]] při [[Pražská defenestrace (1618)|pražské defenestraci]] vyhozeni dva místodržící [[Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka|Vilém Slavata z&nbsp;Chlumu a&nbsp;Košumberka]] a&nbsp;[[Jaroslav Bořita z Martinic|Jaroslav Bořita z&nbsp;Martinic]] i&nbsp;jejich sekretář [[Filip Fabricius|Fabricius]], kteří byli obviňováni ze špatného zastupování Čechů u dvora ve Vídni.<ref>{{Citace monografie

I přes relativně dobré postavení stavovského vojska oproti invazi císařské armády při jednom z&nbsp;prvních střetů, [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] [[8. listopad|8.&nbsp;listopadu]] [[1620]], byly stavovské síly po jedné až dvou hodinách boje poraženy. Když se tato zpráva donesla [[Fridrich Falcký|Fridrichu Falckému]], který zrovna pobýval v&nbsp;Praze, bez jakékoli snahy město hájit utekl z&nbsp;Českého království do slezské [[Vratislav (město)|Vratislavi]] a&nbsp;později, když se dozvěděl, že se Thurn chce vzdát císaři, opustil v&nbsp;prosinci 1620 země Koruny české nadobro.<ref>Bauer, s. 160</ref> Thurn nakonec od svého úmyslu upustil poté, co zjistil, že Ferdinand&nbsp;II. není míru nakloněn. Stavovské povstání v&nbsp;Čechách definitivně skončilo popravou [[Staroměstská exekuce|dvaceti&nbsp;sedmi českých pánů]] a&nbsp;veškerý další odboj probíhal ze zahraničí. Poté muselo mnoho lidí hlásících se k&nbsp;jinému než katolickému vyznání [[Pobělohorská emigrace|odejít do exilu]], některým se později podařilo vrátit se při vpádu protestantů do Českých zemí, ale tato situace nikdy netrvala dlouho.

Právě Kristián&nbsp;IV. se stal vrchním velitelem vojsk Haagské koalice a&nbsp;také vůdcem sousedního luteránského [[Dolní Sasko|Dolního Saska]]. Volba Kristiána do čela armády byla sice poněkud překvapující vzhledem k&nbsp;tomu, že se Dánsko až do té chvíle války prakticky nezúčastnilo, nicméně Kristián v&nbsp;Dánsku dosahoval znamenitých výsledků v&nbsp;reformách armády a&nbsp;ekonomiky a&nbsp;v&nbsp;důsledku toho tam nastalo období prosperity, která v&nbsp;té době neexistovala již v&nbsp;žádném dalším evropském státě. Za podpory výše zmíněných států sestavil Kristián armádu, tvořenou 20&nbsp;000 žoldnéři a&nbsp;15&nbsp;000 národními dobrovolníky.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Grametbauer | jméno = Roman | titul = Švédsko – Třicetiletá válka | url = http://svekr.sweb.cz/30valka.htm#_ftnrefl | kapitola = Válka dánská (1625 – 1629) | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2008-07-16 | vydavatel = | místo = | url archivu = https://web.archive.org/web/20090301051310/http://svekr.sweb.cz/30valka.htm#_ftnrefl | datum archivace = 2009-03-01 | nedostupné = ano }}</ref>

Ještě roku 1630 se [[Gustav II. Adolf|Gustav&nbsp;II. Adolf]] skutečně přidal na stranu protestantů a&nbsp;se svou armádou o síle okolo 13&nbsp;000 mužů se vylodil na ostrově [[Uznojem|Usedom]] (Uznojem). Dobře vycvičená [[švédská armáda]] se skládala z na svou dobu z&nbsp;nezvykle vysokého počtu dobrovolníků a&nbsp;sedláků loajálních králi, což bylo v tehdejší době nezvyklé.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Rempel | jméno = Gerhard | titul = The Thirty-Years War | url = http://clanntartan.sitesneakpeek.com/manual/thirty%20years%20war%20rempel.html | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = | vydavatel = | jazyk = anglicky | url archivu = https://web.archive.org/web/20160905222426/http://clanntartan.sitesneakpeek.com/manual/thirty%20years%20war%20rempel.html | datum archivace = 2016-09-05 | nedostupné = ano }}</ref> Kromě spojenectví s&nbsp;říšskými knížaty získal Gustav&nbsp;II. Adolf finanční pomoc také od Francie, která se mu zavázala ve smlouvě z&nbsp;[[23. leden|23.&nbsp;ledna]] [[1631]] platit 400&nbsp;000&nbsp;říšských tolarů ročně, což mu umožnilo vytvořit a&nbsp;vydržovat armádu čítající 36&nbsp;000 mužů. Tuto smlouvu potvrdil první ministr francouzského krále [[Ludvík XIII.|Ludvíka&nbsp;XIII.]], [[Armand-Jean du Plessis de Richelieu|kardinál Richelieu]]. Na další pomoc se mohl Gustav&nbsp;II. spolehnout od Nizozemských provincií. Později v&nbsp;roce 1631 byla sepsána tajná fontainebleuská smlouva mezi Bavorskem, Francií a&nbsp;Švédskem, ta byla ale vzápětí znehodnocena útokem Gustava&nbsp;II. Adolfa na Bavorsko. Nejvýraznějším spojencem na území Svaté říše se stalo Sasko. Současný velitel císařských armád, Tilly, po svém zvolení do čela vojsk dobyl v&nbsp;roce [[1631]] [[Magdeburg]]. Při této příležitosti bylo zabito přinejmenším 20&nbsp;000 lidí, čímž se „[[Magdeburská svatba]]“ zařadila mezi nejkrvavější masakry třicetileté války. Saský kurfiřt [[Jan Jiří I. Saský|Jan Jiří]] se obával Tillyho útoku, a&nbsp;proto se spojil s&nbsp;Gustavem&nbsp;II. Adolfem a&nbsp;vytvořili armádu o síle 42&nbsp;000 mužů.<ref name="GrametbauerŠ">Grametbauer, kapitola Válka švédská</ref>

Po výhrách nad císařskou armádou vtrhla švédská a&nbsp;saská armáda do Bavorska a&nbsp;do [[Praha|Prahy]] a&nbsp;začala rabovat pražské domy; spolu s&nbsp;nimi se do vlasti vraceli i někteří čeští exulanti (především z&nbsp;řad šlechty), kteří se začali domáhat restituce svých majetků zabavených po Bílé hoře. U tehdejších pražských obyvatel však Sasové ani čeští exulanti nezískali žádnou velkou podporu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Saská okupace Prahy
| periodikum = www.ceskenoviny.cz
| url = https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/saska-okupace-prahy/7909,
| web:datum ceskenoviny.czpřístupu ,= autor: Michal Musil2022-08-06
}}</ref>. Když se tototo dozvěděl Valdštejn, přislíbil Ferdinandovi pomoc, ale jenom na tři měsíce, a&nbsp;[[15. prosinec|15.&nbsp;prosince]] [[1631]] byl zvolen vrchním velitelem. Koncem dubna [[1632]] zemřel na [[tetanus]] vrchní velitel ligistické armády Jan Tserclaes Tilly, a&nbsp;v&nbsp;tuto dobu vytáhl se svou novou armádou Valdštejn přes [[Znojmo]] do západních Čech, aby odřízl Gustava&nbsp;II. Adolfa od zásobování. Gustav&nbsp;II. Adolf se mezitím střetl s&nbsp;[[Maxmilián I. Bavorský|Maxmiliánem]] u [[Donauwörth]]u a&nbsp;porazil ho. Pokračoval dále na [[Mnichov]], který byl posléze Gustavovými prapory zpustošen. Maxmilián musel opustit Bavorsko.<ref name="GrametbauerŠ" />

