Milenka panovníka je historická pozice ve vztahu panovníka a jeho metresy (dlouhodobé sexuální partnerky). Některé z nich měly pozoruhodnou moc a byly mezi poddanými oblíbenější než legitimní královny. Důvod vzniku milostných afér panovníků je především v tom, že královské sňatky byly uzavírány v naprosté většině z politických důvodů či kvůli dynastickým zájmům. Ohledy na osobní panovníkovy preference při výběru partnerky hrály jen minimální roli.

Isabelle de Ludres, milenka Ludvíka XIV.
Madame de Pompadour, François Boucher cca 1750

Charakteristika editovat

Králové měli milenky i ve zbožném středověku a jejich manželky je obvykle trpěly u dvora. Pozice královy milenky byla vlastně stále v ohrožení, protože u dvora se vyskytoval nespočet dívek a žen, které mohly zaujmout panovníkovu pozornost. Často se pak spekulovalo o tom, jestli nová milenka zaujme pozici té současné natrvalo, nebo je jen krátkodobým rozmarem. Největším umem královské metresy tak bylo stále panovníka umět bavit (v jejich vztahu často nešlo pouze o sexuální stránku) a nezadat mu důvod k nespokojenosti.

Pro milenku panovníka se často užíval i termín favoritka, přestože toto označení se mohlo vztahovat i k jiným oblíbeným dámám královského dvora, bez toho, aby v jejich vztahu k panovníkovi hrál roli sexuální element.

V evropské historii nebyly děti královských metres obvykle zahrnovány do nástupnické linie, s občasnou výjimkou uzavření tajného sňatku.

První historicky doloženou milenkou českého panovníka je Anežka z Kuenringu, matka nemanželských dětí Přemysla Otakara II. Neznamená to, že Přemyslovi předchůdci milenky neměli, Anežka je pouze první, jejíž jméno zaznamenaly písemné prameny.

Milenky ruských panovníků editovat

Milenky anglických panovníků editovat

Milenky francouzských panovníků editovat

Odkazy editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat