Sojuz T-6
Sojuz T-6 byla sovětská kosmická loď řady Sojuz, která v roce 1982 letěla k orbitální stanici Saljut 7. Na palubě lodi ke stanici přiletěli členové první sovětsko-francouzské posádky Vladimir Džanibekov, Alexandr Ivančenkov a Jean-Loup Chrétien.
| Sojuz T-6 | |
|---|---|
 | |
| Údaje o lodi | |
| COSPAR | 1982-063A |
| Hmotnost | 6850 kg[1] |
| Údaje o letu | |
| Volací znak | Памир (Pamir) |
| Členů posádky | 3 |
| Datum startu | 24. června 1982 16:29 UTC |
| Kosmodrom | Bajkonur, SSSR |
| Nosná raketa | Sojuz-U |
| Délka letu | 7 dní, 21 hodin a 50 minut |
| Datum přistání | 2. července 1982 14:21 UTC |
| Navigace | |
Předchozí Sojuz T-5 Následující Sojuz T-7 | |
Členové posádky Sojuzu T-6 pracovali na připravených experimentech na kosmické stanici a po týdnu úspěšně přistáli 2. července 1982 v Kazachstánu.
Posádka editovat
Členové návštěvní posádky Saljutu 7 editovat
Vladimir Džanibekov (3), velitel, CPK- Alexandr Ivančenkov (2), palubní inženýr, RKK Eněrgija
Jean-Loup Chrétien (1), kosmonaut-výzkumník, CNES Francie
V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.
Záložní posádka editovat
- Leonid Kizim, velitel
- Vladimir Solovjov, palubní inženýr
- Patrick Baudry, kosmonaut-výzkumník
Průběh letu editovat
Start a spojení se stanicí editovat
Start lodi proběhl 24. června 1982 v 16:29:48 UTC z kosmodromu Bajkonur v Kazašské SSR. Sojuz T-6 se dostal na oběžnou dráhu a po samostatném letu a několika úpravách dráhy se přiblížil ke kosmické stanici. Přibližovací manévr řídil palubní počítač Sojuzu, ve vzdálenosti 900 m od stanice kvůli problémům s automatickým naváděcím systémem převzal ruční řízení Džanibekov a úspěšně spojil Sojuz 25. června 1982 v 17:46 UTC se zadním spojovacím uzlem Saljutu 7.[2][3] Po kontrole hermetičnosti spojení posádka přestoupila do stanice, kde se setkala se členy základní posádky Anatolijem Berezovojem a Valentinem Lebeděvem.[2]
Experimenty editovat
Pro misi Sojuz T-6 připravili vědci řadu experimentů:[2]
- Lékařské experimenty
- DS 1 – ultrazvukové měření rychlosti proudění krve do mozku
- ECHOGRAFIE – měření změn základních parametrů srdeční činnosti
- POSTURE – sledování změn orientace a polohy v důsledku vizuální stimulace při pohybu a v klidu
- Biologické experimenty
- CYTOS 2 – sledování vlivu antibiotik na různé bakterie v podmínkách stavu beztíže
- BIOBLOC 5 – studium vlivu těžkých iontů kosmického záření na živé organizmy
- Technologické experimenty ELMA (Elaboration de Materiaux dans l'Espace)
- Astrofyzikální experimenty
- PIRAMIG – studium atmosféry, meziplanetární hmoty a slabých galaxií ve viditelném a blízkém infračerveném oboru
- PCN (Photographie du Ciel Nocturne) – snímkování světel noční oblohy
- SIRÉNE – registrace rentgenového záření galaktických a extragalaktických zdrojů
- zkoušky aparatury pro zvýšení rozlišovací schopnosti pozorování gama záření z kosmu
Přistání editovat
Dne 1. července 1982 byl v rámci testů kosmické lodě Sojuz T-6 zkušebně zapálen na 69 s manévrovací motor, čímž došlo ke zvýšení oběžné dráhy orbitálního komplexu. Následujícího dne kosmonauti Džanibekov, Ivančenkov a Chrétien přestoupili na palubu Sojuzu, uzavřeli průlezy a po kontrole hermetičnosti oddělili v 11:04 UTC Sojuz od Saljutu 7. Po zahájení brzdícího manévru a odhození obytné a přístrojové sekce vstoupila loď ve výšce 100 km ve 13:57 UTC do atmosféry a bez problémů přistála 2. července 1982 ve 14:21:10 UTC na území Kazachstánu 65 km severovýchodně od města Arkalyk.[2][3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ VÍTEK, Antonín. 1982-063A - Sojuz-T 6 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, rev. 2009-4-10 [cit. 2010-02-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HOLUB, Aleš. Sojuz T-6 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-10-28 [cit. 2010-02-03]. Dostupné online.
- ↑ a b Soyuz T-6 [online]. spacefacts.de, rev. 2009-6-18 [cit. 2010-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz T-6 na Wikimedia Commons
