Josef Emanuel Canal: Porovnání verzí
Nová stránka: {{Infobox - osoba | jméno = Josef Emanuel Canal | obrázek = Josef Emanuel Canal - Jan Vilímek.jpg | popisek = Josef Emanuel Canal | datum narození = {{Datum narození|1745… |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 29. 10. 2015, 03:14
Josef Emanuel Canal, celým jménem Josef Emanuel Malabaila de Canal (3. června 1745[1], Vídeň – 20. února 1826[2], Praha) byl významný botanik a humanista šlechtického původu. Založil dnes již zaniklou zahradu Kanálka v Praze.
| Josef Emanuel Canal | |
|---|---|
 Josef Emanuel Canal | |
| Narození | 3. června 1745 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 20. února 1826 (ve věku 80 let) Praha Rakouské císařství |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | botanik, agronom, filantrop a patron of the sciences |
| Ocenění | Čestné občanství hlavního města Prahy |
| Choť | Marie Quidobaldina Brigita Chotková |
| Děti | Josefína Canalová |
| Rodiče | Ludwig von Canal |
| Rod | Malabayla |
| Funkce | komorník (od 1768) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Josef Emanuel se narodil do rodiny sardinského velvyslance ve Vídni. V mládí působil v armádě, z které vystoupil roku 1770. Krátce po ukončení služby ve vojsku se přestěhoval do Prahy. V Praze brzy proslul jako mecenáš, milovník umění a vědy a také jako pravý kavalír. Hrabě Canal se stal předsedou České společnosti hospodářské, stál u zrodu pražského sirotčince a chudobince a významně finančně dotoval mnoho chudých studentů, vědců a hudebníků.[1] Založil také spolek pro nezaměstnané služebníky, vdovy a sirotky. Jeho služebnictvo čítalo až několik tisíc osob.[3]
Josef Emanuel Canal byl též činným zednářem. Nejprve se stal pro svou učenost, blahovolnost a zámožnost stoličním mistrem lóže U tří korunovaných sloupů, následně působil v lóži U tří korunovaných hvězd, odkud vystoupil a založil lóži Pravdy a sjednocenosti. V návaznosti na Všeobecný regulativ pro rakouské lóže Josefa II. se stal po roce 1786 stoličním mistrem lóže Pravda a jednota u tří korunovaných sloupů. Většina Canalových příspěvků byla rozdělována spolu s příspěvky bratrů ze zednářské lóže.[2]
Ve volném čase se věnoval hudbě, dokonce byl sám hudebním skladatelem. Po celý život si vydržoval osobní hudební sbor. Byl i zapáleným příznivcem pokroku, především pak toho hospodářského. Jeho největším koníčkem však byla botanika. Výrazně se prosazoval o zdokonalování v oblasti zahradnictví, podporoval vědecké práce o tomto tématu a kapacity v tomto oboru obdařoval štědrými finančními benefity. Financoval i první vydání knihy Flora česká od profesora botaniky Františka Vilibalda Schmitda.[3]
Canalovou nejvýznamnější zásluhou je založení botanické zahrady v Praze, později známé pod jménem Kanálka. Canal nejprve skoupil několik na sebe navazujících pozemků, aby je následně spojil do jedné zahrady botanické, zelinářské a ovocné. Otevřena byla roku 1791. V zahradě byly pěstovány na tu dobu nevídané štěpařské či hospodářské novinky a cizokrajné rostliny.[4] Součástí zahrady byl i vzdělávací ústav, kde se až do Canalovy smrti přednášela hospodářsko-technická botanika. Na ústavu postupně vyučovali například František Vilibald Schmidt, Karel Bořivoj Presl[1], Jan Kristián Mikan, Jan Novodvorský nebo Ignác Bedřich Tausch. V roce 1811 byl v Kanálce zřízen pokusný cukrovar pro výrobu sirupu a řepného cukru (Canal byl velkým propagátorem řepného cukru) spolu s velkým drůbežnictvím.[2]
Josef Emanuel Canal se v pozdějších letech svého života začal uzavírat stále více do sebe a ve společnosti byl viděn jen zřídkakdy. V roce 1812 ještě v Kanálce přijal vzácné hosty, císaře Františka I. s chotí Marií Ludovikou Beatrix a jeho dcerou Marií Luisou, ale po této návštěvě se definitivně stáhl do ústraní a většinu času trávil buď sepisováním vědeckých prací, které si sám vydával a procházkami po Kanálce nebo ve svém pražském paláci. Zemřel 20. února 1826 zasažen mrtvicí.[2] Je pochován na Olšanských hřbitovech.[3]
Kontroverze
Ač je ve většině historických pramenů oslavován a líčen v tom nejlepším světle, jeho osobnost obsahovala i stinné stránky. Podle současníků byl z neznámých důvodů výrazným antisemitou.[5] Židy stavěl na roveň psům. U vstupu do jeho zahrady byla vyvěšena tabulka s nápisem „Židům a psům je vstup zakázán“ (německy: „Juden und Hunden ist der Eintritt verboten“).[1]
Reference
- ↑ a b c d MALÝ, Jakub Josef. Stručný všeobecný slovník věcný : C - E. Praha: I.L. Kober, 1875. 759 s. S. 44.
- ↑ a b c d ZACHYSTAL, František. Kanálka, chlouba barokní Prahy. Národní listy. 1. 7. 1934, čís. 179.
- ↑ a b c Josef Emanuel Canal. Humoristické listy. 20. 12. 1889, roč. 31, čís. 51.
- ↑ Konec Kanálky. Národní Politika. 18.3.1905, roč. 23, čís. 77.
- ↑ Denní zprávy. Národní listy. 11.10.1907, roč. 47, čís. 281.