Gustav&nbsp;II. Adolf se rozhodl rozdělit svoji armádu na dvě části, jedna část mužů zůstala v&nbsp;Bavorsku a&nbsp;Gustav sám v&nbsp;čele 18&nbsp;000 mužů se vypravil do [[Norimberk]]a, kde se mínil spojit s&nbsp;armádou švédského kancléře Axela OxenstiernaOxenstierny, čítající okolo 30&nbsp;000 mužů, proti Valdštejnovi, který táhl do Saska. Gustavovi&nbsp;II. Adolfovi se zpočátku nedařilo zastihnout Valdštejna a&nbsp;na cestě mu až jedna třetina vojska zemřela a&nbsp;nebo dezertovala.<ref name="GrametbauerŠ" />

[[Soubor:Ermordung-wallensteins-in-eger-anonymer-kupferstich 1-640x370.jpg|náhled|200px|[[Atentát na Albrechta z Valdštejna|Vražda Albrechta z Valdštejna]]<br />v [[Cheb|Chebu]]]]{{Podrobně|Atentát na Albrechta z Valdštejna}}Valdštejn uspořádal tažení, aby Čechy chránil před vpádem švédských vojsk, ale minul se s&nbsp;nimi.<ref>Kalista, ''Valdštejn'', s. 237</ref> Švédskému vrchnímu veliteli Bernardu Sasko-Výmarskému se mezitím [[14. listopad|14.&nbsp;listopadu]] [[1633]] vzdalo [[Řezno]] a&nbsp;Maxmilián žádal o okamžitou pomoc. Valdštejn už na sklonku roku nechtěl cestovat, také kvůli svému horšícímu se zdravotnímu stavu, nicméně nakonec se nechal přemluvit. Při tažení jel přes [[Plzeň]], kde si opět stěžoval na svojeslabé zdraví, ale císařský poradce Trautmannsdorf ho znovu přesvědčil o nutnosti cesty. Valdštejnovi se nepodařilo při své cestě překonat [[Dunaj]], vrátil se tedy do Plzně. Maxmilián Bavorský měl pochybnostpochyboval, zda za jehoValdštejnovým neúspěchem stojí skutečně jen špatné počasí a&nbsp;Valdštejnovo chabé zdraví, na vídeňském dvoře se proto zvedla proti Valdštejnovi vlna odporu proti Valdštejnovi. Na počátku roku [[1634]] byl Valdštejn zbaven vrchního velení a&nbsp;později prohlášen za zrádce, zatím tajně. Jeho titul získal [[Matyáš Gallas]]. Valdštejn se přesunulrozhodl přezimovat se zbytkem své armády dov [[Cheb]]u, kde byl později na císařův pokyn [[Atentát na Albrechta z Valdštejna|zavražděn irskými důstojníky]] v císařských službách z městské posádky.

Po smrti Valdštejna se podařilo císařské armádě dobýt zpět Řezno a&nbsp;Donauwörth. Poté se spojila s&nbsp;armádou španělskou a&nbsp;zbylé švédské oddíly porazila v&nbsp;září [[1634]] v&nbsp;[[Bitva u Nördlingenu|bitvě u Nördlingenu]]. Při takovémto vývoji nabídl saský kurfiřt Jan Jiří spojenectví. NakonecTo bylo nakonec uzavřeno v&nbsp;roce [[1635]] spojenectví, ježa zaštítil je [[Pražský mír (1635)|pražský mír]]. Za přestoupení získali Sasové obě Lužice, dále byla na 40 let pozastavena platnost restitučního ediktu na 40&nbsp;let.

Ač ve [[Francie|Francii]] převládalo římskokatolické vyznání, jižvláda už delší dobu podporovala protestantskou stranu finančně. Francie se totiž obávala velké mocí Habsburků, především na hranici francouzských východních provincií. Během prvních let třicetileté války probíhala ve Francii válka mezi [[Hugenoti|hugenoty]] a&nbsp;katolickým králem [[Ludvík XIII.|Ludvíkem]], respektive jeho prvním ministrem, [[Armand-Jean du Plessis de Richelieu|kardinálem Richelieu]], takže se Francie vojensky nezapojila. Ke změně došlo, když [[Obléhání La Rochelle (1627–1628)|padl v&nbsp;roce 1628]] přístav [[La Rochelle]].

