Pozůstalost

rozcestník na projektech Wikimedia
(přesměrováno z Dědictví)
Na tento článek je přesměrováno heslo Dědictví. Tento článek je o jmění zůstavitele. Další významy jsou uvedeny na stránce Dědictví (rozcestník).

Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě nevymahatelných osobních práv a povinností. Jde o souhrn veškerého majetku (aktiv) a jeho dluhů (pasiv), která se zjišťují v rámci řízení o pozůstalosti. Ve vztahu k dědici se nazývá dědictvím a právo na ně vzniká smrtí zůstavitele.[1] Zůstavitel může povolat správce pozůstalosti.[2]

O pozůstalosti rozhoduje zůstavitel, určuje, kdo bude jeho dědicem. Zůstavitel může ovlivnit to, jak bude vypadat po jeho smrti vypořádání jeho majetku a splněny jeho příkazy či případná přání, a to:

  • dědickou smlouvu,
  • manželskou smlouvu o majetkovém režimu, kterou lze rovněž uspořádat majetkové poměry pro případ zániku manželství smrtí (taková smlouva se v této části považuje za smlouvu dědickou, má-li její náležitosti),
  • závětí,
  • dovětkem,
  • prohlášením o tom, že dědic, jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost, pozůstalosti nenabude (tzv. negativní závěť),
  • přikázáním započtení na dědický podíl,
  • smlouvu o zřeknutí se dědického práva a
  • povoláním vykonavatele závěti.[3]

Pozůstalost a vypořádání společného jměníEditovat

Vzhledem k tomu, že v českém právním řádu existuje institut společného jmění manželů, je třeba v případě, že zůstavitel měl s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, nejprve provést v rámci dědického řízení jeho vypořádání (mezi pozůstalost a pozůstalého manžela); součástí pozůstalosti pak je jednak výlučné jmění zůstavitele, jednak majetek a dluhy, který do dědictví připadly z vypořádání společného jmění.[4]

Přechod práv a povinností jiným způsobem než děděnímEditovat

Některá majetková práva součástí dědictví nejsou (vždy anebo pouze při splnění určitých podmínek), protože přecházejí na jiné osoby jinak než děděním:

Sem spadají mzdová a platová práva zaměstnance z pracovněprávního vztahu do výše odpovídající trojnásobku průměrného měsíčního výdělku (přecházejí postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob).[5] Dále jsou to splatné částky dávek důchodového pojištění, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněného (přecházejí postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; podmínka společné domácnosti se nevyžaduje u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém; předmětem dědictví se tyto částky stávají, není-li těchto osob.[6]

Také dávky nemocenského pojištění, které nebyly vyplaceny pojištěnci (přecházejí postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob).[7]

Spadají sem i splatné částky dávek státní sociální podpory, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněné osoby (přecházejí rovným dílem na společně posuzované osoby; není-li jich, nárok zaniká).[8] Splatné částky dávek pomoci v hmotné nouzi, které nebyly vyplaceny do dne smrti příjemce (přecházejí na nejstarší ze společně posuzovaných osob, pokud se společně posuzované osoby nedohodnou jinak; není-li společně posuzovaných osob, nárok zaniká).[9] Dále také splatné částky dávek osobám se zdravotním postižením, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněné osoby (přecházejí postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; podmínka společné domácnosti se nevyžaduje u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém).[10]

Pozůstalostní penze nebo odbytné z penzijního připojištění (nevznikne-li však nárok na pozůstalostní penzi ani odbytné a účastníku penzijního připojištění nebyla vyplácena penze, stává se součástí dědictví částka vypočtená stejným způsobem jako odbytné).[11]

Právo na pojistné plnění v případě smrti pojištěného, které nabývají postupně manžel pojištěného, jeho děti, rodiče, spolužijící osoba a ostatní dědici.[12]

Družstevní podíl v bytovém družstvu přechází na pozůstalého manžela, je-li ve společném jmění manželů.[4]

Součástí dědictví není ani:

  • právo nájmu bytu (přechází na zákonem stanovené osoby, jinak zaniká),[13]
  • právo nájmu hrobového místa; předmětem dědictví je však hrobové příslušenství.[14]

Co není součástí pozůstalostiEditovat

Na dědice nepřechází osobní služebnost a reálné břemeno (zanikají smrtí oprávněné osoby), byla-li osobní služebnost rozšířena na dědice má se za to, že jimi jsou zákonní dědicové první třídy.[15]

Zemře-li dlužník, povinnost zanikne, pokud jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem, zemře-li věřitel, právo zanikne, pokud bylo plnění omezeno jen na jeho osobu.[16]

Na dárcovy dědice nepřechází právo odvolat dar.[17] Na výměnkářovy dědice nepřechází právo na výměnek.[18]

Dědic společníka společnosti se nestává společníkem.[19]

V den smrti osoby zaniká:

Na dědice nepřechází ani:

  • právo na výživné náležející zůstaviteli a povinnost jej poskytovat jinému,[24]
  • osobnostní práva autora,[25]
  • další práva, která jsou vázaná na osobu zůstavitele (rodičovská odpovědnost, vyživovací povinnost, funkce v orgánech obchodních korporací, členství a funkce v zastupitelných orgánech státu, krajů, obcí),[1]
  • odpovědnost za delikt ani sankce, jako například peněžitý trest.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 1475. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (česky) 
  2. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 1556. www.zakonyprolidi.cz [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. 
  3. ŠVESTKA, DVOŘÁK, FIALA, a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek IV. 2. vyd.. [s.l.]: Wolters Kluwer ISBN 978-80-7598-412-8. 
  4. a b č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 764. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  5. č. 262/2006 Sb. Zákoník práce, § 328. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  6. č. 155/1995 Sb. Zákon o důchodovém pojištění, § 63. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  7. č. 187/2006 Sb. Zákon o nemocenském pojištění, § 51. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  8. č. 117/1995 Sb. Zákon o státní sociální podpoře, § 56. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  9. č. 111/2006 Sb. Zákon o pomoci v hmotné nouzi, § 46. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  10. č. 329/2011 Sb. Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, § 17. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  11. č. 427/2011 Sb. Zákon o doplňkovém penzijním spoření, § 24 a § 25. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  12. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 2831. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  13. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 2279. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  14. č. 256/2001 Sb. Zákon o pohřebnictví, § 25. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  15. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 1302 a § 1308. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  16. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 2009. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  17. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 2070. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  18. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 2714. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  19. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 2742. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  20. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 2810. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  21. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 448. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  22. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 2441. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  23. č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, § 232. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  24. Bulletin-advokacie. www.bulletin-advokacie.cz [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 
  25. č. 121/2000 Sb. Autorský zákon, § 11. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-3-22]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat