Ponorka č. 71
Ponorka č. 71 (第71号艦 Dai nanadžú-iči gó kan, doslova Válečná loď č. 71) byla experimentální ponorka japonského císařského námořnictva. Byla postavená za účelem ověření konstrukce ponorky pro vysoké podhladinové rychlosti a ve své době byla nejrychlejší ponorkou na světě. Ponorka č. 71 byla po dokončení v srpnu 1938 podrobena sérii testů, při kterých dosáhla pod hladinou rychlosti 21,25 uzlů (39,355 km/h)[2] – přibližně pět let předtím, než německé Elektroboote typu XXI dosáhly rychlosti „pouhých“ 17,2 uzlu (31,85 km/h).[5][p 2]
 Ponorka č. 71 při spouštění na vodu v Kure | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | Experimentální ponorka |
| Třída | č. 71 (jediná jednotka) |
| Číslo trupu | 71 |
| Objednána | Námořní arzenál Kure[1] |
| Zahájení stavby | Prosinec 1937[1] |
| Spuštěna na vodu | 19. srpna 1938[1] |
| Uvedena do služby | 21. srpna 1938[1] |
| Osud | Sešrotována 1940[2][3] nebo 1941[1][4] |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 195 T standardní 213 t plný (na hladině) 240 t pod hladinou[2][1] |
| Délka | 42,8 m celkem[2][1] |
| Šířka | 3,3 m[2][1] |
| Ponor | 3,1 m[2][1] |
| Pohon | Po dokončení: 1 diesel 300 k na brzdě (220,6 kW[p 1])[1][3] 1 elektromotor 1800 k na hřídeli (1323,9 kW[p 1])[2][1] 2 souosé protiběžné vrtule |
| Palivo | 16 t nafty[3] |
| Rychlost | Projektováno: 18 uzlů (33,3 km/h) na hladině 25 uzlů (46,3 km/h) pod hladinou[2][3] Po dokončení: 13,25 uzlů (24,539 km/h) na hladině 21,25 uzlů (39,355 km/h) pod hladinou[2] |
| Dosah | Podle CP: 3830 námořních mil (7093,2 km) při 12 uzlech (22,2 km/h) na hladině 33 námořních mil (61,1 km) při 7 uzlech (13,0 km/h) pod hladinou[2] Podle JJM: 2200 námořních mil (4074,4 km) při 12 uzlech na hladině 38 námořních mil (70,4 km) při 7 uzlech pod hladinou[3] |
| Posádka | 11[2][1] |
| Výzbroj | 3x 45cm torpédomety (viz text) 3 torpéda[1] |
Po otestování byla č. 71 v roce 1940[2][3] nebo 1941[1][4] sešrotována. Zkušenosti z konstrukce č. 71 císařské námořnictvo později využilo při konstrukci vysokorychlostních ponorek tříd I-201 (typ Sen Taka) a Ha-201 (typ Sen Taka Šó).[2]
Pozadí vzniku editovat
Stavba nové ponorky byla zadána loděnicím císařského námořnictva v Kure v rámci tzv. programu třetího kruhu (マル3計画 Maru san keikaku)[6] a financována z rozpočtu na fiskální rok 1937.[1] V rámci utajení byla ponorka označena pouze jako č. 71[2] a nebyla dokonce ani zařazena do jedné ze tří tříd (等 tó) ponorek císařského námořnictva (nebyl jí přidělen kód v systému I, Ro, Ha pro ponorky 1., 2. a 3. třídy).
Konstrukce editovat
Ponorka byla řešena jako jednotrupá[3] – to jest tlakový trup nebyl uzavřen do vnějšího (hydrodynamického) trupu. Svým tvarem se trup ponorky č. 71 podobal trupu britských vysokorychlostních ponorek třídy R z konce první světové války. Ponorka č. 71 se mohla podle JJM ponořit až do hloubky 280 stop[3] (85,3 m; podle jiných zdrojů ale pouze do hloubky 80 metrů[7]).
Pohon zajišťovala kombinace dieselu pro plavbu na hladině a elektromotoru pro plavbu pod hladinou, které roztáčely dvě souosé protiběžné lodní vrtule umístěné na zádi za směrovými a hloubkovými kormidly.
Původní projekt počítal pro pohon na hladině s použitím dvou německých dieselů Daimler–Benz o celkovém výkonu 1200 k (882,6 kW[p 1]). Ty ale nakonec nebyly k dispozici a tak byl instalován pouze jeden diesel domácí provenience o výkonu 300 k (220,6 kW[p 1]).[3] Kvůli nižší rychlosti (13,25 uzlů oproti projektovaným 18 uzlům) a malému výtlaku byla ponorka na hladině špatně ovladatelná.[2]
Pod hladinou dosahovala ponorka na svou dobu jedinečné rychlosti až 21,25 uzlů (39,355 km/h) díky hlavnímu elektromotoru o výkonu 1800 k (1323,9 kW[p 1]).[2][1] Vzhledem k malému výtlaku ponorky a velkému výkonu elektromotoru byl měrný výkon téměř 5,52 kW/t. Pro tichý (a mnohem pomalejší) chod byl instalován pomocný elektromotor o výkonu 80 k (58,8 kW[p 1]). K napájení elektromotorů sloužila sada 672 akumulátorů typu B (B型蓄電池 B-gata čikudenči).[7]
Jedinou výzbroj ponorky č. 71 tvořila trojice 45cm torpédometů v přídi. Prameny nejsou jednoznačné v tom, zda se jednalo skutečně o 450mm torpédomety,[1] či starší 18″ (tedy ve skutečnosti 457,2mm).[2] Ponorka nesla pouze tři torpéda nabitá v torpédometech a po jejich vystřelení se musela vrátit na základnu pro nová.[2][3]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ a b c d e f Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
- ↑ Ponorky typu XXI byly sice pomalejší, ale také víc než 7x větší (podhladinový výtlak 1819 t oproti 240 t). Hellmuth Walter sice již v roce 1940 dokončil experimentální ponorku V 80, která byla rychlejší než č. 71, ta ale byla vybavena na vzduchu nezávislým (AIP) vodíkovým pohonem (navíc byla menší a bez výzbroje)
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 第71号艦 na japonské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q NISHIDA, Hiroshi. No.71 submarine [online]. 2003 [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r CARPENTER, Dor; POLMAR, Norman. Submarines of the Imperial Japanese Navy 1904-1945. London: Conway Maritime Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-85177-396-6. S. 100. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 168. (anglicky)
- ↑ a b 雑誌丸編集部. 潜水艦. : 光人社, 1990. (写真日本の軍艦) ~ Zasši Maru Henšúbu. Sensuikan. [s.l.]: Kódžinša, 1990. (Šanšin Nippon no Gunkan; sv. 12). ISBN 978-4769804628. S. 210. (japonsky)
- ↑ Type XXI Elektroboat U-Boat [online]. uboataces.com [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Carpenter & Polmar, str. 70
- ↑ a b 無敵潜水艦隊: 試作71号艦 ~ Muteki sensuikantai: Šisaku nanadžú-iči gó kan [online]. Rev. 2003-02-26 [cit. 2012-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-03. (japonsky) – kódování Shift JIS
Literatura editovat
- CARPENTER, Dor; POLMAR, Norman. Submarines of the Imperial Japanese Navy 1904-1945. London: Conway Maritime Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-85177-396-6. S. 70 a 100. (anglicky) – citováno jako „CP“
- JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 168. (anglicky) – citováno jako „JJM“
Externí odkazy editovat
- NISHIDA, Hiroshi. No.71 submarine [online]. 2003 [cit. 2012-05-17]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]