Protihabsburské síly obsadily řadu pevností ve Svaté říši u hranic s&nbsp;Francií. Největší ztrátou byla pevnost [[Breisach am Rhein|Breisach]], dobytá Francouzi v&nbsp;roce [[1638]], kudydíky níž mohli dříve Španělé posílat své posily z&nbsp;italských provincií do Nizozemí.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Klíma | jméno = Arnošt | odkaz na autora = | rok = 1996 | titul = Dlouhá válka: (1618-1648) | vydání = 1 | vydavatel = Slovo | místo = Praha | počet stran = 260 | strany = 82 | isbn = 80-900148-3-6}}</ref> Španělské loďstvo také utrpělo porážku od Nizozemců, což téměř znemožnilo přesouvání španělských posil do Svaté říše. Oslabení Španělska využily [[Katalánsko|Katalánie]] a&nbsp;[[Portugalské království]] a&nbsp;vzbouřily se. S&nbsp;Katalánií začal jednat kardinál Richelieu a&nbsp;nabízel, že dosadí Ludvíka&nbsp;XIII. na její trůn. [[Portugalsko]] se v roce [[1640]] od Španělska odtrhlo.

V roce [[1639]] byla císařská armáda zatlačena švédskou armádou až k&nbsp;[[Drážďany|Drážďanům]] armádou švédskou. Francie se Švédskem začaly připravovat mírovou smlouvu, ve které by bylo stvrzeno jejich vítězství. V&nbsp;roce [[1642]] zemřel [[Armand-Jean du Plessis de Richelieu|kardinál Richelieu]] a&nbsp;na místo prvního ministra nastoupil [[Jules Mazarin|kardinál Mazarin]]. O rok později zemřel také sám král [[Ludvík XIII.|Ludvík&nbsp;XIII.]] a na trůn nastoupil jeho syn [[Ludvík XIV.|Ludvík&nbsp;XIV.]], v&nbsp;témže roce zemřel i nejvyšší švédský důstojník, [[Johan Banér]], a&nbsp;do čela švédského vojska se dostal [[Lennart Torstenson]].

Švédům, kteří se oddělili od hlavního proudu pod vedením generála [[Hans Christoff Königsmarck|Hanse Christoffa Königsmarcka]], se podařilo v&nbsp;roce [[1648]] nečekaným útokem [[Švédské obléhání Prahy|dobýt města Pražská]] na levém břehu [[Vltava|Vltavy]]. Při tomto přepadu byly uloupeny cenné umělecké sbírky z&nbsp;[[Pražský hrad|Pražského hradu]] a&nbsp;do zajetí se dostalo mnoho urozených pánů, kteří museli zaplatit vysoké výkupné. Vniknutí Švédů na pravý břeh zabránili Pražané a&nbsp;studenti, kteří zahradili [[Karlův most]]. V&nbsp;Praze se bojovalo ažještě několik měsíců po uzavření vestfálského míru, poté obě strany podepsaly mírovou dohodu a&nbsp;Švédové se stáhli.

V roce [[1644]] byla ve městech [[Osnabrück]] a&nbsp;[[Münster]] ve [[Vestfálsko|Vestfálsku]] (severozápadní Německo) zahájena mírová jednání. Proto se dohoda uzavřená v&nbsp;roce [[1648]] nazývá [[vestfálský mír]].<ref>SKŘIVAN, Aleš. ''Lexikon světových dějin 1492-1914''. Vyd. 1. Praha: Aleš Skřivan ml., 2002. 447 s., [48] s. obr. příl. {{ISBN|80-86493-06-7}}. s. 374</ref> Krom třicetileté války řešil tento mír také osmdesátiletou válku, spor mezi Španělskem a&nbsp;Nizozemskými provinciemi. Boje mezi Francií a&nbsp;Španělskem probíhaly po vestfálském míru do roku [[1659]], kdy byl sepsán [[pyrenejský mír]].

Vestfálský mír znamenal příklon k&nbsp;absolutismu a&nbsp;také striktní dodržování [[Augšpurský mír|augšpurského určování náboženství podle panovníka]] (''[[cuius regio, eius religio]]''), které bylo před válkou v&nbsp;některých zemích praktikováno s&nbsp;určitou benevolencí. Během války nastoupil nový umělecký směr, [[baroko]], které vytlačilo [[renesance|renesanci]] a&nbsp;stalo se nástrojem protireformace. V&nbsp;zemích České koruny došlo během války a&nbsp;bezprostředně po ní k&nbsp;„[[Doba temna|době temna]]“ v&nbsp;důsledku toho, že v&nbsp;tomto regionu bylopřišlo zabitoo mnohoživot velké množství lidí a&nbsp;mnoho jich muselo odejít kvůli náboženskému přesvědčení. Jedním z&nbsp;nejvýznamnějších Čechů, kteří odešli, byl [[Jan Amos Komenský]]. Třicetiletá válka byla také posledním velkým náboženským konfliktem v&nbsp;Evropě, od této doby již nikdy neproběhla takto komplexní válka, která by se odvolávala na náboženství.

Zpustošenou zemi popsal Petr Lehnstein: ''„Člověk jde až deset mil a&nbsp;nepotká člověka, kus dobytka, neuvidí ani špačka. V&nbsp;některých místech najde starého muže, dítě nebo dvě staré ženy. Ve všech vesnicích je v&nbsp;domech plno mrtvol. Muži, ženy, děti i čeleď, vepři, krávy a&nbsp;voli leží vedle sebe. Byli zardoušeniutrápeni hladem a&nbsp;zardoušeni morem. Jsou plni larv a&nbsp;červů. Požírají je vlci, lišky, psi, krkavci, vrány a&nbsp;jiní ptáci, poněvadž nebylo nikoho, kdo by je pochoval, politoval a&nbsp;oplakal.“''<ref name="bilance"/>

V dnešním Německu a&nbsp;okolních zemích během války a&nbsp;po ní docházelo k&nbsp;propuknutí mnoha [[Epidemie|epidemií]]. Tento stav nebyl nikdy během válek výjimečný, vzhledem k&nbsp;velkému mísení obyvatel, kdy se vojáci přesouvali z&nbsp;jedné pozice do další a&nbsp;na jiné fronty. Navíc také docházelo k&nbsp;velkému přesidlování utečenců, toto vše dohromady poskytovalo podmínky pro šíření epidemií. Dobové [[kronika|kroniky]] se sice zmiňují o lokálních epidemiích, nicméně když se střetly dánskédánská a&nbsp;císařskécísařská armádyarmáda v&nbsp;okolí [[Sasko|Saska]] a&nbsp;[[Durynsko|Durynska]] v&nbsp;letech 1625–26, mluví záznamy z&nbsp;té doby o rapidním nárůstu nemocnosti. Kroniky a&nbsp;dobové záznamy podávají informace o takzvané „uherské nemoci“, její pravá podstata není známá, je uváděna jako [[úplavice]] nebo též [[syfilis]].<ref>Kalista, ''Valdštejn'', s. 86</ref> V&nbsp;tomto období se také objevují epidemie [[Tyfus|tyfu]], [[mor]]u nebo [[Kurděje|kurdějí]].

* [[Anglie]], [[Irsko]] a&nbsp;[[Skotsko]]: Relativně válkou nedotčené země, v&nbsp;kterých nichž ještě během třicetileté války vypukla [[Anglická občanská válka|válka občanská]], která vyústila roku 1651 ve vládu [[Oliver Cromwell|Olivera Cromwella]].

* [[Země Koruny české]]: Vyšly z&nbsp;války menší o území [[Horní Lužice|Horní]] a&nbsp;[[Dolní Lužice]], které bylo připojeno v&nbsp;roce [[1635]] k&nbsp;Sasku jako vypořádání mezi kurfiřtem a&nbsp;císařem Svaté říše. Válečnými útrapami byla nejvíce ze všech stavů postižena města, která musela odvádět nejvíce daní přímo i nepřímo, těmito útrapami byly znovu utuženy [[cech]]y, a&nbsp;tím byl zpomalen městský hospodářský vývojrozvoj.<ref>Kalista, ''Stručné dějiny československé'', s. 216–217</ref> Dále zaznamenaly konec nezávislosti stavovského soustátí a&nbsp;vznik dědičného království v&nbsp;držení Habsburků, kteří si tyto země udrželi do roku [[1918]].

* [[Svatá říše římská]]: StatemStatutem quo byl vestfálským mírem určen rok [[1624]]. Stal se z&nbsp;ní svazek nezávislých států s&nbsp;formální hlavou státu – císařem, voleným pro příště už jen z&nbsp;rodu Habsburků. Habsburkové si ale podrželi absolutní moc ve svých ''dědičných zemích'' (země Koruny české, Rakouské země) – rekatolizace zde zvítězila a&nbsp;konfiskace zůstaly v&nbsp;platnosti. Také se udrželi v&nbsp;[[Uhersko|Uhrách]], kde však museli tolerovat protestantskou víru.

Nejvýraznější bojovou taktikou se do této války zapojilo hned od začátku [[Španělsko]] s&nbsp;bojovými formacemi, kterým se říkalo [[Španělská tercie|španělský čtverec]] nebo ''tercie''. Boj v&nbsp;tercii byla taktika známá od 16.&nbsp;století a&nbsp;pocházela zřejmě ze Švýcarska. Jádro této formace, čítající do 3&nbsp;000 lidí,mužů tvořili [[Pikenýr|pikenýři]] uspořádáni ve [[falanga|falanze]], a&nbsp;okolo nich byli rozestavěni [[Mušketýr|mušketýři]]. Tyto formace byly známé, díky své vysoké morálce a&nbsp;hloubce řad, známé svojí neporazitelností, ovšem až do [[bitva u Rocroi|bitvy u Rocroi]], kde byli Španělé poraženi.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Gush | jméno = George | url = http://myarmoury.com/feature_armies_spanish.html | titul = Renaissance Armies: The Spanish | datum přístupu = 2007-10-31 | jazyk = anglicky}}</ref>

Jízda používala obvykle taktiku „[[karakola]]“. Tato taktika spočívala v tom, že skupina jezdců ([[Kyrysník|kyrysníci]], či [[Arkebuzír|arkebuzíři]]) přijela na dostřel od nepřítele (40–50 kroků), zastavila se a&nbsp;první řada vypálila salvu, a&nbsp;paknačež se vzdálila, aby mohla nabít; a&nbsp;mezitím mohlazačala střílet druhá řada, třetípak řadatřetí atd. V&nbsp;této době již ale probíhaly diskuze o neúčinnosti palných zbraní používaných jízdou.<ref name="karakola">{{Citace elektronické monografie

Císařská armáda se spoléhala především na podporu Španělska a&nbsp;na vlastní armádu žoldnéřů. Takovouto armádu také využívali i protestantští vojáci ve Svaté říši. Tento způsob výstavby armády, žoldnéřský, měl nevýhodu v&nbsp;tom, že vlastní vojáci nebyli profesionálně cvičenivycvičeni a&nbsp;nebyli disciplinovaníměli slabou disciplínu.

V&nbsp;průběhu války se stále vícevíc kladl důraz na rychlejší a&nbsp;účinnější střelbu. Mušketýry Gustav&nbsp;II. Adolf stavěl pouze do šesti řad za sebou (oproti Nizozemcům, kteří bojovali v&nbsp;deseti řadách), díky čemuž tyto řady rozšířil a&nbsp;docílil tak střelby z&nbsp;více mušket naráz.

Jezdectvo, vzhledem k využití dobře cvičených mušketýrů, kteří začali během druhé poloviny třicetileté války používat střelbu salvou (až tři řady za sebou vystřelily na blížící se jezdce naráz), při taktice karakola velmi trpělotouto střelbou trpělo, a proto Gustav&nbsp;II. Adolf nařídil, aby jízda útočila s&nbsp;tasenými [[palaš]]i a&nbsp;ne se střelnými zbraněmi.<ref name="karakola" />

Vzhledem k&nbsp;malé účinnosti [[mušketa|mušket]] a&nbsp;[[arkebuza|arkebuz]] na dálku nosili vojáci, především ti, co jezdili na koních, plátovou [[zbroj]] nebo kyrys, které je dokázaly bez problému ochránit před nepřátelskou palbou. Během války se však účinnost střelby natolik zlepšila, že se zbroje staly nepoužitelnými, a postupně tedy docházelo k&nbsp;jejich vymizenívymizely.

Bitvy probíhaly pomalu a&nbsp;krvavě, v&nbsp;neschůdném terénu mohly armády chodit kolem sebe několik dní bez jakéhokoli střetu, což samozřejmě krommělo vedle vyčerpání vojáků mělo neblahý dopad na okolní vesnice a&nbsp;jejich obyvatele. Další problém byl se zajatci. Vzhledem k&nbsp;absenci jakýchkoli úmluv o [[válečný zajatec|válečných zajatcích]] byli zajatci (nejenom váleční v&nbsp;dnešním smyslu, ale i civilisté), pokud za ně nemohla být vyplacena odměna, nezřídka popravováni, naopak výjimečný případ byla vražda císařského generála [[Karel Bonaventura Buquoy|Karla Bonaventury Buquoye]].

Třicetiletá válka nezaměstnávala zdaleka celou Evropu. Za prvé zde byl konflikt mezi Španělskem a&nbsp;Nizozemskem, [[osmdesátiletá válka]], který se ve dvacátých letech [[17. století|17.&nbsp;století]] po uplynutí příměří znovu rozhořel. Vzhledem k&nbsp;tomu, že se ho účastnily státy, kteréjež byly činné ve třicetileté válce, splývají tyto dva konflikty a&nbsp;končí stejným mírem.

Některé země se války nezúčastnily vůbec, nebo téměř vůbec. [[Ruské carství]] se nezapojilo vojensky, ale od počátku podporovalo protihabsburskou koalici, především dodáváním [[Obilniny|obilí]] Anglii a&nbsp;Spojeným provinciím, později [[Dánsko-Norsko|Dánskému a&nbsp;Norskému království]] a&nbsp;Švédsku a&nbsp;po [[Lübecký mír|lübeckém míru]] v&nbsp;roce 1629 již jen Švédsku. Rusko vyváželo také [[ledek]] pouze do zemí spolčeným proti Habsburkům.<ref name="rfr1" /> Význam Ruska je také v&nbsp;tom, že se mezi lety [[1632]]–[[1634]] účastnilo konfliktu s&nbsp;katolickou [[Republika obou národů|Republikou obou národů]]. Tento konflikt, tzv. [[smolenská válka|smolenskou válku]], sice Rusko prohrálo, ale umožnilo tak Švédům bojovat ve střední Evropě, aniž by bylimuseli napadeničelit polskýminapadení armádamipolskou armádou.<ref>Smirin, s. 745</ref> Tuto ruskou vojenskou „pomoc“ obvykle zmiňují především ruští historici, a&nbsp;proto o její skutečném významu mohou panovat určité pochybnosti. Samotná Republika obou národů bojovala například také s&nbsp;[[Osmanská říše|Osmanskou říší]] a&nbsp;třicetileté války se zúčastnila víceméně pouze vysláním kozáckých [[Lisovčíci|lisovčíků]].

Další lokální konflikt vznikl mezi dvěma stoupenci protihabsburského tábora, Dánsko-Norským královstvím a&nbsp;Švédskem. Dánsko v&nbsp;první polovině 17.&nbsp;století obklopovalo Švédsko z&nbsp;jihu, západu a&nbsp;severu, a&nbsp;tocož jižuž delší dobu znepokojovalo švédské panovníky. Švédové, kteří již dobyli mnoho úspěchů v&nbsp;třicetileté válce, stáhli roku [[1643]] [[Lennart Torstenson|Lennarta Torstensona]] ze střední Evropy a&nbsp;vyhlásili Dánsku válku. Protihabsburský tábor tak ztratil dva spojence, přestože se samotné Dánsko již války příliš neúčastnilo. Tzv. [[torstensonská válka]], která probíhaloprobíhala do roku 1645, skončila pro Dánsko nepříznivě. O ukončení se postaral mimo jiné i kardinál [[Jules Mazarin|Mazarin]], který potřeboval Švédy k&nbsp;dalšímu boji proti Habsburkům. V&nbsp;důsledku neměla tato válka neměla výrazný vliv na pozice protihabsburské koalice.<ref name="rfr2" />

Válka otřásla společností celé Evropy a&nbsp;její vliv byl patrný především v&nbsp;německé literatuře [[17. století|17.&nbsp;století]]. Asi nejvýznamnější díla své doby vytvořil [[Hans Jakob Christoffel von Grimmelshausen]], který popisuje poměrně realisticky tehdejší společnost, mezi tato díla patří ''Simplicius Simplicissimus'', ''Divous Skočdopole'', ''Poběhlice Kuráž''. Básníci reagovali na obecnou skleslost příklonem k&nbsp;mysticismu, jak je vidět v&nbsp;díle [[Angelus Silesius|Angela Silesia]]. Během války působila také [[slezská básnická škola]]. Přestože zakladatel slezské školy [[Martin Opitz]] vyzýval v&nbsp;''Knize o německé poezii'' k&nbsp;popisování věcí, tak, jak by měliměly být, ne tak jsou, ale, sám v&nbsp;díle ''Písně útěchy o válečných útrapách'' popisuje válečné útrapy bez jakékoliv idealizace. Jeho ideálem bylo národní spojení a&nbsp;mír. Opitze následovali ve slezské škole např. [[Georg Rodolf Weckherlin]] nebo [[Johann von Rist]], ti si vybrali cestu satiry tehdejších poměrů. V&nbsp;kritice a&nbsp;satiričnosti doby a&nbsp;především vládnoucí vrstvy pokračoval [[Johann Michael Moscherosch]] ve svém románu ''Podivné a&nbsp;pravdivé zjevení Philandera ze Sittewaldu'' (1640–1643), ve kterém na příběhu hrdiny velmi obsáhle popisuje život během války. Satirické básně potom psal [[Friedrich von Logau]]. Další Opitzův žák [[Paul Fleming]] (1609–1640), lyrický básník a&nbsp;vlastenec, se obrací k&nbsp;vášni, milostnému vzplanutí, ale také pomíjivosti vezdejšího světa a&nbsp;utrpení otčiny v&nbsp;''Panu Olearovi'' (1636). Válku jako tříštící a&nbsp;plenící faktor popisuje v&nbsp;''Ódě na Nový rok 1633''.<ref>Smirin, s. 748–749</ref>

Válka, především potom život Albrechta z&nbsp;Valdštejna, se stala důležitou součástí díla [[Jaroslav Durych|Jaroslava Durycha]], jak je patrno v&nbsp;''[[Bloudění]]'' ([[1929]]) a&nbsp;v&nbsp;''[[Rekviem (Durych)|Rekviem]]'' ([[1930]]). V rozsáhlé biografii popsal Valdštejnův život německý spisovatel a historik Golo Mann v knize ''Wallenstein, sein Leben erzählt von Golo Mann'' (1971, česky vychází 2025). Opomenout nelze ani význačnou knihu německého autora Alfreda Döblina ''Valdštejn'' (Odeon 1981) a obě knihy z pera Josefa Kollmanna ''Valdštejn a evropská politika 1625-1630'' (Historie 1. generalátu) a ''Valdštejnův konec'' (Historie 2. generalátu 1631-1634); obě vyšly v nakl. Academia 1999, resp. 2001). Za zmínku též stojí [[František Kubka]] se svými dvěma historickými romány ''Říkali mu Ječmínek'' ([[1974]]) a&nbsp;''Ječmínkův návrat'' (1974), popisujícími život mladého moravského rytíře, který slouží u českého krále Fridricha a&nbsp;který s&nbsp;ním prožívá útrapy třicetileté války.

* {{cs}} [http://svekr.sweb.cz/30valka.htm Třicetiletá válka na stránkách o Švédsku] {{Wayback|url=http://svekr.sweb.cz/30valka.htm |date=20160623190058 }}

{{Portály|Novověk|Válka a vojenství}}