Svatý Jeroným
Svatý Jeroným, původním jménem Sophronius Eusebius Hieronymus, také Hieronymus ze Stridonu (cca 347, Stridon, (nyní Mezimuřská župa, Chorvatsko) – 30. září 420, Betlém (Palestina), byl křesťanský spisovatel, jeden z církevních Otců a učitelů církve, teolog a překladatel bible do latiny. Katolická církev jej řadí vedle sv. Ambrože, Augustina a Řehoře Velikého mezi čtyři velké západní církevní Otce.
| Svatý Jeroným | |
 | |
| Učitel církve | |
|---|---|
| Datum narození | kolem 347 ve Stridonu |
| Místo narození | Strigon (Mezimuřská župa), Chorvatsko |
| Datum úmrtí | 30. září 420 |
| Místo úmrtí | Betlém, (Palestina) |
| Svátek | 30. září - západní církve; 15. červen - východní církve |
| Místo pohřbení | Řím |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; anglikánské církve; Lutheráni; Starokatolická církev |
| Významné zasvěcené kostely | Klášter jeronymitů Lisabon |
| Atributy | kardinálský klobouk, lev, psací pult, kniha, lebka |
| Patronem | Dalmácie, Lyonu, teologů, iberského řádu jeronymitů, učenců, archeologů, studentů, žáků, překladatelů, univerzit, vědeckých spolků, asketů, proti očním nemocem |
ŽivotEditovat
Rodiče poslali Jeronýma již v nízkém věku do Říma, kde se vzdělával u věhlasného gramatika Aelia Donata v gramatice, rétorice a filosofii. Asi v devatenácti letech byl pokřtěn. Brzy nato se zřekl světské dráhy a oddal se askezi a studiu.[1] Po pobytech v Trevíru a Aquileji se v letech 373–374 vydal na pouť na Východ, ale kvůli zdravotním problémům nedošel dál než do Antiochie, kde stejně jako v Římě neodolal intelektuálním podnětům, které mu město nabízelo – naučil se především řecky a hebrejsky.[2] Ve svých listech se zmínil o svém snu, v němž byl předvolán před soudnou stolici a byl obviněn z ciceronství, ač se hájil, že je křesťanem. Trestem mu bylo bičování a palčivé výčitky svědomí. Nakonec přísahal, že vezme-li kdy znovu do rukou světské knihy, tak Pána zapřel. Od té doby prý četl jen božská písma.[3] V roce 379 se nechal vysvětit na kněze. Nakonec studoval v Konstantinopoli u jednoho z tzv. Velkých kappadockých Otců, Grégoria z Nazianzu.
Jeroným se vždy cítil nejlépe ve světě vědění. Navzdory svému snu nikdy nezavrhl pohanské klasiky, ale podřídil je svým teologickým zájmům. V letech 382–385 byl Jeroným sekretářem papeže Damasa I.[4]; v tomto období se pastoračně nejvíce věnoval ženám z vyšší římské společnosti – zachovalo se nám množství listů, jejichž pomocí se snažil vést mj. svatou Marcelu, Leu, Fabiolu, Paulu a její dceru Eustochii. Kvůli nařčením ze sexuálního vztahu s těmito ženami se Jeroným dostal do sporu s římským klérem. Dokázal se však obhájit, mimo jiné i tím, že byl eunuch. Jeho nepřátelé si však hledali další příležitosti k útoku. Poté, co jedna z jeho žaček zemřela, patrně v důsledku mentální anorexie kvůli vytrvalým půstům, byl Jeroným obviněn z toho, že ji přinutil k sebevraždě vyhladověním. Ačkoli mu nebylo nic dokázáno, tak další pobyt v Římě se pro něj stal nemožným. Po úmrtí svého mecenáše Damasa byl Jeroným z města vypovězen a uchýlil se do Betléma, kde roku 386 založil spolu se svými dvěma žačkami, sv. Pavlou Římskou a její dcerou sv. Eustochií, klášter a konvent, kde zůstal až do své smrti roku 420.[2]
DíloEditovat
Jeroným je znám především jako autor Vulgaty, překladu bible do mluvené latiny. Vulgata byla víceméně korekturou starších latinských překladů a dodnes je nejvýznamnějším biblickým překladem. Starý zákon překládal Jeroným přímo z hebrejštiny s výjimkou žalmů, které překládal celkem natřikrát a nakonec se nejvíce ujal jeho překlad podle Septuaginty (řeckého překladu). Jeroným byl zřejmě nejtalentovanějším znalcem jazyků v křesťanském prostředí 4.–5. století a byl jediným z církevních Otců, který výborně ovládal hebrejštinu a který rovněž vyvyšoval starozákonní originál, kterému připisoval nezprostředkovanou inspirovanost Bohem, nad tehdy dostupnou Septuagintu.[5][6]
Kromě Jeronýmova biblického překladu se dochovaly i jeho biblické komentáře a teologické kontroverze, historické texty a další překlady. Rád psal a jeho biblické komentáře a duchovní listy zprostředkovaly křesťanskému Západu řeckou exegezi (zejména Órigena) a askezi východního mnišství.
PovahaEditovat
Jeroným byl velmi komplikované povahy a často se rozcházel s lidmi, kteří se kolem něj vyskytovali.[7] Měl úzkostnou a hádavou povahu, z toho plynoucí osobní problémy a strach z pronásledování – často útočil na Pelagia, Ioviana a další.[8] Horlivě bránil ortodoxní nauku, ale tím se stával nebezpečným pro sebe i své nejbližší okolí. Často se tedy musel stěhovat. Jak se jeho teologie vyvíjela, tak se rozcházel i se svými vzory – například s Órigénem, kterého přeložil, ale později jej kritizoval.[7] Obraňoval presbytery před ambiciózními jáhny, takže můžeme usuzovat, že byl do jisté míry konzervativní.[9] Vyvyšoval ideál panenství a mnišství, kdežto manželství zatracoval.[10][11] Navzdory svým neduhům, nebo možná právě díky nim, byl o to větším a zapálenějším, byť po většinu času do sebe uzavřeným učencem, jedním z největších v historii církve, a jako takový je v ní připomínán.[12]
Některá česká vydání Jeronýmových dělEditovat
- Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a učitele církve), přel. L. Stříž, Vyškov: Antonín Ludvík Stříž, 1917
- Legendy o poustevnících – Vitae eremitarum (O sv. Pavlovi, prvním poustevníkovi. Jak mnich Malchus upadl do zajetí. Život sv. Hilariona), přel. J. Šubrt, Praha: Oikúmené, 2002, ISBN 80-7298-050-5.
- Eusebia Sofronia Hieronyma, kněze Stridoňana, O ustavičném panenství blahoslavené Panny Marie proti Helvidiovi kniha jedna. Přeložil a vyložil František Bauer. Praha 1877
- Výbor z dopisů, latinsko-české vydání, přel. J. Šubrt, Praha: Oikúmené, 2006, ISBN 80-7298-156-0.
- Dějiny křesťanského písemnictví. De viris illustribus, latinsko-české vydání, překlad a komentář Martin C. Putna a Jan M. Heller, Praha: Herrmann & synové, 2010, ISBN 978-80-87054-22-2.
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Lane, Tony: Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 44.
- ↑ a b Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 45.
- ↑ "List 22:30" in: Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a učitele církve), přel. L. Stříž, Vyškov: Antonín Ludvík Stříž, 1917.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 144.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 80.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 86.
- ↑ a b Lane, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů 1996, s. 46.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 15.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 103.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 242.
- ↑ "List 22:19, 20" in Listy svatého Eusebia Jeronyma (kněze a učitele církve), přel. L. Stříž, Vyškov: Antonín Ludvík Stříž, 1917.
- ↑ Hazlett, Ian. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK 2009, s. 273.
LiteraturaEditovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Svatý Jeroným
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
- LANE, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha: Návrat domů, 1996. (čeština)
- HORYNA, Břetislav; PAVLINCOVÁ, Helena. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. (čeština)
- HAZLETT, Ian. Rané křesťanství: Počátky a vývoj církve do roku 600. Brno: CDK, 2009. (čeština)
- BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha: Kalich, 1989. S. 574-579. (čeština)
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Jeroným na Wikimedia Commons 
Osoba Jeroným ve Wikicitátech- KITZLER, Petr. Jeroným (Eusebius Sofronius Hieronymus). In: iLiteratura.cz, 2005-10-04.
