Mikuláš Kryštof Radziwiłł: Porovnání verzí
Vytvořeno překladem stránky „Mikołaj "the Black" Radziwiłł“ |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 2. 11. 2019, 15:10
Mikuláš Kryštof Radziwiłł (4. února 1515 – 28. května 1565), přezdívaný Černý (litevsky: Juodasis), byl polsko-litevským šlechticem,[2] který zastával hned několik administrativních funkcí v litevském velkoknížectví, mimo jiné byl litevským kancléřem a litevským hejtmanem.
| Mikuláš Kryštof Radziwiłł | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 4. února 1515 Ňasviž |
| Úmrtí | 28. května 1565 (ve věku 50 let) Lukiškės nebo Vilnius |
| Místo pohřbení | Litva |
| Povolání | diplomat, politik, mecenáš a státní úředník |
| Nábož. vyznání | polští bratří |
| Choť | Alžběta Szydłowiecká[1] |
| Děti | Mikuláš Kryštof Radziwiłł[1] Jiří Radziwiłł[1] Albrecht Radziwiłł[1] Stanislav Radziwiłł[1] Kristýna Radziwiłłová[1] Alžběta Radziwiłłová[1] … více na Wikidatech |
| Rodiče | Jan Radziwiłł[1] a Anna Kiszková |
| Rod | Radziwiłłové |
| Příbuzní | Jan Radziwiłł a Žofie Radziwiłłová (sourozenci) Albrecht Vladislav Radziwiłł[1], Alexandr Ludvík Radziwiłł[1], Zikmund Karel Radziwiłł[1], Jan Jiří Radziwiłł[1], Alžběta Radziwiłłová[1],  Q121889051[1], Krzysztof Mikołaj Radziwiłł[1], Q121889048[1] a Q121889046[1] (vnoučata) |
| Funkce | maršálek Litevského velkoknížectví (1542–1565) brestlitevský starosta (1549–1565) kancléř Litevského velkoknížectví (1550–1565) vilniuský vojvoda (1551–1565) kaunaský starosta |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V litevštině jeho jméno zní Mikalojus Radvila Juodasis, v běloruštině Мікалай Радзівіл Чорны, v latině Nicolaus Radvil a v angličtině je někdy uváděn jako Nicholas Radziwill.[3]
Mikuláš dokázal získat politický vliv díky milostnému vztahu a následným sňatkem mezi jeho sestřenicí Barborou Radziwiłłovnou a polským králem a litevským velkoknížetem Zikmundem II. Augustem. Díky tomu se stal jedním z nejmocnějších královských rádců. Mikuláš se postupně stal litevským maršálem, litevským kancléřem a také vojvodou Vilniusu. Nesmírně zbohatl a stal se ve své době nejmocnějším velmožem polsko-litevské unie.
Už tak rychle rostoucí vliv Radziwiłłů ještě zesílil, když během diplomatické mise u Karla V. a Ferdinanda I. obdržel on a jeho bratranec Mikuláš Radziwiłł přezdívaný „Červený“ dědičný titul říšského knížete.
Se svým bratrancem Mikulášem „Červeným“ Radziwiłłem také uzavřel spojenectví proti ostatním mocným litevským rodinám, se kterými soupeřili o dominantní postavení v Litevském velkoknížectví. Toto spojenectví znamenalo spolupráci mezi jednotlivými větvemi rodu Radziwiłlů a ukázalo, jak mohou rodové zájmy ovlivnit vztah magnátů ke státu. Oba Radziwiłlové podporovali litevskou suverenitu a oponovali těsnějšímu sepětí zemí v rámci Polsko-litevské unie.
Velmi úspěšně se angažoval v jednáních mezi Litevským velkoknížectvím a Livonským řádem, který vedla k tzv. vilenské smlouvě z roku 1561, která ukončila existenci Livonského řádu a vedla k sekularizaci Livonska a připojení velké části jeho území k Litevskému velkoknížectví.
Mikuláš podporoval postupující polonizaci Litvy a podle jeho vzoru mnoho dalších litevských šlechticů přijalo za své mnohé prvky polské kultury, ať už se jednalo o módu, obyčeje a nebo jazyk.
Byl známý svým přísným náboženským postojem jako jeden z nejvýznamnějších konvertitů a obhájců kalvinismu v Litevském velkoknížectví. Finančně zaštítil tisk prvního kompletního polského překladu Bible v roce 1563 v Brest-Litovsku, šířil díla napsaná na obranu kalvinismu, finančně podporoval kostel a školu ve Vilniusu a také protestantské učence a různými jinými způsoby podporoval kalvinistickou víru. Je známo, že si dopisoval přímo s Janem Kalvínem a chránil náboženské exulanty z Itálie. Protože protestanti podporovali používání národních jazyků, připisuje se mu také financování mnoha litevských kostelů a škol. [ <span title="This claim needs references to reliable sources. (June 2009)">pochvalná zmínka potřebovaný</span> ] S výjimkou jeho dcery Anny všechny jeho děti konvertovaly ke katolictví a staly se horlivými podporovateli protireformace. Jeho památku připomíná socha v Brestu.