Vodohospodářský systém Augsburgu: Porovnání verzí

Vodohospodářský systém Augsburgu
	Světové dědictví UNESCO
	vodárnská věž v historickém centru města
Smluvní stát	Německo
Souřadnice	48°21′56″ s. š., 10°54′7″ v. d.
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv
Odkaz	1580 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	2019 (43. zasedání)

Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 24. 4. 2021, 14:30

Vodohospodářský systém Augsburgu je souhrn staveb ve městě Augsburg a v jeho okolí. Patří mezi ně mimo jiné vodní kanály, vodárny, vodárenské věže, studny, fontány, jezy a vodní elektrárny, ale i olympijská slalomová dráha. Město Augsburg bylo v historii průkopníkem při zavádění nových technik ve vodním hospodářství.

Historie

Město Augsburg se rozkládá ve historickém území Švábska při soutoku řek Lech, Wertach a Singold. Město Augsburg postavili Římané na vyvýšené plošině nad soutokem řek. Místo se dalo snadno bránit, protože řeky jej přirozeně chránily před útoky ze západu, severu a východu a vysoká plošina, která je přibližně 15 metrů nad úrovní řeky, jej také přiměřeně chránila před povodněmi. Samotným městem však neprotékal žádný přírodní vodní tok. Pro zásobování vodou byl zbudován dálkový vodovod.

Nejpozději ve středověku byly vykopány kanály, které vedly vodu Lechu z jihu do spodních oblastí města. Na rozdíl od římského dálkového vodovodu neběžely na vyvýšené terase, ale o několik metrů hlouběji na západním okraji údolí Lechu. Čtyři kanály jsou uvedeny v městském zákoně z Augsburgu z roku 1276. Kanály byly neustále rozšiřovány a měněny. Vznikla tak síť otevřených nadzemních kanálů, které jsou stále v provozu. Říční voda je do kanálů odebírána z řek pomocí jezů, které zajišťují dostatečný spád kanálů, aby voda proudila gravitačně bez nutnosti čerpání. Kanály jsou zaústěny zpět do okolních řek. Na jezech lez regulovat množství odbírané množství vody do kanálů, takže průtok v nich je do značné míry konstatní a nezávislý na kolísání průtoku vody v řekách. Široké příkopy augsburského městského opevnění na vnější straně městských hradeb pro obranu mohly být zaplaveny ze sítě augsburských kanálů. Když městské opevnění v 19. století ztratilo opodstatnění, bylo z velké části zbořeno. Vnější městský příkop, který hraničí s Jakobervorstadtem, se však zachoval.

Na počátku 15. století byla zahájena výstavba centrálního zásobování vodou ve čtvtt Ulrichsviertel, od 16. století byla zásobována celá městská zástavba. Pitná voda je jímána v hlubokých studních jižně od města, kde se nacházejí štěrková souvrství, která poskytují čistou vodu na rozdíl od říční vody.

V 19. a na počátku 20. století byly kanály v Augsburgu rozhodující pro industrializaci města. Přinesly nový ekonomický rozmach do města, velké společnosti se usídlily na otevřených prostranstvích na okraji města. Pro ně byly vykopány nové kanály pro průmyslové využití vodní energie. Největším odvětvím byl textilní průmysl, následoval strojírenský průmysl (např. firma MAN) a výroba papíru (Haindl). Po útlumu textilního průmyslu byly některé továrny uzavřeny, ale jejich kanály zůstaly. Dnes se používají hlavně k výrobě obnovitelné energie. Vzhledem k jejich snadno regulovatelnému průtoku jsou velmi vhodné pro použití vodní energie k výrobě elektřiny.

Světové dědictví UNESCO

Od roku 2019 je zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO výběr 22 různých technických i architektonických staveb spojených s vodním hospodářství. Na tento seznam se dostaly stavby z různých historických období, které plní různé vodohospodářské funkce (kanály, slalomová dráha, vodárnské věže, vodní elektrárny, jezy, fontány).