Wikipedista:Martin Kotačka/pískoviště
Genealogie (řec. génos, lat. genus = rod) je pomocná věda historická, která zkoumá vztahy mezi lidskými jedinci, vyplývající z jejich společného rodového původu. Genealogie se zabývá buď studiem jednotlivých osobností, nebo sledováním proměn jednotlivých druhů vztahů. Soukromý zájem v této oblasti bývá označován starším názvem jako rodopis.
Protože z genealogické posloupnosti vyplývají také právní či prestižní důsledky, je genealogie zatížena mnoha falzy a fikcemi - a od dob antických (odvozování původu římských císařů od řeckých hrdinů) až do současnosti.
Dějiny genealogie editovat
Genealogie od nejstarších dob až do středověku editovat
Genealogii lze považovat za jednu z nejstarších historických věd, ačkoliv ve svých počátcích ještě neměla charakter vědeckého bádání. Zaznamenávání rodové posloupnosti a příbuzenských vazeb bylo, ať již ve smyslu politickém nebo teologickém, obsaženo v mnohých starověkých a středověkých textech. Jednou z nejvýznamnějších knih která podává obšírné popisy rodových vazeb je Bible, ve které jsou zaznamenáni potomci od ..... až k .....
Genealogie novověká editovat
Moderní genealogie editovat
Základní pojmy editovat
Vývod editovat
Vývod, někdy také uváděn pod názvem vývod z předků (něm. Ascendententafel[1])
Rozrod editovat
Rozrod (něm. Descendententafel[1])
Rodokmen editovat
Příbuzenské a pokrevenské tabulky editovat
Pokrevenství označuje vztah mezi osobami, které pocházejí z jediného předka (důležitý je pak stupeň pokrevenství). Příbuzenství (sešvagření) jsou vztahy vzniklé manželstvím (tj. vztahy k pokrevním příbuzným partnera).
Genealogické bádání vychází od jedince – příslušníka rodu buď jako ploditele (rodiče) nebo jako zplozeného (zrozeného), a podle toho zkoumá jeho vztahy buď k jeho předkům (ascendentům) nebo k jeho potomkům (descendentům).
Souhrn předků jednotlivce, se nazývá vývod. Vývod býval dříve hodnocen zejména po stránce právní, když šlo o nástupnictví na trůn, svěřenectví, dědictví apod. Neúplná část vývodu se nazývá průba. V dnešní době je vývod důležitou pomůckou v rodopisném zkoumání biologickém a sociologickém, ukazuje vlivy dědičnosti a znázorňuje vzájemné prostupování nejrozmanitějších vrstev společenských v jednotlivých rodech.
Potomstvo jednotlivce (páru jedinců) se nazývá rozrod, jde-li o všechny potomky po meči i po přeslici, nebo rodokmen, přihlíží-li se jen k potomkům mužských členů (t.j. k osobám obvykle stejného rodového jména).
Matriky editovat
Matriční knihy jsou primárním a nejdůležitějším pramenem pro genealogické bádání. Jedná se o veřejné úřední knihy, jejichž posláním je evidence osob pro právní účely.
Římskokatolické matriky editovat
Evangelické matriky editovat
Židovské matriky editovat
Státní matriky editovat
Vojenské matriky editovat
Nematriční prameny pro genealogické bádání editovat
Prameny, ze kterých genealogie vychází, jsou v době před zavedením matrik omezeny pouze na listiny, úřední a veřejné knihy. Teprve od 17. století jsou prameny díky povinnému vedení matrik úplnější a systematičtější. V této době dochází k vytváření zcela nových druhů pramenů, zejména dokumentů novověké diplomatické povahy.
Farní kroniky editovat
Farní kroniky jsou další z knih vedených farářem mimo jeho běžnou církevněprávní agendu (matriky, knihy ohlášek, knihy biřmovaných atd.). Sepisovány byly přibližně od poloviny 18. století a zachycovaly události především lokálního významu důležitého pro život farnosti. Uloženy jsou povětšinou ve fondu příslušné farnosti.
Gruntovní knihy editovat
Hřbitovní knihy editovat
Katastry editovat
Berní rula editovat
Lánové rejstříky (1669-1679) editovat
Josefinský katastr editovat
Tereziánský katastr editovat
Stabilní katastr editovat
Urbáře editovat
Komplexní identifikační registr editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- BEK, Augustin. Rodopis v praxi. Praha: [s.n.], 1941.
- HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. Jinočany: H + H, 2002, dotisk 2004. 544 s. ISBN 80-7319-004-4. Kapitola Genealogie, s. 141-153.
- HORNÍČEK, Ignác. Kniha o rodopisu. Praktické uvedení do rodopisu s přílohou o obecních kronikách. Vyškov: F. Obzina, 1939. 228 s.
- LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen. Pátráme po svých předcích. Praha: Grada, 2012. 176 s. ISBN 978-80-247-4069-0.
- MAREČKOVÁ, Marie. Příručka praktické genealogie. Jak sestavit rodokmen. Praha - Litomyšl: Paseka, 2004. 187 s. ISBN 80-7185-662-2.
- MARKUS, Antonín. Příručka rodového kronikáře. Praha: [s.n.], 1938.
- PALIVEC, Viktor. Minimum pro rodopisce a heraldiky. Praha: [s.n.], 1970.
- PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům. Praha: [s.n.] ISBN 80-7277-307-0.
- PILNÁČEK, Josef. Staromoravští rodové. Vídeň: nákladem Josefa Pilnáčka, 1930. 639 s.
- PILNÁČEK, Josef. Rody starého Slezska. 3. vyd. (2. úplné). Brno : Ivo Sperát, 2010. 433 s. ISBN 978-80-904312-3-2.
- PILNÁČEK, Josef. Občanské znaky. 1. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2009. 197 s. ISBN 978-80-904312-1-8.
- PILNÁČEK, Josef. Neznámé rody a znaky staré Moravy. 2. vyd. Brno : Ivo Sperát, 2010. 125 s. ISBN 978-80-904312-2-5.
- SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 1. České Budějovice: Karmášek, 2007. 162 s. ISBN 978-80-239-8558-0.
- SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 2. České Budějovice: Karmášek, 2008. 231 s. ISBN 978-80-87101-03-2.
- SASSMANN, Alois. Kořeny. Putování po starých rodech, aneb, co jste na jihočeské frekvenci 106,4 FM neslyšeli. 3. České Budějovice: Karmášek, 2010. 224 s. ISBN 978-80-87101-25-4.
Externí odkazy editovat
Související články editovat
- GEDCOM – přenositelný standard pro elektronické ukládání dat genealogických programů
- Prosopografie – zkoumáním okruhu osob, s ohledem na původ, kariéru, či rodinné vztahy