Sýkora azurová

druh ptáka rodu Cyanistes

Sýkora azurová (Cyanistes cyanus, dříve Parus cyanus) je druh sýkory, vzácně se vyskytující i na území Česka.

Jak číst taxoboxSýkora azurová
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďsýkorovití (Paridae)
Rodsýkora (Cyanistes)
Binomické jméno
Cyanistes cyanus
Pallas, 1770
Rozšíření sýkory azurové
Rozšíření sýkory azurové
Rozšíření sýkory azurové
      celoroční výskyt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Je nepatrně větší než velmi podobná světlá sýkora modřinka (Cyanistes careuleus), měří na délku 13–14 cm. Místo žluté, jako u modřinek, je bílá, má široce bílý okraj ocasu a širokou bílou pásku v křídle. Na zádech je pak modrošedá. Samičky jsou poněkud matnější než samečci, mladí jedinci jsou pak více do šeda.

Při pozorování si dejte pozor na odchylné jedince: Albinotičtí jedinci sýkory modřinky mají místo černého proužku přes oko černou bradu. Kříženci sýkory modřinky a sýkory azurové mají modré temeno hlavy a méně bílé v ocase, jinak jsou stejní jako sýkora azurová.

Hlas editovat

Hlasové projevy jsou podobné sýkoře modřince, ve zpěvu se ale objevují prvky bližší sýkoře parukářce (Lophophanes cristatus).

Rozšíření editovat

Pochází ze severovýchodní Asie (z Ruska). V Česku se vyskytují velmi zřídka, zaletují pouze jednotlivé sýkory během zimy.

Hnízdění editovat

 
Cyanistes cyanus cyanus

Hnízdí v dutinách stromů, kde si staví hnízdo z mechu, slámy, chlupů a peří. Do hnízda snáší samička 9–12 vajec, která mají zbarvení bílé s červenými skvrnami. Sedí na nich jen samička a to 13–14 dní. Mladé pak rodiče krmí v hnízdě 18–20 dní. Po vylétnutí je rodiče ještě jeden týden přikrmují.

Potrava editovat

V její potravě převažuje hmyz, v zimě se živí také olejnatými semeny.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]

Externí odkazy editovat