Hexapla

Hexapla (řecky „šesterka“) je vydání Starého zákona, sestavené v přesně neznámé době učencem Órigenem tak, že na každé stránce bylo šest sloupců, z nichž každý obsahoval jinou jazykovou verzi:

• hebrejský originál (masoretský text)
• fonetický přepis hebrejského textu písmeny řecké abecedy
• překlad Aquily ze Sinopé
• Symmachův překlad
• Septuagintu
• Theodotiův překlad

Tato vlastnost umožňovala rychlé a jednoduché ověření správnosti překladu. Hexapla navíc obsahovala porovnání znění užívaného většinou křesťanů (Septuaginta) i znění, užívaného většinou židů (masoretský text). Toto komplikuje skutečnost, že křesťanský překlad Septuaginty nebyl pořízen z masoretského textu, ale z jiné, starší a dnes nedochované verze. Obsahovala dále překlad ebionity Symmacha (ebionité byli zvláštní křesťanskou sektou), další křesťanský překlad Aquily ze Sinopé a židovský Theodotiův překlad (do řečtiny).

Hexapla se v současné době považuje za ztracenou (s největší pravděpodobností existoval pouze jediný rukopis, možná ani ne celý kompletní rukopis), nicméně dochovala se z ní celá řada fragmentů, které byly vydány v několika edicích.

Hexapla byla uložena v Césareji, pravděpodobně z jejího znění vycházel sv. Jeroným při překladu Vulgáty.

Hexapla je významná tím, že položila zásady textové kritiky a je také prvním dílem, které můžeme označovat za skutečně vědeckou, textologickou edici.