Dębica: Porovnání verzí

V roce 1358 [[Seznam polských panovníků|král]] [[Kazimír III. Veliký|Kazimír III.]] udělil místnímu šlechtici Świętosławu Gryfitovi povolení založit zde město, a Dębica obdržela [[Magdeburské právo]], společně s právem pořádat každou středu [[týdenní trh]]y.<ref name="Urząd"/> Město však formálně vzniklo 10. června 1372, kdy byl Mikołaj z Lipiny jmenován prvním [[rychtář|fojtem]]. Dębica sice ležela příhodně na hlavní obchodní stezce z [[Krakov]]a do [[Lvov]]a, ale nově vybudované město nemohlo soupeřit se starými centry v oblasti, s městy [[Pilzno]] a [[Ropczyce]] nemohlo soupeřit. V roce 1446 udělil král [[Vladislav III. Varnenčik|Vladislav III.]] městu [[trhové právo]], Dębica směla pořádat kromě týdenních i [[Výroční trh|výroční trhy]] v [[Popeleční středa|Popeleční středu]], což vedlo k rychlému rozvoji města. V roce 1554 zničil město požár. V roce 1578 zde žilo asi 700 lidí, z toho asi 20&nbsp;[[řemeslo|řemeslníků]]. Dębica přesto zůstávala malým městem. AbsenceMěsto [[hradba|hradeb]]nemělo hradby, které by městoho chránily,. způsobila, žeProto bylo město častokrát vypleněno nebo vypáleno [[Tataři|Tatary]], [[Švédové|Švédy]] a [[Maďaři|Maďary]]. V roce 1474 byla Dębica, společně s dalšími městy jižního [[Malopolsko|Malopolska]] vypleněna v maďarskou Černou armádou. V roce 1502 způsobil nájezd [[krym]]ských Tatarů rozsáhlé škody, v důsledku toho město bylo vylidněno. Stejně jako téměř všechna malopolská města byla Dębica kompletně zničena při švédské invazi do Polska, když Švédové a vojska [[Jiří II. Rákóczi|Jiřího II. Rákócziho]] město vyplenila a vypálila (1655-1660). Po této události se počet obyvatel snížil asi na 200 lidí, a zůstalo stát asi 30 domů. Výsledkem bylo, že vedení města povolilipovolil prvním Židům usadit se ve městě. První židovští obyvatelé přicházeli v období 1676 až 1690. Rozšířili tak počet obyvatel města, a měli pozitivní vliv na jeho ekonomiku.<ref name="Urząd"/> Během [[Severní válka|Severní války]] byla destrukce města natolik závažná, že se z něj téměř stala vesnice se zemědělským obyvatelstvem.

V roce 1918 připadlo město Polsku. V roce 1937 se stalo sídlem [[Powiat|okresu]] (''powiat''). V roce 1939, po vypuknutí [[druhá světová válka|druhé světové války]], zde žilo 10 600 obyvatel. [[Wehrmacht]] obsadil město 8. září 1939. [[Židé|Židovské]] obyvatelstvo bylo v roce 1942 internováno v místním [[Dębica (ghetto)|ghettu]] v blízkosti nádraží (zřízeno k 1. lednu 1942)<ref>[http://www.debica-the-shtetl.com/oldies.html „Debica - the Stettl“]</ref>, odkud bylo dále deportováno [[koncentrační tábor|do koncentračních táborů]],. zZ asi 15 000 židovských obyvatel ghetta<ref name="Golczewski">Frank Golczewski: ''Polen''. In: ''Dimension des Völkermords. Die Zahl der jüdischen Opfer des Nationalsozialismus''. Hrsg. von [[Wolfgang Benz]]. Oldenbourg, München 1991, s. 454.</ref> z města (asi 2200 lidí) a okolí, jich bylo asi 12 000 posláno do [[Vyhlazovací tábor Belzec|Vyhlazovacího tábora Belzec]].<ref name="Golczewski/><ref>Frank Golczewski: ''Polen''. In: ''Dimension des Völkermords. Die Zahl der jüdischen Opfer des Nationalsozialismus''. Hrsg. von Wolfgang Benz. Oldenbourg, München 1991, s. 466.</ref> Likvidace ghetta proběhla 1. března 1943. Severně od města se v trojúhelníku mezi řekami [[Visla]] a [[San]] a městy [[Mielec]], [[Stalowa Wola]] a [[Sokolow Malopolski]] rozkládalo cvičiště [[Výcvikový prostor Waffen-SS Heidelager|Heidelager]] ({{vjazyce2|de|''SS-Truppenübungsplatz Heidelager''}}). 23. srpna 1944 vstoupila do města [[Rudá armáda]]. Represím komunistických orgánů padlo za oběť mnoho členů odbojového hnutí.

Na základě územněsprávní reformy v roce 1975 připadlo město do [[Tarnowské vojvodství|Tarnowského vojvodství]], po jeho zrušení v roce 1998 je od roku 1999 Dębica částí Podkarpatského vojvodství.