Václav Antonín z Kounic-Rietbergu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Literatura: řazení v kategorii |
m 27. ledna->27. leden 2. února->2. únor 27. června->27. červen |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Wenzel Anton Graf von Kaunitz.PNG|thumb|Hrabě Kounic]]
'''Václav Antonín z Kounic a Rietbergu''' (německý fonetický přepis Kaunitz-Rietberg) ([[2. únor|2. února]] [[1711]], [[Vídeň]] – [[27. červen|27. června]] [[1794]], [[Mariahilf (Vídeň)|Mariahilf]] u [[Vídeň|Vídně]]) pocházel ze staré moravské [[šlechta|šlechtické]] rodiny '''[[Kounicové|Kouniců]]''' (prvně rytíři, později pánové a od roku 1683 hrabata). Byl prvotřídním [[Svatá říše římská|císařským]] diplomatem a vyslanecem. Od roku 1753 také působil ve funkci dvorského a státního kancléře. Roku 1764 mu byl za zásluhy udělen říšský knížecí titul a roku 1776 i český knížecí titul.
== Životopis ==
Řádek 7:
Po 39 let (1753-1792) byl odpovědný jako domácí, dvorský a státní kancléř za císařskou zahraniční politiku. V této funkci působil za vlády [[Marie Terezie]], [[Josef II.|Josefa II.,]] [[Leopold II.|Leopolda II.]] i [[František II.|Františka II.]] Zastával [[Britské království|protibritskou]] vnější politiku – zřetelná změna kurzu oproti jeho předchůdci [[Johann Christof Bartenstein|von Bartensteinovi]]. Se záměrem znovu nabýt [[Slezsko|Slezska]] realizoval roku [[1756]] požadovaný obranný pakt s Francií (o který usiloval již od roku [[1749]] a známý též jako »[[Změna aliancí|revoluce diplomatů]]«), jakož i spolek s Ruskem, čímž se Rakousko po vypuknutí [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] roku [[1756]] mohlo o obě tyto mocnosti opřít. Během války byl Kounic nejbližším poradcem [[Marie Terezie]] a množství vojenských rozhodnutí učinil i sám. Poté, co Rusko z paktu vystoupilo, podněcoval hrabě Kounic mírové snahy, které roku [[1763]] vyvrcholily uzavřením [[Hubertusburský mír|míru na zámku Hubertusburg]]. Poté se uplatňovala jeho politika nejprve proti Rusku, z čehož chtěl vyzískat podporu Pruska. Po neúspěchu této snahy, vrátil se znovu ke spojenecké politice s Ruskem.
Roku [[1761]] se ve [[Svídnice]] stal [[Svobodné zednářství|svobodným zednářem]] a členem vídeňské lóže 'Zu den drei Kanonen'. Do [[Ilumináti|řádu iluminátů]] byl přijat pod jménem 'Caesar', přičemž doba přijetí a také řádové jméno neplatily za zajištěné<!--Zdroj: Hermann Schüttler, „Die Mitglieder des Illuminatenordens“-->.Kounic obýval palác na vídeňské Herrengasse a také [[Kounický palác]] na dnešní Amerlingstraße č. 6, později využívaný jako škola. Dne [[27. leden|27. ledna]] [[1776]] byl jmenován českým knížetem.
Jako poradce a spolutvůrce reforem [[Josef II.|Josefa II.]], prosadil Kounic proti Marii Terezii nabytí [[Halič]]e v [[Dělení Polska|prvním dělení Polska]]. Varoval před spolčením s Pruskem a válečným tažením proti [[Velká francouzská revoluce|revoluční Francii]], stejně jako před [[Dělení Polska|druhým dělením Polska]]. V březnu [[1792]] nazval francouzského ministra »[[Jakobíni|jakobínem]]«. Roku [[1793]] Kounic odstupuje z funkce, poté co František II. postoupil Polská území Prusku a rakouské državy v Nizozemí chtěl vyměnit za Bavorsko.
| |||