Spojené království: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Osmnácté a devatenácté století: Hannoverská dynastie: války už odkazujeme o dva odstavce výše, odkaz patří k prvnímu výskytu, -nadbytečná vata
→‎Osmnácté a devatenácté století: Hannoverská dynastie: Žádná vata, kolego Bazi. Pitt mladší zemřel 1806, tedy dávno před koncem |napoleonských válek. Proto odkaz na ně tam, kam patří.
Řádek 157:
[[Zákon o nástupnictví]] (1701) vyloučil katolické Stuartovce z dědictví trůnu, a tak roku 1714 britskou korunu získal hannoverský kurfiřt [[Jiří I.]] Jeho dynastii zpočátku ohrožovala [[Jakobitské povstání|jakobitská povstání]], vznikající již od roku 1688 na podporu svrženého [[Jakub II. Stuart|Jakuba II.]] a jeho dědiců, ta však skončila [[Bitva u Cullodenu|bitvou u Cullodenu]] (1745), poslední regulérní pozemní bitvou na půdě Velké Británie. Povaha vykonávání moci se začala proměňovat, když se [[Whigové|whig]] [[Robert Walpole]] stal po [[Jihomořská bublina|burzovním krachu roku 1720]] nejmocnějším ministrem, prvním z řady [[Seznam premiérů Spojeného království|britských premiérů]].{{Sfn|Morgan (2011)|p=324–335}} Panovník zůstal ceremoniální [[Hlava státu|hlavou státu]], zatímco hlavní výkonnou moc získal ministerský předseda a jím vedená [[Vláda Spojeného království|vláda]]. Vznikl takzvaný [[westminsterský systém]], jenž se pak spolu s [[Angloamerické právo|anglosaským právem]] rozšířil do mnoha zemí v britské sféře vlivu. Whigové pak řídili Velkou Británii až do roku 1770, kdy se premiérem stal [[Frederick North|lord North]], [[Toryové|toryovský]] politik připomínaný jako ten, kdo ztratil většinu kolonií v Severní Americe.
 
K dalším britským politikům 18. století patřili podporovatel kolonialismu [[William Pitt]], který Británii provedl [[Sedmiletá válka|sedmiletou válkou]], a jeho syn [[William Pitt mladší]], který ji řídil běhemdo [[Napoleonskéroku války|napoleonských válek]]1806. Po neúspěšném [[Irské povstání roku 1798|irském povstání]] z roku 1798 bylo [[zákony o unii Velké Británie a Irska]] s účinnosti od roku 1801 zrušeno [[Irské království]], které bylo připojeno k Velké Británii, čímž vzniklo [[Spojené království Velké Británie a Irska]]. Roku 1830 prosadil premiér [[Charles Grey]] první významnou [[Reformní zákon (1832)|reformu voleb]], jež dala volební právo asi 14 % dospělých mužů, zatímco předtím mohlo volit méně než 10 % mužů. Později proběhly další reformy volebního a politického systému, takže roku 1885 smělo volit již asi 56 % dospělých mužů. [[Velký irský hladomor]] z konce 40. let 19. století, při kterém vláda [[Robert Peel|Roberta Peela]] neposkytla strádajícím lidem – zejména strádajícím katolíkům – dostatečnou pomoc, měl kolem milionu obětí. To podpořilo [[irský nacionalismus]], z něhož vzešlo separatistické hnutí [[Feniáni|feniánů]], uchylující se k [[Terorismus|terorismu]]. [[Benjamin Disraeli]], jediný britský premiér [[Židé|židovského]] původu, zformoval na toryovské základně moderní [[Konzervativní strana (Spojené království)|Konzervativní stranu]], jejímž dalším vůdčím představitelem byl [[Robert Cecil]]. Disraeliho dlouholetý rival [[William Gladstone]], jenž vedl několik vlád od 60. do 90. let 19. století, byl hlavním představitelem [[Liberální strana (Spojené království)|Liberální strany]], druhé velké politické síly té doby.
 
[[Soubor:The British Empire.png|náhled|upright 2.5|Mapa zeměkoule s červeně vyznačenými regiony, které někdy ovládala Velká Británie, a jejich anglickými názvy. Červeně podtržené jsou názvy těch regionů, které patří Británii doposud.]]
Řádek 163:
Mezinárodní postavení Velké Británie, posílené úspěchem ve [[Válka o španělské dědictví|válce o španělské dědictví]] a po ní následujícím [[Utrechtský mír|utrechtským mírem]] (1713), umožnilo další [[Kolonialismus|koloniální]] expanzi v zámoří.{{Sfn|Morgan (2011)|p=336–337}} „První“ [[Britské impérium|Britskou říši]] v [[Severní Amerika|Severní Americe]] rozbila [[americká revoluce]]: [[třináct kolonií]] se roku 1776 odtrhlo, [[Americká válka za nezávislost|odrazilo britská intervenční vojska]] a založilo [[Spojené státy americké]]. Pozornost Britů se tak upřela na další kontinenty. Již roku 1770 mořeplavec [[James Cook]] prohlásil [[Austrálie|Austrálii]] za britské území.
 
V [[Napoleonské války|napoleonských válkách]] zvítězili [[Horatio Nelson|admirál Nelson]] [[Bitva u Trafalgaru|u Trafalgaru]] roku 1805 a [[Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu|vévoda z Wellingtonu]] [[Bitva u Waterloo|u Waterloo]] roku 1815. Velká Británie také obstála v [[Kontinentální blokáda|kontinentální blokádě]] a – v čele „druhé“ Britské říše – zůstala po celé 19. století nejmocnějším státem světa. Ve své [[Skvělá izolace|skvělé izolaci]] se nevázala žádnými pakty a jejím jediným vážnějším soupeřem bylo [[Ruské impérium]], s nímž hrála „[[Velká hra|velkou hru]]“ o [[Střední Asie|Střední Asii]]. Britská [[Britská Východoindická společnost|Východoindická společnost]] svou soukromou armádou ovládla rozsáhlá území v [[Britská Indie|Indii]], kterou ovšem po [[Velké indické povstání|velkém indickém povstání]] (1857–1859) musela předat britské koruně. Britové se úspěšně účastnili i [[dělení Afriky]] na konci 19. století a získali zde řadu kolonií od [[Egypt|Egypta]] se [[Suezský průplav|Suezským průplavem]] na severu až po území současné [[Jihoafrická republika|Jihoafrické republiky]] na samém jihu kontinentu.
 
Kolem poloviny 18. století v Británii začala [[průmyslová revoluce]],{{Sfn|Morgan (2011)|p=335–340}} která se odtud později šířila do světa. V jejím čele stáli podnikatelé a inženýři jako [[Josiah Wedgwood]] a [[Isambard Kingdom Brunel]]. Rozvoj průmyslu vyžadoval a podnítil vynálezy jako byly [[tkalcovský stav]] s [[Létající člunek|létajícím člunkem]] ([[John Kay (vynálezce)|John Kay]], 1733), průmyslově použitelný [[parní stroj]] (pracovali na něm mj. [[Thomas Newcomen]], 1712, a [[James Watt]], 1765), [[portlandský cement]] ([[Joseph Aspdin]], 1824), [[parní lokomotiva]] ([[Richard Trevithick]], 1804, a [[George Stephenson]], 1825) nebo [[Bessemerův konvertor|Bessemerův proces]] výroby oceli ([[Henry Bessemer]], 1856). Ruku v ruce s tím šel rozmach věd. Samozřejmě přírodních, jež zastupovali například biolog [[Charles Darwin]] či fyzikové [[Michael Faraday]] a [[James Clerk Maxwell]], ale i humanitních od [[Skotské osvícenství|skotského osvícenství]] ([[David Hume]], [[Adam Smith]] a další) po [[John Stuart Mill|Johna Stuarta Milla]] a [[Francis Galton|Francise Galtona]]. Velká Británie se na čas stala „dílnou světa“.<ref>{{Citace elektronického periodika